O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 8.4.2018 J 21,1-14 (Jiří Ort)

odt download 

Říčany 8.4.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v neděli zvanou Bílá.

Introit: Hospodina miluji; on slyší můj hlas, moje prosby. (Ž 116,1)

Píseň: 33 Rozveselte se v Hospodinu

Modlitba: Pane Bože, chceme Ti dnes děkovat za Tvé milosrdenství. Vidíme kolem sebe mnoho lidí, kteří se poctivě snaží být pomocí, kteří se snaží sledovat dění ve společnosti a přitom se navzájem neshodnou. A my sami jsme součástí tohoto vzájemného nepochopení, manipulace, zloby. A to všechno s dobrými úmysly.

Pane, Ty nás vidíš takové jací jsme. A nelámeš nad námi hůl. Nabízíš nám svoji ruku v Ježíši z Nazareta, který je naším Pánem a Spasitelem. Dáváš nám rozpoznávat dobrou zprávu evangelia, ukazuješ nám svůj plán s člověkem. Ukazuješ nám odpuštění na místo odsouzení, pomoc na místo lhostejnosti, toleranci na místo jakémukoliv fanatismu. Lásku na místo nenávisti. Pane, chceme se z toho dnes radovat a hlasitě Tě chválit.

Prosíme, aby tento hlas vděčnosti a naděje života zněl dnes po celém světě. Amen.

Čtení: Zj 5,1-14

Píseň: 417 Zachovej nás při svém slovu

Text: J 21,1-14

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. (Ž 118:24)

Nebeská režie. Janův sen. Jakoby se Jan Teolog pohyboval úplně jinde, než žijeme my, než kde jsou naše radosti i starosti. Jakoby se to netýkalo toho, co tu prožíváme. Co prožívají učedníci kdesi na Genezaretském jezeře. Sen, o jakési knize se sedmi pečetěmi. A přece má mnoho co říct sen Jana teologa. Kniha nebo svitky popsané z obou stran jsou naplněny úzkostí a bolestmi člověka, vším tím, co se nám zdá nesmyslné, co přece nemá patřit do života. To je jedna ze základních nadějí apokalyptiky, že žádné pozemské události nejsou jen tak bez vysvětlení vyškrtnuty a skartovány. Apokalyptik věří, že i utrpení, které vypadá jako úplně nesmyslné, může mít smysl a dává smysl v dějinách světa – třeba jako část boje mezi dobrem a zlem. Ale první předpoklad k tomu smyslu je, že toto utrpení nezůstane bez povšimnutí, že o něm někdo ví. A to je ten problém - my s tím často zůstáváme bezradní a sami. Nevíme, co říct, jak pomoci, když se s tím setkáme v našem okolí. Prostě to tak je a nikdo s tím nic neudělá. To, že je to zapsáno, že se o tom ví, to je možná pravda, ale je to zapečetěno a uloženo do trezoru. Tato kniha má být čtena před Boží tváří, ale kdo ji tam otevře?

Vypadá to, že kniha nikdy čtena nebude. Že zůstane zavřená a nikdy nebude rozsouzen stav lidských dějin. Že se nikdy nikdo nepřizná k tomu všemu bolavému a nezodpovězenému v našem životě. Jan má proč naříkat. Má proč plakat. »Ale jeden ze starců mi řekl: "Neplač. Hle, zvítězil lev z pokolení Judova, potomek Davidův; on otevře tu knihu sedmkrát zapečetěnou."« Ale nejednou se před Janovýma očima objevuje ne lev, ale beránek. Ten zbitý, utracený, obětovaný Beránek. V tomto střihu se před námi znovu objevuje onen zvrat Velikonoc. Onen střet mezi Božím plánem a lidskými představami. Právě tady je naše naděje.

A Beránek skutečně tu knihu bere do ruky. On to unese. Má sílu k tomu ji otevřít, ustát, přijmout všechno to, co nás trápí. Jemu lidské životy nevypadnou z ruky. A najednou toto snění začne zapadat do konkrétních souvislostí. Kniha je totiž popsaná do posledního místečka. Je v ní všechno a jsou v ní všichni. A to je to propojení s naším textem z Janova evangelia.

Z Beránkovy ruky nevypadnou ani životy učedníků na Genezaretském jezeře. Jan zřetelně naznačuje, že tu jde o celou církev. Všichni učedníci, kteří se snaží naplňovat to, čím je pověřil Vzkříšený. Pracují. Snaží se, snažíme se otevírat před těmi, kteří jsou rozbolavělí, smysl, budoucnost lidského života. Snažíme se nezapomínat na lidskou bolest, snažíme se vnímat radost, snažíme se radovat s radujícími a plakat s plačícími. A ono to někdy nejde. Chtěli bychom, ale nemáme sílu, my nedokážeme otevřít onu zapečetěnou knihu. Marné počínání. Prázdné sítě. A to napříč různosti spiritualit, různosti důrazů. Lítáme v tom všichni. To Jan vyjadřuje velice důrazně.

Janovské sbory měly svou teologii. To není možné přehlédnout při četbě synoptických evangelií ve srovnání s evangeliem Janovým nebo s janovskými listy. Zřetelně pro ně hrál velkou roli onen milovaný učedník. Zcela srovnatelnou, ne-li větší než apoštol Petr. Nevíme proč, snad proto, že sbory nebo sbor byl vytlačen ze Sýrie do jiné oblasti, měl pisatel tohoto příběhu potřebu doplnit již napsané evangelium. Ještě měl potřebu říci křesťanům z jiných sborů v nové oblasti života sboru janovského, že jsme všichni na jedné lodi. Že naše práce je marná bez Boží milosti. A právě to si máme připomínat.

Zjevil se Ježíš. Nejdřív ho nepoznal nikdo z učedníků. Ale znovu jsme ujištěni, že ne člověk, ne nějaký způsob lidského vnímání, ale Boží milost je rozhodující v lidském životě. Ježíš pokračuje v rozhovoru s učedníky, vstupuje do jejich práce. Ukazuje, že není marné se pokoušet, není marné se snažit pracovat. Vzkříšený Ježíš vstupuje do jejich snažení, do našeho snažení a ukazuje, že se k němu přiznává. Že ho proměňuje. Dává mu smysl. Naplňuje ho. Protože ukazuje, že onu knihu, která vypadá tak dobře uzavřena, On otevírá. Má sílu ji otevřít a unést všechno, před čím my podklesáváme.

A najednou jsou sítě plné. Trochu riziko pro naše poněkud zjednodušené vnímání – když se Pán Bůh přiznává, všechno jde po našem. Ale on ten úspěch je tak nějak jiný, nemluví se tu o plných kostelích a přetékající pokladně, o vyslyšené modlitbě podle našich představ. Mluví se tu o Boží milosti, ve které se přiznává ke snaze církve ujišťovat, že lidské dějiny mají smysl, navzdory všemu, co nás znechucuje, navzdory všemu, co nás trápí. Je to Boží milost, která vnáší radost. Boží milost, která dává rozpoznat Vzkříšeného.

Je jedno, že milovaný učedník poznal Pána jako první. Petr se zase vrhl do vody, aby byl co nejdříve u Ježíše. Ale to, že ho poznali všichni, to bylo a je z Boží milosti. Je zřetelné, že i pro evangelistu Jana je zásadní, že se náš Pán dává poznat u svého stolu. Zve i nás, abychom ho poznali, abychom se rozvzpomněli. Přichází lev z pokolení Judova, ten Beránek, kterého zabili – a ten otevírá náš život. A my za to smíme děkovat spolu s Janem Teologem: »"Hoden jest Beránek, ten obětovaný, přijmout moc, bohatství, moudrost, sílu, poctu, slávu i dobrořečení." A všechno stvoření na nebi, na zemi, pod zemí i v moři, všecko, co v nich jest, slyšel jsem volat: "Tomu, jenž sedí na trůnu, i Beránkovi dobrořečení, čest, sláva i moc na věky věků!"«

Amen.

Píseň: 699 Pane, dej, ať nás nic už nerozdvojí

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, chceme Ti dnes odevzdat své blízké. Své rodiny. Prosíme o požehnání, abychom nezapomínali právě na své nejbližší.

Moc prosíme za Miriam Boháčovou, která dnes nastoupila do nemocnice a zítra bude operována. Prosíme za lékaře, který ji bude operovat, prosíme za celý operační tým. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Chceme Ti děkovat za rodiny, kde se obětavě starají o své nemocné. Prosíme za ně, dávej jim sílu a vytrvalost a nám dávej vynalézavost, jak je ocenit a povzbudit.

Chceme Ti odevzdat lidi, kteří se ocitli na okraji společnosti. Ty, kteří ztratili práci, ztratili bydlení a jsou zoufalí. Ty, kteří mají nějaké postižení a nemohou obstát ve společnosti, která se soustředí na spotřebu a úspěch.

Chceme Ti odevzdat všechny, kdo se snaží být pomocí. Komu není jedno, kam společnost směřuje, komu není jedno, kam směřuje tento svět. Prosíme za všechny, kdo se nestydí snít o lepší společnosti. A zároveň Tě prosíme, aby jejich sen, jejich nasazení a obětavost nevedla k vzájemné nenávisti. Prosíme o Tvůj pokoj do našich životů.

Chceme Ti odevzdat Tvou církev. Nás všechny, kteří jsme úplně stejně zmatení jako lidé okolo nás. Kteří se stejným způsobem snaží v potu tváře orientovat ve věcech veřejných a stejně jako lidé okolo nás, i my jsme v pokušení to vzdát. Prosíme, abys nás posiloval a vedl ke svědectví o Tvé naději pro tento svět.

Pane, moc Tě prosíme, abychom v zajetí velkých problémů nezapomínali na ty, kteří trpí a jsou ve svém utrpení sami. Prosíme za ty, kteří už neplní stránky novin a na jejichž bolest se zapomíná. Prosíme za ty, kteří žijí uprostřed válečného konfliktu v Sýrii, prosíme za ty, kdo z něj prchají, za ty, kdo jsou v uprchlických táborech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě v míru a pokoji:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.

2Kor. 9,10a11a

Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. (Ř 15,13)

Píseň: 485