O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 24.12.2018 Lk 1,26-38 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 24.12.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás na bohoslužbách ve 4. neděli adventní pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

Introit: Nebesa vypravují slávu Boha silného a dílo rukou jeho obloha zvěstuje. Ž 19,2

Píseň: 261 Aj čas vzácný přišel

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že si nás zveš na prahu radosti ze zázraku Tvé milosti v narození Ježíše z Nazareta k sobě. Děkujeme, že díky Tvému pozvání se smíme sejít v tomto kostele a že tu smíme přijímat ujištění i se navzájem povzbuzovat, že jsi přišel i do našeho života a provázíš nás v každý okamžik.

Děkujeme, že se i dnes smíme učit rozpoznávat Tvé stopy v našich všedních dnech, v našich radostech i trápeních. Děkujeme, že se smíme učit rozpoznávat Tvůj výhled do budoucnosti, která se nám tak často zastírá. Děkujeme, že to vše smíme nacházet ve svědectví Tvé cesty za člověkem v Ježíši z Nazareta, kterého jsi i nám poslal s nabídkou Tvého života.

Máme radost, že se toto svědectví nezastavuje ve dveřích kostelů, že je nevymezuješ hranicemi našich představ, ale že všichni lidé smějí slyšet ujištění i naději, že naše životy patří Tobě. Navzdory vší bolesti a neporozumění, navzdory naší slabosti a nevíře – smíme slyšet, že Ty dáváš svůj výhled. Že nabídka Tvé milosti naplňuje smyslem naše dny. Že ukazuješ k daru nejvzácnějšímu – daru života, který smíme přijímat v Ježíši Kristu.

Za to vše Ti děkujeme a prosíme Tě, abychom toto svědectví nezůstávali dlužni svým blízkým i lidem okolo nás.

Amen.

Čtení: Lk 1,26-38

Píseň: 304 V tmách čekáme Tvůj, Kriste, jas

Text: Ř 8,1-11

Haleluja. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Haleluja. Ž 145,18

Bůh povolává k úkolu, který pro Marii připravil. A evangelista Lukáš nám před očima vykresluje situaci, která má moc co mluvit do našich životů. Bůh povolává k účasti na ději, který připravil pro člověka. Nás povolává k účasti a my jsme, stejně jako Marie, celí zaskočení. „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Toto oslovení se přece nemůže týkat Marie! Mladé, bezdětné dívky. Jeden každý fakt z předchozího Mariina popisu ono oslovení prostě vylučuje. Neprovdaná dívka v patriarchální společnosti – zboží, které musí být výhodně udáno. „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“

A my? Cítíme se právi tomu, aby nás anděl pozdravil pozdravem plným naděje? My, zmatení lidé uprostřed zmatené doby. My, rezignovaní lidé, kteří mají čím dál tím více pocit, že nás semílá soukolí dějů, které my prostě nemůžeme ovlivnit. My rozdělení lidé, kteří se shodneme snad jen na nenávisti k tomu, kdo za to všechno může. Jen se už neshodneme na tom, kdo to je. My, církev, celí roztřesení, jestli budeme zítra zajištěni. Zároveň se nejsme schopni shodnout na základních dopadech Boží zvěsti v našich životech a ve společnosti. My – a úkol od Boha? Ano, jsou tu mnohá ALE, která můžeme vyslovit. Stejně jako Marie, stejně jako Zacharjáš, stejně jako Abraham se Sárou a další a další, které oslovil Hospodin s nabídkou života. Vždyť jsme jen lidé a jsme omezeni vnějšími i vnitřními limity. „Jak se to může stát?“

Na biblických hodinách v Benešově probíráme Pavlovu epištolu do Říma. Pro mě je to znovu návrat na stránky dopisu, ve kterém se apoštol Pavel snaží uchopit lidský život ve světle svého úkolu: „Pavel, služebník Krista Ježíše, povolaný za apoštola, vyvolený ke zvěstování Božího evangelia, jež Bůh ústy svých proroků předem zaslíbil ve svatých Písmech, evangelia o jeho Synu, který tělem pocházel z rodu Davidova, ale Duchem svatým byl ve svém zmrtvýchvstání uveden do moci Božího Syna, evangelia o Ježíši Kristu, našem Pánu.“ Znovu se přede mnou objevuje s klasickou dynamikou apoštola Pavla zápas mezi lidskou slabostí a Božím zaslíbením pro slabého člověka.

„Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“

Co s tím? My lidé, napříč růzností víry či nevíry, napříč růzností důrazů, přece skutečně nemůžeme být těmi, kdo by měli být povoláni do Božích dějů. A nemůžeme to svádět na objektivní okolnosti, na danosti, do kterých jsme se narodili, na ty druhé, kteří život kazí. Na objektivní moc hříchu, která je nad námi a která nás znehodnocuje pro Boží úkol. Hřích je i naše jednání, které je motivováno nedůvěrou v uskutečnitelnost Boží nabídky života pro každého člověka. Které je motivováno naším strachem. Jsme si toho spolu s apoštolem dobře vědomi a zmocňuje se nás beznaděj. Je vůbec možná změna? I mou odpovědí je až příliš často rezignace. S tím prostě nedokážu pomoci, s tím prostě nejsem schopný měnit k lepšímu podmínky života pro ty, kteří jsou zatlačeni do kouta. S tím nejsem schopen přijmout, že by můj život k něčemu byl.

A přece tu zaznívá: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Přece i nás zve náš Pán do děje, který se otevírá pro člověka. Který On otevírá pro člověka. Je možná změna, protože Pán Bůh vstupuje do lidského života. To jasně vyjadřuje anděl odkazem na Ducha Božího: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní.“ A všimněme si, že apoštol Pavel vlastně ujišťuje o naději stejnou argumentací – je tu naděje, protože Hospodin vstupuje do lidského života. „Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti.“ Tady Pavel skutečně nezvěstuje naději pro matrikové křesťany, ale pro každého, kdo je pozván k účasti na ději, který Bůh představil v Ježíši z Nazareta, v jeho životě, smrti a vzkříšení.

Ten zvláštní text z Lukášova evangelia, ve kterém jsou propleteny naplnění zaslíbení a výzva, povolání, nás vede k Pavlovu textu, který před námi otevírá možnost života v Duchu svatém. Vždyť „Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích, a aby tak spravedlnost požadovaná zákonem byla naplněna v nás, kteří se neřídíme svou vůlí, nýbrž vůlí Ducha.“ Zjednodušeně řečeno – z Boží milosti v Ježíši Kristu si můžeme být jisti, že je možné žít jinak než podle pravidel, které nás děsí, ale ze kterých se nejsme schopni vymanit. Z Boží milosti se i my můžeme stát součástí proměny života. A to naprosto napříč sociálním, kulturním, náboženským či jiným zasazení našich životů. Protože Boží výzva překračuje všechny bariéry představ či pravidel, které jsme my lidé nastavěli.

Vždyť právě o tom je advent, o důvěře, že takový život je možný. Že jej smíme očekávat, protože Bůh v Ježíši Kristu přišel a přichází.

Marie odpověděla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ A začaly se dít věci. Amen.

Píseň: S181 Marie má dítě

Ohlášky

Přímluvná modlitba: Bože, náš Otče, chceme dnes moc prosit, abys svým evangeliem proměnil naše životy. Poprosit, abys nás zbavil strachu a zaměstnal nás na své vinici. Abys nás posílal všude tam, kde je potřeba pomoci.

Moc prosíme za rodiny horníků, kteří zahynuli při neštěstí v Karviné. Moc prosíme za lidi v jejich okolí, dávej jim odvahu a sílu, aby dokázali být nablízku těm, kteří jsou nešťastní a zoufalí. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme, abys nás posílal za těmi, kdo mají pocit, že je jejich život zbytečný. Prosíme, uč nás všechny ujišťovat, že pro Tebe má cenu život každého člověka, že slyšíš modlitby všech, kdo k Tobě volají. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme, abys nás právě v tomto svátečním čase učil naslouchat lidem kolem nás. Abys nás učil jim rozumět, rozumět jejich radostem i trápení. Rozumět jejich životům tak, abychom s nimi dokázali žít v pokoji a porozumění. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo nejsou lhostejní k tomu, co se kolem nás děje. Moc prosíme, abychom dokázali pomoci, abychom alespoň dokázali povzbudit všechny, kdo se snaží o spravedlivější společnost pro všechny, kdo se snaží o to, aby plnohodnotný život nebyl pouze pro někoho. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za ty, kdo se právě v adventním období trápí, protože právě nyní cítí hloubku odcizení ve své rodině. Prosíme, uč nás naslouchat, uč nás povzbuzovat tak, aby si lidé co nejméně ubližovali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za všechny, kdo pomáhají lidem okolo sebe. Za lidi v sociálních službách, za lidi v neziskovkách, za pracovníky Diakonie, Adry, Charity a mnohých dalších organizacích. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za všechny, kdo se snaží chránit Tvé stvoření. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo museli odejít ze svých domovů a hledají domov nový. Prosíme, uč nás v nich vidět člověka v nouzi a ne ohrožení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ježíš řekl: Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé; neboť beze mne nic nemůžete učiniti.

J 15,5

Požehnání: Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť před očima všech národů zjevil svou spravedlnost a nezapřel své milosrdenství. Ať vás jeho milost, láska a pravda provázejí, kamkoli zamíří vaše kroky; Boží pokoj ať prozáří vaše dny a vede vaše cesty.

Píseň: 655 Tichá noc