O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 29.4.2018 Ž 126 křest Zorky Šulákové (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 29.4.2018

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit z radostné události křtu Zorky Šulákové.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost. Ž 98,1a,2b

Píseň: S 356 Ambrožova ranní píseň

Modlitba: Pane Bože, děkujeme za tuto chvíli. Za společnou chvíli, kdy nám znovu připomínáš, že Ti patříme a můžeme se těšit i z tohoto dne jako z Tvého daru. Děkujeme, že právě dnes před námi znovu otevíráš základní svědectví o pozvání pro každého z nás k životu, ve kterém nejsme sami. Ve kterém máme kolem sebe lidi, které smíme přijímat jako Tvé děti a těšit se z toho, že jim smíme naslouchat a učit se je poznávat. Děkujeme, že smíme poznávat jejich pohled na život.

A především děkujeme, že se spolu s nimi smíme těšit z toho, že Ty jsi pro nás všechny poslal svého Syna a nabízíš nám v něm život ve svém království. Chceme v něm žít, chceme dnes všichni vyznat, že Tvůj Syn je náš Pán a Spasitel. Děkujeme, že to smíme učinit při tak vzácné chvíli jako je křest malé Zorky.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S61 Hledejte především

Čtení: Lk 9,10-17

Píseň: S 239 Připravujte cestu

Představení křtěného: Milé sestry a milí bratři, členové církve Kristovy a tohoto jejího sboru v Uhříněvsi, manželé Klára a Miroslav Šulákovi požádali o křest pro svou dceru Zorku. Staršovstvo se křtem souhlasí. Kmotrou je sestra Vendula Zejfartová.

Prosím vás, abyste předstoupili.

Slova ustanovení: Ježíš ženě odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

Slovo o křtu: Slyšeli jsme slovo o naději, kterou pro nás Pán Bůh připravil. Naději, ve které smíme přijmout, že jsme přijati. Naději života, jehož dárcem a zdrojem je Ježíš z Nazareta, ten ukřižovaný a vzkříšený. Kristus. Z toho se smíme radovat a za to děkovat. Toho pečetí je křest.

V této naději dnes odevzdáváme do Boží ruky rodiče, kmotra i my všichni život malé Zorky. Zároveň Zorku uvádíme do obecenství sboru. Sbor přijímá dospělé i děti – chce být svědectvím i pomocí. Za miminko se přimlouvá v modlitbách a zavazuje se spolu s rodiči, že bude pečovat o jeho vzdělání ve víře, aby mu byl křest jasným znamení Boží milosti. A tak budeme nabízet svědectví, aby se k nabídce, kterou dostává ve křtu Zorka v budoucnu sama přiznala a přijala jako posilu do svého života Boží milost a lásku.

Křestní vyznání: Milá Kláro, milý Miroslave, milá Vendulo, nyní vyznejte spolu s tímto shromážděním víru v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, víru v základní naději, kterou spolu všichni máme a ve kterou bude dnes pokřtěna Zorka. Učiňme to slovy Apoštolského vyznání víry, které spojuje křesťany všech dob a církví:

Apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Otázka rodičům a kmotrům: Vyznali jste spolu s námi křesťanskou víru. Ptám se vás, zda si na jejím základě přejete, aby Zorka byla pokřtěna v Krista. Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano.

Zároveň se vás ptám, chcete-li se snažit podávat Zorce svědectví, že život dostáváme jako vzácný Boží dar a Ježíš Kristus je jeho Pánem – v životě i ve smrti? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.

Toužíte, aby Kristus Zorku připojil ve křtu do společenství své církve? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, toužíme.

Otázka sboru: Sestry a bratři, chcete být společně v tomto společenství svědectvím o Boží milosti a lásce Zorce i celé její rodině? Chcete-li, odpovězte: Ano.

Křestní akt: Pán Ježíš Kristus praví: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

Zorko, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

Požehnání křtěné: Boží požehnání spočiň na tobě a zůstaň s tebou navždy. Amen.

Modlitba po křtu: Všemohoucí a věčný Bože, ty jsi ve své neskonalé lásce a dobrotě slíbil, že chceš být nejen naším Bohem, ale také Bohem a Otcem našich dětí. Vzdáváme Ti chválu a díky. Pokorně Tě prosíme za Zorku, aby Tvůj Duch byl s ní a v ní přebýval. Vezmi ji do své otcovské péče a ochrany a posvěcuj ji na těle i na duši. Prosíme, veď ji, aby vydala svým životem dobré svědectví a setrvala ve víře až do konce.

Otče náš nebeský, dávej Klárce a Mírovi, kterým jsi Zorku svěřil, ujištění o své věrnosti. Stůj při nich svou radou, když ji budou vychovávat. Pomáhej jim, aby srůstali s rodinou církve Kristovy a upevňovali se v poslušnosti Tvé vůle. Svěřujeme Tvé otcovské péči děti a rodiny tohoto sboru. Pomáhej nám, abychom Tě ve svých domovech i ve společenství sboru ctili a v lásce si navzájem sloužili. Amen.

Píseň: S 346 Tvoje, Pane Kriste, dobrota

Text: Ž 126, zdůraznit 126,3-4

Haleluja. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! Haleluja. (Ž 118:16 CEP)

Dnes je neděle, která se jmenuje „Cantate“. Zpívejte. Cantate Deo – zpívejte Hospodinu. A já měl jsem před sebou píseň, kterou rodiče vybrali pro Zorku jako křestní text. Je to úsek z poutní písně, kterou lidé zpívali na své pouti do Jeruzalémského chrámu, úsek z žalmu 126. „Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!“ (Psa 126:3-4 CEP) Je to nádherná píseň života už tak, jak ji slyšíme v ekumenickém překladu. A přece mi zazněla zcela nově ve chvíli, kdy jsem si přečetl kralické znění: „Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se. Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.“

Najednou jakoby se mi zhmotnila slova o změně údělu a píseň začala mluvit. Protože žalmista zpívá o vyvedení ze zajetí. „Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách“. Tady nejde jen tak o nějakou změnu životních okolností, tady si lidé putující do chrámu zpívají o tom, že Sionští, oni, byli v zajetí a tato situace se změnila. Tento úděl.

Není úplně jednoduché přijmout tento text. Ano, je to lákavé, ale není to jednoduché. Stále mi zní v uších slova katolického teologa Joachima Metze, který mluvil o tom, že po holokaustu není možné, aby teologie, mluvení o Bohu, zůstala stejná. Je to připomenutí toho, že text, který rodiče dali Zorce do života, nemluví sám o sobě. Nefunguje jako jakási útěšná ukolébavka, po které se lépe usne, po které člověk na chvíli pustí z hlavy svá trápení. On ten text totiž nemá mluvit sám o sobě, tento text zpívali a zpívají konkrétní lidé jako své vyznání a stojí za ním svým životem. To je nesmírně důležité si uvědomit v situaci, kdy jsme slibovali provázet Zorku v jejím životě. Nejenom rodiče a kmotra, ale také my všichni jako sbor.

Máme podávat svědectví, že Hospodin je s námi i v těch největších trampotách, i v těch nejtěžších chvílích našeho zajetí. Tedy ve chvílích, kdy se zdá, že naším životem smýká úplně jiná síla než milující Bůh. A takové chvíle čekají nás, takové chvíle čekají i Zorku. To je výrazně připomenuto oním překlopením z času minulého do času budoucího mezi dvěma verši, které jsou vlastně základem celého žalmu. „Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!“ „Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.“

Skutečně jste vybrali pro Zorku fantastický text. A jsem vděčný, že mu můžeme naslouchat i my. Že jste ho dali jako dárek i nám. Že tu společně můžeme promýšlet, jak zpívat, jak vyprávět, jak žít svědectví o tom, že Pán Bůh nabízí život. Tak jako uvádí potoky plné vody do vyprahlé krajiny.

K tomuto promýšlení jsem vybral text z evangelia v sepsání podle Lukáše, příběh nasycení zástupů. Ježíš vzal apoštoly s sebou. Šlo za ním mnoho lidí, on je přijal, mluvil jim o Božím království a uzdravoval je. Máme před sebou masivní ukázku vysvobození. To je znamením království Božího – vysvobození. Hospodin tu učinil veliké věci, bylo proč se radovat.

Ale i tady přichází střih. Schylovalo se k večeru. Najednou jakoby pomoc skončila. Protože se vracíme do reálného života. „Propusť zástup.“ Protože mají svůj život, mají svá vězení, své problémy i radosti. Musí se jít nasytit, pohádka o Božím království skončila. Sem patří minulý čas. „Hospodin s námi učinil veliké věci, radovali jsme se.“ Ale teď mají lidé hlad.

To je situace našich životů, to je situace lidí kolem nás. V kostele zaznívají hezké věci. Ale život kolem je třeba vnímat reálně a jeho problémy řešit po svém. Propojení mezi kostelem a životem je iluzí. „My vidíme všechna ta vězení, moc rádi bychom, aby to bylo jinak, ale teď propusť zástup.“ Onen přesun od vzpomínek k naději do budoucnosti je nesmírně těžký. Jakoby mezi těma dvěma verši 126. žalmu zela hluboká propast.

„On jim řekl: ‚Dejte vy jim jíst.‘“ To vy podejte zcela praktické svědectví, že do pouští lidských životů může začít proudit životodárná voda. Že ti, kteří hladoví, mohou být nasyceni. Že ti, kteří jsou ve svých vězeních, mohou být propuštěni na svobodu. Že království Boží není iluzí. Necítíme se na to být dost silní. Máme pocit, že máme zcela prázdné ruce. Že nejsme schopni podávat Zorce, sobě navzájem, lidem okolo sebe naději. Reálnou naději, reálnou pomoc do jejich životů. Ale dnes máme slyšet, že Ti, kteří na Ježíše spolehli, kteří se jím nechali vést, dokázali nasytit mnohé. A ještě zbylo.

Budeme stále zápasit o to, jak žít toto propojení mezi vyprávěním o Božích zázracích a naší současností. Jak být pomocí lidem, kteří hladoví – skutečně nebo obrazně. Ale dnes smíme a máme zpívat onen krásný žalm, že Pán Bůh byl a je v těchto našich zápasech. A bude i v zápasech Zorčiných. „Hospodin s námi učinil velké věci, radovali jsme se. Hospodine, změň náš úděl, jako měníš potoky na jihu země!“ Amen.

Píseň: S 135 K svobodě je dlouhé putování

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes jsme naplněni radostí. Vnímáme ten veliký dar, že Klárka s Mírou přinesli Zorku, aby Ti odevzdali její život, aby Tě poprosili, abys ji vzal do školy své lásky, abys ji provázel a střežil.

A tak Tě v tuto chvíli prosíme, abys i nás bral do své školy. Abychom v naději Tvé pomoci dokázali nabízet smíření, kde doutná nenávist, abychom dokázali být blízkými tam, kde jsou lidé opuštění, abychom dokázali nabízet pomoc tam, kde už smutek vzal všechnu naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za rodiny s dětmi v našem sborovém společenství. Uč nás je povzbuzovat v jejich snaze o vytváření rodinného prostředí, ve kterém by se všichni cítili bezpečně a dokázali tak být svědectvím o naději i svému okolí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za střední generaci, na kterou je naloženo mnoho povinností. Prosíme, uč nás povzbuzovat tam, kde podklesávají kolena a dochází síly. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za seniory. Prosíme, veď nás k vděčnému děkování, abychom dokázali ujistit, jak moc pro nás znamená jejich životní příběh, jak moc pro nás znamená jejich přítomnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za zázrak smíření. S úžasem jsme vyslechli zprávu o jednání mezi Severní a Jižní Koreou. Děkujeme a prosíme, aby v nás tato ještě nedávno nepředstavitelná událost zažehla úsilí o smíření i tam, kde se nám to zdá nemožné. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes, uprostřed radosti, Ti odevzdáváme ty, kteří nevědí kudy kam. Ty, kteří jsou odmítáni, ti, kteří nemají domov, ti, kteří patří do „špatné“ skupiny lidí a ztrácejí tak naději na důstojný lidský život. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi toužícími po pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: A Boží láska, bez které se životní zahrada mění v poušť, Boží láska ať oživuje vše dobré, co skomírá;

ať vám dodává chuť do života, radost z toho, že tu můžeme být, a ať vás naplní pokojem. Amen.

Píseň: 679 Uč nás na cestě pravé