O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Ricany 11.3.2018 Lk 15,11-32 (Jiří Ort)

odt download 

Říčany 11.4.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás v tomto společenství, kde jsme se společně sešli, abychom se těšili z vyprávění o Boží milosti.

Introit: Proto musil být Kristus ve všem jako jeho bratří, aby se stal veleknězem milosrdným a věrným v Boží službě a mohl tak smířit hříchy lidu. Žd 2,17

Píseň: 639 Hned zrána vzdej díky

Modlitba: Pane, přicházíme k Tobě a přinášíme si náš život. Jsme celí rozechvělí, protože v něm máme plno otázek a nejistot. Rádi bychom mnoho věcí dělali jinak, rádi bychom měli mnohem větší odvahu v našich rozhodnutích, mnohem větší empatii pro druhé lidi. A je nám úzko, že to nedokážeme.

A Ty nás zveš k sobě, ujišťuješ nás, že nás máš rád a my Ti za to děkujeme. Děkujeme, že u Tebe smíme zažívat bezpodmínečné přijetí. Pane, děkujeme Ti za tuto zkušenost, děkujeme Ti, že nás tak probouzíš k životu nezatíženému moralizováním a útoky na sebe i na lidi kolem nás. Děkujeme, že nám tak dáváš odvahu k rozhodnutím, na která si sami nevěříme. Děkujeme, že nás svoji láskou v Ježíši z Nazareta otevíráš druhým lidem.

Prosíme, abys i dnes svůj lid otevíral životu, který nabízíš. Amen.

Čtení: Iz 55

Píseň: 669 Přijď, Spasiteli

Text: Lk 15,1-2.11-32

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Dnešní text z Lukášova evangelia je velice známý. A přece ho potřebujeme slyšet znovu a znovu. A je to dobře, protože právě tím, jak nás toto Ježíšovo podobenství fascinuje a už se vlastně stalo majetkem naší kultury, tak si žije svým vlastním životem mimo evangelistův záměr. A tak tomuto oddílu, který Lukáš postavil do centra svého evangelia, znovu a znovu nasloucháme a snažíme se ho poctivě uchopit. Snažíme se mu otevřít a nechat se jím oslovit.

To, co je riskantní na onom vynětí tohoto podobenství z kontextu Lukášovy teologie, je, že zmateme role, které máme před očima. Už tím, jak Lukáš otevírá celý příběh, jak ho uvádí, jasně ukazuje, o kom toto podobenství je. Je o Otci, který měl dva syny. Onou ústřední postavou není ani jeden ze synů, ale Otec. To je zcela v souladu s celým Ježíšovým vystoupením u Lukáše. Ježíš je tu tím, který představuje Hospodina jako Otce. Představuje, jaké důrazy platí v Božím království, které Ježíš přináší.

Kontrast mezi tím, co jaká pravidla mohou lidé vidět kolem sebe a tím, co jim nabízí Boží milost v Božím prostoru života, si můžeme zřetelně uvědomit v textu, který jsme dnes slyšeli z 55. kapitoly knihy proroka Izajáše. "Vzhůru! Všichni, kdo žízníte, pojďte k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojďte, kupujte a jezte, pojďte a kupujte bez peněz a bez placení víno a mléko! Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná." (Iz 55:1-3) Formou volání trhovce tu můžeme slyšet jasnou nabídku, že není nutné, aby Boží lid žil podle pravidel, jaká nastavil Babylon. Že není nutné zůstat v zajetí a pokorně se sklonit před tvrzením, že za všechno, co dává život, se musí platit. Že si to člověk musí zasloužit.

A právě s tím konfrontuje své posluchače Ježíš z Nazareta ve svých centrálních podobenstvích v Lukášově evangeliu – o hostině, o ztraceném penízi, ztracené ovci, o milosrdném Otci a boháči a Lazarovi. Jen ta konfrontace, kterou nám předkládá, je velice provokativní – na místě moci Babylona se tu objevují náboženští představitelé Božího lidu – zákoníci a farizeové. To slyšíme v 15. kapitole, v úvodu k celé pasáži podobenství: „Do jeho blízkosti přicházeli samí celníci a hříšníci, aby ho slyšeli. Farizeové a zákoníci mezi sebou reptali: "On přijímá hříšníky a jí s nimi!"“ (Luk 15:1-2)

A v tuto chvíli tu skutečně jakoby přichází ke slovu otázka, kterou vzkazuje Hospodin po svém prorokovi: „Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí?“ Protože ve světle té konfrontace s farizey a zákoníky a ve světle podobenství o milosrdném Otci, které přejmenujeme na podobenství o ztraceném synu, se nám najednou objeví velký tlak na to, jak se máme zachovat vůči těm, kteří selhali, kteří udělali v životě skutečně zásadní chyby a ocitli se tím na okraji hlavního proudu společnosti. Že se nemáme zachovat jako ten starší bratr. Ano, já vím, vždyť to podobenství můžeme vzít z pozice mladšího bratra. Ale to se nějak nedaří. Alespoň mě ne. Ukazuje se, jak zásadní je, s jakým obrazem Boha jsme se setkali, jaký obraz Boha nám byl vštěpován. A podle tohoto obrazu čteme také zvěst, kterou nacházíme v Bibli.

To si musíme uvědomovat, abychom dokázali skutečně předávat dobrou zprávu, evangelium. A ne kulturně a sociálně podmíněnou zvěst, která nebere vážně adresáty, lidi okolo nás i lidi na druhém konci světa, ale ve finále nebereme vážně ani nás samotné. Pouze se snažíme, aby lidé – a vlastně i my – odpovídali obrazu Boha, jaký vytvořil někdo před námi nebo ho vytváříme my samotní. „Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí?“

To, co je v Ježíšově podobenství o milosrdném Otci zřetelné, je fakt, že je tu otec, který má dva syny. Všichni tvoří rodinu, ve které fungují nějaké vztahy. A ty vztahy si každý ze synů interpretuje po svém. A vlastně oba stejně. Oba vnímají otce jako někoho, koho musí poslouchat, komu musí otročit. Kdo určuje pravidla, kterým se musí synové podvolit. Zní to velice povědomě – takový obraz až příliš často předávají křesťané svému okolí s tím, že právě křesťané ta pravidla znají. To byla a je podstata mocenské zvůle, se kterou jsme se setkávali v historii církve, historii pokřesťanšťovaného světa a se kterou se setkáváme i dnes. Spojení své kulturně a sociálně podmíněné představy Boha s Bohem samotným.

Jeden ze synů odejde, druhý se zaťatými zuby zůstane. A ani jeden nemá pravdu. Ani jeden nepochopil svého Otce a pravidla otcovského domu. Protože nepochopili, že mají pro Otce cenu jako takoví, bez podmínek. Že mají hodnotu, že ji nemusí dokazovat. Mladší syn to v úžasu poznal při svém návratu domů, kdy mu Otec vyšel vstříc s otevřenou náručí a vystrojil hostinu na oslavu synova návratu. To je cesta, která mě, která nás okouzluje. Bezpodmínečné přijetí, které můžeme a máme nabízet našemu okolí jako podstatu jednání Boha, kterému věříme.

Jenže – pozice mladšího syna není naší pozicí. My stále zůstáváme v rámci otcovského domu a pracujeme, seč nám síly stačí. A tady budu zcela osobní – už mě to unavuje, už mě unavuje být jakýmsi poslušným synem, jehož hodnota se odvíjí od odvedené práce, od toho, nakolik sbor prosperuje, nakolik se nemusím bát vyplnit evidenční dotazník pro církevní vedení. Vždyť hodnota faráře, hodnota člověka je v přímé souvislosti s jeho výkonem. K takovému pohledu na Boha jsem byl vychován. A nemohu se ho zbavit ani vytrvalou vzpourou, ani studiem apoštola Pavla nebo evangelisty Lukáše. A kazí mi to vztahy, když něco není tak, jak si představuji. A říkám si, jestli není lidštější pohled psycholožky Virginie Satirové, která jednoznačně sází na to, že je třeba pomáhat druhému člověku uvědomovat si jeho hodnotu. A pak jde i všechno ostatní.

Dnes ke mně tedy toto podobenství mluví jako ke staršímu synovi. A velice mě oslovuje, Ježíšova nabídka řešení. Žádné napomínání, žádný moralismus, ale ujištění, že tu existuje bezpodmínečný vztah s Otcem. „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé.” (Lk 15:31) Ani slovo o tom, jestli starší syn dobře pracuje nebo ne. Ani slovo o poslušnosti. Ale to, co je základní, je vztah. „Jsi stále se mnou, víš o mě a já vím o tobě“. Nabídka, o které smí slyšet Boží lid z úst proroka Izajáše nemluví o žádných zásluhách. Ale o tom, že Pán Bůh stojí o vztah se svým lidem. „Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem! Nakloňte ucho a pojďte ke mně, slyšte a budete živi! Uzavřu s vámi smlouvu věčnou, obnovím milosrdenství věrně Davidovi prokázaná.” (Iz 55:2-3) „Nevzdávejte vztah se mnou a otevře se před vámi život“. A v tom životě, našem životě, který má hodnotu, se nám otevře hodnota lidí kolem nás a vše se začne proměňovat. Buď za to Bohu díky. Amen.

Píseň: 404 Pane Ježíši Kriste

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme a chceme Ti odevzdat životy své i životy lidí kolem nás.

Moc Tě prosíme, abys nás učil žít. Abys nám ukazoval, že je možné se ze života těšit a zároveň ho pomáhat žít druhým. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za lidi nemocné, kteří už jsou unavení a nemají sílu. Moc Tě prosíme, abys nám ukazoval, jak je povzbudit, jak jim dodat naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, je nám úzko z toho, kolik lidí padlo do dluhové pasti, kolik lidí je v exekuci, kolik lidí se to snaží řešit nebezpečným způsobem – hraním v hernách. Pane, prosíme, uč nás na takové lidi myslet a neopovrhovat jimi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o otevřenost a pochopení mezi lidmi. Prosíme, abychom k tomu přispívali poctivým následováním Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista, který přinesl zvěst o Tvé lásce pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom jako křesťané a zároveň občané tohoto státu nerezignovali na vytváření prostoru otevřeného pro lidi různého sociálního zařazení, různého vyznání, různé barvy pleti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po domově bez násilí, zabíjení a bídy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Spolu se všemi, kdo touží po životě, jaký Ty nabízíš člověku, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 176 Někdo mě vede za ruku