O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 2.7.2017 Mt 10,7-8.40-42 (Jiří Ort)

Večeře Páně

odt download 

Uhříněves 2.7.2017

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, kde se smíme těšit z naděje milosti, kterou nám nabízí Hospodin, Otec našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Introit: Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu.

Ž 25,8

Píseň: 25

Modlitba: Pane, v Bibli slyšíme příběhy o tom, jak jsi promluvil k člověku. Slyšeli jsme slovo žalmisty, že se nemusíme bát, že bys nás opustil. Že jsi tady, s námi a ukazuješ nám cestu, jakkoliv si to nezasloužíme.

A po neděli přichází pondělí a my se ptáme, kde jsi. Kde je Tvé Slovo v našich životech. A s žalmistou se ptáme, proč jsi nám vzdálen, proč mlčíš tam, kde tak potřebujeme, abys promluvil.

A chceme Ti moc poděkovat, že promlouváš. Že nás vedeš za druhým člověkem. Že druhého člověka vedeš za námi. A ptáš se, jestli o sobě víme, jestli my si navzájem nasloucháme. Děkujeme, že tato Tvá otázka i odpověď na ni zřetelně zazněla v příběhu Ježíše za Nazareta. Že Tvá odpověď zazněla na kříži i v setkání člověka se Vzkříšeným.

Za to Ti děkujeme a prosíme, abys otevíral naše srdce pro Tvé Slovo i dnes. Amen.

Čtení: Jer 20,1-15

Píseň: S96 Já hledám

Text: Mt 10,7-8.40-42

Haleluja. Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou. Haleluja. Ž 19,2

Zvláštně se sešly na tuto neděli biblické texty podle ekumenického lekcionáře. Text z knihy proroka Jeremjáše, oddíl z Matoušova evangelia a k tomu jsou před námi svátky Jana Husa a slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Tedy výrazných svědků, osobností, u kterých vnímáme prorocké prvky. A zvlášť u Mistra Jana. Ovšem – je tu problém, co to ty prorocké prvky vlastně jsou?

Jeremjáš je osobností, která nás v tomto směru uchvacuje – dohaduje se s Hospodinem, je uchvácen – a to doslova – Božím slovem, které má vyřizovat. Všechno a všichni se staví proti němu a jeho snaze přivést Boží lid k pokání. On sám je plný nejistoty, zda dobře slyší, zda dobře vyřizuje. Chvíle jásavého vyznání, že jej Hospodin ochrání, vzápětí nejhlubší úzkost tváří v tvář budoucnosti. „Proč jsem vyšel z matčina lůna? Abych viděl trápení a strasti, aby v hanbě skončily mé dny?“ Tak si představujeme vnitřní souboj o poslušnost Božímu slovu. To skvěle popsal ve své knize Franz Werfel. A ve své osobní vzpomínce na podobnou situaci životního hledání a krize to popisuje i katolický teolog Ladislav Heryán. A to nás také tak nějak tradičně uchvacuje i na Janu Husovi. To, že promýšlel Boží slovo, dospěl k nějakému jeho poznání a tomu byl věrný.

Ale co s tím? Jak to máme uchopit do svých životů? A především do života kolem nás? Co tento důraz má společného se situací lidí, kteří se bojí o své domovy, protože je z nich chce vystěhovat někdo, kdo z jejich domovů chce mít zisk a je podporován mocenskými složkami státu? Nenabízím řešení, chci pouze upozornit na situaci těchto lidí i na to, že je asi těžko osloví náboženská úcta ke komukoliv. Stejně tak tato úcta nepomůže těm, kdo potřebují povzbudit v obtížné životní situaci. Protože tato úcta nepromlouvá do života. Tato úcta přece není měřítkem poslušnosti Božího slova.

V Jeremjášově případě, stejně jako u dalších proroků, se platnost toho, co vyřizovali, ukazuje až zpětně. Poté, co se ukázalo, jestli jejich slova byla naplněna v dějinách nebo ne. Stejným způsobem jako Jan Hus promýšleli a Boží oslovení pro církev se snažili pochopit světci, se kterými máme osobně problém. Stejně promýšlejí Boží slovo i lidé vedle nás, kteří docházejí ke zcela odlišným praktickým aplikacím do života než my. Do konkrétního problému lidí, kteří hájí své domovy, kteří domov hledají, kteří prostě chtějí důstojně žít. A my pak máme pocit, že každý věříme jinému Bohu. Tak, jako ten pocit měli současníci Jeremjášovi i současníci Husovi. A přitom i oni byli přesvědčeni o Boží pravdě. Nebo o své pravdě?

Dnešní texty i blížící se svátek nám před oči tedy staví otázku, a to velice zásadní otázku – jak rozpoznat aktualizaci těchto svědectví do našeho života. Ona totiž úcta k těmto svědkům může být naprosto k ničemu.

Jak tedy být svědky Božího slova, jak se o to snažil nejen Hus, ale i Cyril a Metoděj a dlouhá řada dalších. Svědky do konkrétní situace své doby. Jakoby až v tuto chvíli se otevírá to, co je pro nás důležité. I když velice zvláštně a jakoby z druhé strany. Matoušova slova o odměně pro ty, kdo se starají o Ježíšovy svědky. O Ježíšovy učedníky.

Samozřejmě, že se nám hned otevírá otázka, proč by se okolí mělo o Ježíšovy učedníky starat jen proto, že jsou to Ježíšovi učedníci. Protože to by si na to dělal nárok kde kdo a znovu by to odvedlo od zásadních problémů lidí vedle nás. Pro nás je ale zásadní, jak to evangelista myslel. A odpověď je velice blízko. Stačí udělat prostou věc – nečíst verše vytržené z kontextu. A kontextem těch našich veršů je vyslání učedníků. A vyslání učedníků s konkrétním úkolem.

„Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mt 10,7-8) Najednou se evangelistovo slovo ukazuje jako zcela konkrétní. Ježíšovými učedníky jsou ti, kteří jsou vysláni do světa se zvěstí o království nebeském. S jeho zcela konkrétními projevy, zcela konkrétními dopady do života kolem nás. Ne jako konkrétní řešení, ale jako otevřenost pro problémy a otázky těch, kteří jsou ohroženi. Kdokoliv je ochoten podílet se na této pomoci, kdokoliv se bude podílet byť i jen podáním sklenice studené vody jako projev povzbuzení a podpory, má zaslíbení Boží milosti.

A najednou se otevírá i pohled na proroka Jeremjáše. Najednou se otevírá i pohled na Mistra Jana a další a další. Jeremjáš totiž vstupoval do prostoru společnosti Božího lidu s odvahou k osamělosti ne samoúčelně, ale jako ten, kdo viděl zřetelně bídu těch, kteří byli svému okolí zcela lhostejní. Kteří pro své okolí ani nebyli lidmi. Vybavuje se mi v mysli strašlivá scéna z Werfelovy knihy Jeremjáš, kde Jeremjáš míjí mlýn, jehož majitel by velice rád, aby se u něj ten zvláštní muž s rysy proroka zastavil a pohovořil o náboženských otázkách. Zároveň ho naprosto nevzrušuje situace jeho otroků, kteří točili kolem mlýna. A kterým vypíchal oči, aby je nerušil svět kolem nich od práce. V tom se prorok Jeremjáš setkává s Mistrem Janem. Husův tlak na reformu církve nebyl samoúčelný – byl podnícen selháváním církve ve jejím svědeckém poselství. Ve svědeckém poselství člověku – i tomu nejubožejšímu. Církev ujistit i tyto lidi, že evangelium o Ježíši Kristu, zvěst o nebeském království je tu i – a právě – pro ně. S tímto důrazem se ostatně setkáváme v drtivé většině reformních hnutí církve minulosti i současnosti.

Najednou má zvěst těchto svědků co říci. Najednou je její jádro aktuální pro každou dobu. Najednou je o obyčejných svědcích, ne pouze o významných postavách Písma a historie. Najednou jsme i my zváni, abychom se stali Kristovými svědky – těmi, které náš Pán a Spasitel posílá za lidmi kolem nás, abychom se stali jejich hlasem ve světě, kde hlas nemají.

Je to nesmírně těžká role. Je mi z ní úzko. Znovu jsem podklesl v kolenou, když jsem slyšel o konkrétních případech nouze. Tolik lidí potřebuje naši pomoc a podporu. A já si znovu uvědomil, že si nevím rady. Ale je tu svědectví svědků – biblických i svědků církve. Je možné žít v tomto napětí, protože nejsme sami. I dnes nás zve náš Pán a Spasitel ke svému stolu, zve všechny lidi, aby nás společně povzbudil a ujistil, že mu patříme a že se můžeme odvážit být Jeho svědky.

Amen.

Píseň: 473A

Pořad večeře Páně:

Úvod: Dnes chceme slavit hostinu. Sdílet chléb a kalich, který pro nás Kristus nachystal. Smíme si připomenout, že brána Boží milosti je pro nás neustále otevřená.

Vyznání a zvěstování milosti:

Člověk je hříšný... Nese životem mnoho chyb a vin. Mnoho toho mohl udělat lépe. Kristus však přišel, aby hříšné zachránil.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Člověk je prchlivý... Snadno jde za hlasem, který ho vede do nejrůznějších labyrintů. Nemá mnoho trpělivosti a vytrvalosti ve víře. Kristus ovšem přišel, aby naši víru povzbudil.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Člověk je napravitelný... Dokáže odpustit. Musí k tomu ovšem najít sílu a vůli. Kristus přišel, aby takovou víru v člověku probudil.

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Slovo milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Amen.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba: V pravdě je důstojné a spravedlivé,

abychom Ti vzdávali díky, Bože svatý,

neboť Ty nás bez ustání voláš

k životu v Tvé spravedlnosti.

Ty, Bože lásky a slitování,

neúnavně nám nabízíš své odpuštění

a zveš hříšného člověka,

aby se úplně odevzdal Tvé dobrotě.

Nevzdáváš se, ačkoliv Tvou smlouvu stále porušujeme;

skrze svého Syna Ježíše, našeho Pána,

jsi mezi lidstvem a sebou vytvořil nový svazek -

tak pevný, aby jej nic nemohlo rozbít.

A nyní, když prožíváme mnohé rozdělení, kdy jako Tvůj lid selháváme,

dáváš mu v Kristu možnost,

aby znovu ožil, když se obrátí k Tobě,

a aby sloužil všem,

když se plně oddá svatému Duchu.

Plni obdivu a vděčnosti

se proto chceme připojit

k nesčetným hlasům v nebi,

abychom vyjádřili Tvou lásku

a svou radost ze spásy v Kristu,

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 650

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, Ty nás povoláváš jako své svědky. Voláš nás, abychom byli svědky o životě tam, kde se lidem naděje na život ztrácí. Pane, vyznáváme, že se na to necítíme dost silní. Proto děkujeme, že jsi nás přijal jako své hosty u svého stolu, děkujeme, že nás naplňuješ odvahou k životu, který jsi nabídl v Ježíši Kristu nejenom nám, ale i lidem kolem nás. V této síle se rozhlížíme kolem sebe a prosíme za ty, za kterými nás posíláš.

Prosíme za ty, kteří jsou sami. Prosíme, nenechávej nás na ně zapomínat. Dávej nám sílu a fantazii, abychom dokázali vstupovat do samoty a rozsvěcovat ji lidskou blízkostí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, jejichž hlas není slyšet. Prosíme, abychom si je připomínali – sobě i lidem kolem sebe. Prosíme za všechny znevýhodňované. Matky, které jsou samy s dětmi, ty, které exekuční past dostala na ulici a nemohou se ze své situace dostat, ty, kteří nemohou sehnat bydlení z rasových důvodů. Pane, prosíme, uč nás vnímat situaci kolem nás, i když nevíme, jak pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí lidem s postižením. Prosíme za ty, kteří dokáží vymýšlet a uskutečňovat projekty na vytváření rovných podmínek právě pro tyto lidi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo prchají ze svých domovů z důvodu války a bídy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme, abychom v síle Tvého Ducha dokázali být v rozdělené společnosti svědectvím, že se dokážeme spojit v pomoci člověku napříč názorovými rozdíly. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.

1Te 5,23n

Píseň: 685