O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 16.12.2018 Lk 3,7-18 (Pavel Zoubek)

odt download 

POZDRAV

Milí přátelé, sestry a bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. V neděli, která je o to radostnější, že je již třetí adventní, smíme s pokojem v duši přemýšlet nad texty písma.

INTROIT

Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou. S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy. V onen den řeknete: „Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!“ Jásej a plesej, ty, která sídlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu – Svatý Izraele.

(Iz 12, 2-6)

PÍSEŇ č. 259: Navštiv nás Kriste žádoucí

MODLITBA

Svatý Bože. Jsme vděčni, že se můžeme těšit z Adventu. Kdy víme, že nejsme ztraceni jako nějaká neměřitelná tečka v nekonečném vesmíru, kdy víme, že jsi tu s námi. Ne tam někde, vysoko mezi hvězdami v hlubinách vesmíru, ne někde na modré nebeské báni, ale tady všude kolem nás. Ať už se dívám do kraje nebo nakonec i do hlubin toho nekonečna nad námi, ať už přemýšlíme nad krásou básně, sochy nebo matematické rovnice, všude tě mohu vidět. Záleží jen na mě, jestli to dokážu, Tvé dveře jsou otevřeny. Nemohu tě nevidět v očích lidí kolem sebe - teď v Adventu především v očích malých dětí.

Amen.

1. ČTENÍ

Zaplesej, sijónská dcero, zahlahol Izraeli! Raduje se a jásej z celého srdce, dcero jeruzalémská! Rozsudek nad tebou Hospodin zrušil, zbavil tě nepřítele. Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe, neboj se už zlého!

V onen den bude Jeruzalému řečeno: „Neboj se, Sijóne, nechť tvé ruce neochabnou! Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá.“ Posbírám ty, kdo jsou zarmouceni, odloučeni od slavnosti, neboť jsou z tebe; břemeno potupy na nich leží. Hle, já si to v onen čas vyřídím se všemi, kdo tě pokořují, zachráním chromou, shromáždím zapuzenou, dám jim chválu a jméno všude v zemi jejich hanby. V onen čas vás přivedu, v ten čas vás shromáždím, dám vám jméno a chválu mezi všemi národy země, až změním váš úděl před vašimi zraky, praví Hospodin.

(Sf 3, 14-20)

PÍSEŇ 276: Slávy Pán přichází opět

2. ČTENÍ

Text druhého čtení nalezneme v evangeliu podle Lukášova sepsání, třetí kapitola, verše 7 až 18.

Zástupům, které vycházely, aby se od něho daly pokřtít, Jan říkal: „Plemeno zmijí, kdo vám ukázal, že můžete utéct před nastávajícím hněvem? Neste tedy ovoce, které ukazuje, že činíte pokání, a nezačínejte si říkat: Náš otec jest Abraham! Pravím vám, že Bůh může Abrahamovi stvořit děti z tohoto kamení. Sekera už je na kořeni stromů; a každý strom, který nenese dobré ovoce, bude vyťat a vhozen do ohně.“Zástupy se Jana ptaly: „Co jen máme dělat?“ On jim odpověděl: „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej to také tak.“ Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: „Mistře, co máme dělat?“ On jim řekl: „Nevymáhejte víc, než máte nařízeno.“ Tázali se ho i vojáci: „A co máme dělat my?“ Řekl jim: „Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem.“ Lidé byli plni očekávání a všichni ve svých myslích uvažovali o Janovi, není-li on snad Mesiáš.

Na to Jan všem řekl: „Já vás křtím vodou. Přichází však někdo silnější než já; nejsem ani hoden, abych rozvázal řemínek jeho obuvi; on vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. Lopata jest v jeho ruce, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky; ale plevy spálí ohněm neuhasitelným.“ A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst.

(L 3, 7-18)

KÁZÁNÍ

Přečtený text evangelisty Lukáše je mi blízký. Hledání víry, hledání Boha, hledání smyslu vede přes proměnu. Před týdnem jsme v kázání bratra faráře slyšeli o tlaku, který na nás vyvíjí svět kolem nás. Slyšeli jsme o starostech potřebných, naších bližních, že je jim třeba pomoci, ale my vlastně nevíme jak, přinejmenším se na řešení neshodujeme. Vlastně chci na jeho kázání navázat. Ne, nemám pro vás nějaké spásné rozuzlení. Evangelista Lukáš nám ale ústy Jana Křtitele trochu napovídá, kde začít. Ne hned proměnu světa, ne hned proměnu zákonů, pravidel, rituálů, ne hned proměnou druhých, ale přes proměnu sebe sama. Teprve pak se může k lepšímu změnit svět a pravidla v něm panující. Dnešní přečtený Lukášův text je ovšem hodně přísný. Asi i to je dobře, nějakému mírnému náznaku bychom (nejspíš rádi) neporozuměli.

Přísnost – jistě … ale před vánoci? Plemeno zmijí … sekera na kořeni stromu … pálení plev ohněm neuhasitelným … Proč teď? Nitro se rozplývá něhou, na adventním věnci už plápolají tři svíčky, vánoce už jsou skoro tady. My přece zasloužíme trochu laskavého pohlazení duše. My přece víme, co znamenají vánoce, my přece nepodléháme komerčnímu tlaku obchodů ani nasládlým předvánočním moudrostem veřejně činných osob. I my přece obdarujeme potřebné, i my možná na štědrovečerní stůl přidáme jeden talíř pro pocestného (přitom ale tiše doufáme, že žádný bezdomovec u našich dveří nezaklepe).

Proč právě teď ta přísnost?

Ano, právě teď. Vlastně – kdy jindy. Jsme přece na počátku nového církevního roku. Vše znovu začíná. Znovu se nám otvírá příležitost něco se sebou udělat. Pán Bůh to staré - to loňské – tak nějak zapomíná. Na znamení nového počátku si připomínáme jeho Syna, který nám přišel ukázat, že cítit dobro, myslet dobro, věřit dobro, konat dobro - to je pro člověka možné. Možné a nutné. I Jan Křtitel to ví. Ví, že Židy tak dlouho očekávaný Mesiáš přichází. Jan Křtitel mu připravuje cestu. Nechystá ovšem žádné fanfáry nebo nějakou lesklou zbroj. Nesvolává ani zástupy na jeho uvítání. Volá po pokání. Volá po připravenosti našich srdcí. Teprve dobré srdce může konat dobro. K tomu nepomůže ani bohatství, ani společenské postavení, ani moc, ani třídní původ, ani šlechtický původ, nepomůže příslušnost ke společenským elitám ani k nějakému vyvolenému národu. Pomůže jen změna nás samých tam uvnitř.

Ale loni jsme se přece také snažili, a předloni, a rok předtím … To jsme neuspěli? Není to pak celé marnost? Co když se nepolepšíme nikdy? To nás čeká sekera a vhození do ohně? Na to máme myslet teď o vánocích?

Opakování ročního cyklu, opakování období očekávání, opakování adventu - to nám připomíná, že nic není uzavřeno, nic není marné, pořád je tu příležitost k nápravě. K nápravě světa prostřednictvím nápravy nás samých. Že máme další a další možnost něco se sebou dělat – něco se sebou udělat. Víme ale i to, že to opakování není do nekonečna. Tak něco udělejme právě letos, právě dnes. Nehovoříme zde ovšem o nějakých novoročních předsevzetích ve stylu: přestanu kouřit, zhubnu, naučím se anglicky, omezím pití, …. ta náprava musí jít hloub a měla by stát na pevném základu, na základu víry. Co konkrétně? Na to žádný návod není. Pátrejme v hlubině své duše, dívejme se kolem sebe, mluvme s druhými. Určitě nás něco napadne.

A nebojme se. Už prorok Sofoniáš nám to v 1. čtení řekl jasně: Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe, bohatýr, který zachraňuje, raduje se z tebe a veselí, láskou umlká a opět nad tebou jásá a plesá. Oč snadnější je to pak pro nás, kdy víme, že Ježíš Kristus přišel, že záchrana přišla. Že pro naši záchranu jako člověk zemřel. Tam někde za jesličkami už totiž vykukuje i kříž.

Kříž – navzdory svému původnímu hroznému účelu popravčího nástroje – se stal i synonymem naděje. Už to tedy není nějaké strašidelné slovo. Mám rád v české krajině křížky u cesty, křížky na rozcestí, křížky v místech význačných i v místech, kde bychom je nečekali. Nacházíme křížky k zastavení a k odpočinutí, křížky které provázely vždy obchodníky na cestě na trh, křížky, které byly po staletí svědky sedlákova otáčení spřežení, aby se mohl pluh zakousnout do další brázdy. Křížky, kde pohled do kraje zve k zamyšlení nad věcmi nejpodstatnějšími i nejkrásnějšími. Rád chodím i na hřbitovy, kde je křížků skoro les.

Někdy je to úplný les. Před lety jsem viděl americký válečný film „Zachraňte vojína Ryana“. Chci vám dnes připomenout scénu, kdy Ryan po mnoha letech už jako stařec stojí v kruhu své rodiny před lesem bílých křížů na hřbitově kdesi v Normandii. Leží tam jeho spolubojovníci, kteří vlastně padli proto, aby on mohl žít. Ryan se zde ptá své rodiny … vlastně je prosí o přitakání: „Řekněte – žil jsem dobrý život?“

Jan Křtitel ví, že jen takový život má smysl. Protože jen tak může mít někdy smysl smrt našich bližních. Jen tak můžeme s pokojem v duši očekávat příchod Ježíška jako připomenutí příchodu Ježíše. Jen tak snad můžeme trošku pochopit smysl smrti Ježíše na kříži. Nebudeme-li usilovat o pokání, pak jsme jen plevy určené ke spálení. Proto o dobrý život musíme každý podle svých sil a každý den ve víře usilovat. Advent je výtečná příležitost znovu začít.

Amen.

PÍSEŇ 473A: Vezmi Pane život můj

OHLÁŠKY

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA + MODLITBA PÁNĚ

Pane, pomoz nám k hledání příležitosti, jak pomoc svým bližním. A přitom – moc prosíme – pomoz nám nalézt cestu k nápravě sebe sama. Protože jen tak může mít naše pomoc těm kolem nás smysl. Právě teď v Adventu by to mělo jít ruku v ruce. Prosíme proto o pomoc s odstraňováním naší plachosti, naší uzavřenosti, naší únavy, veď nás k setkávání s lidmi kolem nás. Všichni – nás nevyjímaje – potřebujeme pomáhat a potřebujeme sami pomoct. Někdy jsou potřeba peníze, někdy práce, někdy čas, někdy stačí jen vlídné slovo. Vždy je potřeba otevřené srdce. Vždy je potřeba láska. Veď nás k dětem, veď nás k nemocným, veď nás ke starým lidem, veď nás k osamělým, veď nás k hříšným.

V tiché modlitbě nyní prosme za ty, kteří Tvou ochranu i naší pomoc právě v této požehnané době potřebují nejvíce.

(::::::::::::::)

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

S jakým textem POSLÁNÍ se rozejdeme do posledního adventního týdne? Krásný text nalezneme v dopise Filipským:

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu. A pokoj Boží, převyšující každé pomyšlení, bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.

(Fp 4, 4-7)

Vyprosme si společně POŽEHNÁNÍ

Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

(2. Korintským 13, 13)

PÍSEŇ č. 697: Moc předivná

_________________________________________________________________

Uhříněves a Říčany 16.12.2018, třetí neděle adventní