O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 25.11.2018 Lk 23,32-43 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 25.11.2018

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám v tomto shromáždění, kde se smíme těšit z naděje Boží přítomnosti a děkovat za nové otevření Božího slova.

Introit: Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. Ž 50,1

Píseň: 191 Svou oslav Pána písní

Modlitba: Pane Bože, Ty jsi promluvil a promlouváš. Zdá se nám to neuvěřitelné, až příliš často Tvá slova neslyšíme nebo jim nerozumíme. A přece to s námi nevzdáváš. Přece nám ukazuješ svoji cestu v Ježíši z Nazareta, zjevuješ nám v něm svoji vůli, svoji milost, kterou jako Tvůj Syn přinesl nejen člověku, ale celému stvoření.

A my Ti za to dnes chceme děkovat. Chceme děkovat, že nám v Ježíšově příběhu, v jeho oběti a vzkříšení, otevíráš cestu k sobě, a tak i k druhému člověku. Děkujeme, že nás tak zbavuješ strachu z různosti, ale učíš nás radosti z obohacení, které si smíme navzájem přinášet.

Moc prosíme, uč nás i dnes tuto radost vyjadřovat tak, aby byla zřetelná pro lidi kolem nás. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 387 Za ty, kdo hladem trpí a bídou

Čtení: Jer 21,1-5; 23,1-6

Píseň: 500 Já chtěl bych, Bože můj

Text: Lk 23,32-43

Haleluja. Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. Haleluja. (Psa 44:9 CEP)

Zvláštní texty připadly podle ekumenického lekcionáře na tuto neděli. Na poslední neděli církevního roku. Hodily by se nám spíš na Velký pátek. A přece se s nimi setkáváme dnes. Přece nás starozákonní text vede do situace ohroženého Jeruzaléma, kdy král Sidkijáš prosí proroka Jeremjáše o ujištění, že je Pán Bůh tváří v tvář smrtelnému nebezpečí neopustí. „Dotaž se prosím ohledně nás Hospodina, neboť Nebúkadnesar, král babylónský, začal proti nám válčit. Snad s námi Hospodin naloží podle své divuplné moci a on od nás odtáhne.“ (Jer 21:2 CEP)

A najednou si uvědomujeme, že tento text není součástí dávno mrtvé knihy, že patří do naší zkušenosti. Do situace ohrožení. V minulém týdnu jsem četl rozhovor o situaci v Brazílii, kde v prezidentských volbách zvítězil krajně pravicový kandidát. Kandidát, který byl součástí vojenské diktatury, která vládla v Brazílii od roku 1964 do roku 1984 a na jejíž konto je připsáno tisíce vězněných a mrtvých. Najednou situace nejistoty a bezmoci, situace strachu o budoucnost vede k volbě, kterou by člověk neudělal, kdyby nežil právě v prostoru strachu a obav a bezmoci. To se mi vybavilo při čtení politického komentáře k události v Brazílii, ale samozřejmě tento pocit bezmoci a ohrožení je dnes skutečně celosvětový. A nejde o velkou politiku, ale o situaci běžného života, která vede právě k rozhodnutím, která jsou lidsky problematická.

Pocit ohrožení, který cítil Sidkijáš a celé Judské království není tedy ničím, co bychom neznali. A Sidkijášovo řešení – prosba o Boží ochranu, prosba o záchranu, je něco, co nám přijde logické a velice zbožné. Judsko bylo přece v zemi zaslíbené, jeho obyvatelé byli přece Božím lidem. A Hospodin se nimi uzavřel na Sínaji smlouvu, Hospodin porazil jejich nepřátele. Hospodin se zastával svého lidu. Proto je logické a zbožné k němu volat. Protože to, co se teď děje Božímu lidu způsobuje protibožská síla. A Pán Bůh zasáhne. Pán Bůh by měl zasáhnout. Protože to je to, co si o něm předáváme z generace na generaci – Hospodin se zastává svého lidu. Hospodin se zastává svých.

Jakoby nebylo co tomuto pohledu vytknout. Jenže to je právě to – to je pohled jakéhokoliv náboženství. Bůh se zastává svého lidu. Bůh se zastává svých – prostě proto, že jsou Jeho. A určitě se zastane i nás uprostřed všeho zmatku a nejistoty a obav. To je přece to, co Bůh zjevoval po celou dobu svému lidu.

Ale Jeremjáš to odmítl. Zásadně odmítl tuto náboženskou logiku. »„Běda pastýřům, kteří hubí a rozptylují ovce mé pastvy,“ je výrok Hospodinův. Proto Hospodin, Bůh Izraele, praví proti těm pastýřům, pastýřům svého lidu, toto: „Mé ovce rozptylujete, rozháníte je a nedohlížíte na ně. Hle, já vás za vaše zlé skutky ztrestám, je výrok Hospodinův.”«(Jer 23:1-2 CEP) Tvrdé. A bezprostřední odpověď byla ještě tvrdší. „Toto vyřídíte Sidkijášovi: Toto praví Hospodin, Bůh Izraele: Hle, odejmu válečné zbraně, které máte ve svých rukou a jimiž bojujete vně hradeb proti babylónskému králi a Kaldejcům, kteří vás obléhají, a shromáždím je doprostřed tohoto města. A sám budu proti vám bojovat napřaženou rukou a pevnou paží, s hněvem, rozhořčením a velkým rozlícením.“ (Jer 21:3-5 CEP)

Logika Božího rozhodnutí je jasná - „Nebudu zachraňovat někoho, kdo se nechová tak, jak by se v mé zemi chovat měl. Toho, kdo kývl na logiku tohoto světa, budu soudit podle logiky tohoto světa.“

A nám je úzko. Mě je úzko. Je zřetelné, že lidské, mé, sobectví a strach způsobuje mnoho špatného. Ony i ty události v Brazílii jsou odrazem zkorumpovanosti a sebezahleděnosti tamních politických představitelů. Ale co teď s tím? Co s tím, že Jiří Nečas, který kázal u nás ve sboru minulou neděli, má ve svých důrazech na odpovědnost vůči prostředí, ve kterém žijeme, pravdu? Ten problém je tak obrovský, že si s ním nevíme rady. Nevíme si rady se svými obavami, se svým strachem, se svou slabostí, s tím, že se prakticky rozhodujeme jinak, než bychom vlastně chtěli. A přikyvujeme apoštolu Pavlovi, když říká: „Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně.“ (Ř 7,16-17). Tak tedy, Pane Bože, trestej, protože my prostě nevíme, kudy dál.

Tak na tom jsem na konci církevního roku. Takový jsem, když vyhlížím advent a přemýšlím, co vlastně vyhlížím. Co vlastně vyhlížíme. A jsem přesvědčený, že to je právě důvod, proč na poslední neděli církevního roku připadl tento text z Lukášova evangelia. Text plný odmítnutí, kdy se skutečně ve výsměchu Ježíši objímají ti, kteří si jinak nemohli přijít na jméno. Opakovaně slyšíme výzvu - „Jsi-li ten, za koho se prohlašuješ, zachraň sám sebe i nás.“ Klasický pohled náboženského člověka – je-li Bůh na tvé straně, bude se Ti přece dobře dařit. Ale on na tvé straně není, stačí se na tebe podívat. Stačí se podívat na tvoji situaci. Prostě všechno se vzpírá přijmout Boží cestu za člověkem a ty konce skutečně známe. Je tedy možné mluvit v očekávání adventu o naději, aniž by to nebylo tradiční náboženské pozlátko? Taková jiskřivě stříbřitá mlha, která na pár týdnů zakryje všechnu tu bídu v nás a kolem nás?

Když se podíváme na ty dnešní texty pozorně, zjistíme, že v obou případech jsou o naději. O naději, kterou nic neotřese, protože je zřetelná i ve chvílích, kdy se zdá být všechno ztraceno. V osobním i ve veřejném životě. Kdy nic nejde tak, jak bychom chtěli.

Král Sidkijáš nenachází slovo naděje pro to, co by si přál. Nenachází slovo naděje pro zakonzervování způsobu života, jak byl nastaven. Ale zároveň Jeremjáš jasně mluví o tom, že to není konec pro Boží lid. „Sám shromáždím pozůstatek svých ovcí ze všech zemí, kam jsem je rozehnal, a přivedu je zpět na jejich nivy a budou plodné a rozmnoží se. Ustanovím nad nimi pastýře a ti je budou pást, nebudou se již bát ani děsit a žádná nebude pohřešována, je výrok Hospodinův.“ „Hle, přicházejí dny, je výrok Hospodinův, kdy Davidovi vzbudím výhonek spravedlivý. Kralovat bude jako král a bude prozíravý a bude v zemi uplatňovat právo a spravedlnost. V jeho dnech dojde Judsko spásy a Izrael bude přebývat v bezpečí. A nazvou ho tímto jménem: »Hospodin - naše spravedlnost«."“ (Jer 23:3- 6 CEP)

A uprostřed odmítnutí, které se zdá být tak jednotné, zaznívá vyznání toho nejposlednějšího, toho, na kom v té scéně skutečně nikomu nezáleží. „Ježíši, pamatuj na mne, až přijdeš do svého království." Jakoby na tom už vlastně vůbec nezáleželo. A přece Ježíš z Nazareta právě v tuto chvíli shrnuje vše, co přinesl člověku – odpuštění a naději. To, co přinesl do domu Zacheova, to, co nabídl všem těm, které uzdravil, to platí pro každého člověka. I pro toho nejposlednějšího. "Amen, pravím ti, dnes budeš se mnou v ráji."

Tuto naději můžeme vyhlížet, s touto nadějí smíme vstupovat do zmatků našich osobních i zmatků kolem nás. Ne laciné pozlátko náboženské naděje, ale Spasitele, který vstupuje do našich životů.

Amen.

Píseň: 643 Když soumrak zháší světlo

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, Ty nám nabízíš svoji cestu uprostřed změti cest kolem nás. A my vyznáváme, že ji často nemůžeme v tom zmatku najít, nebo ji najdeme a máme strach se po ní vydat. A tak Tě dnes chceme prosit za všechny, kteří doplácí na naše bloudění. Prosíme za ty, kteří mají strach z budoucnosti. Za ty, kteří mají pocit, že neustojí jakoukoliv změnu.

Prosíme, veď nás za těmi, kterým nemoc bere síly. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás naslouchat těm, kteří vidí věci jinak než my. Uč nás společně hledat cestu k odstraňování strachu a beznaděje. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás této otevřenosti v našich nejbližších vztazích. Otevírej nám oči pro hodnotu člověka, který je nám blízký. Prosíme o to v rodinách, prosíme o to ve sborovém společenství i v pracovních vztazích. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme, abychom uměli povzbudit ty, kteří se v osobním životě ocitli v krizi. Prosíme za ty, kterým se rozpadá partnerský vztah, prosíme za ty, jejichž vztah ničí alkohol, prosíme za ty, kdo jsou obětmi domácího násilí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, nenech nás rezignovat na hledání možnosti pomoci těm, kteří jsou ve špatné situaci. Prosíme na začátku zimního období, abychom hledali pomoc pro ty, kteří nemají kde bydlet. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, otevírej před námi cesty následování Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. Uč nás po nich chodit v důvěře, že Ty jsi Pánem nad lidským životem i nad celými dějinami. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš nás i v tuto chvíli, kdy Ti každý z nás odevzdává své osobní díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po naplnění života: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. 2K 5,19

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. 2K 13,13

Píseň: S 239 Otevřete brány hradeb kamenných