O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uříněves 6.1.2019 Mt 2,1-12 VP (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 6.1.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách v neděli Zjevení Páně, kdy se smíme těšit z ujištění o Boží lásce a milosti.

Introit: Hle, nyní přichází Panovník Hospodin a v Jeho ruce je království a moc a sláva. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému Synu, aby obhajoval Tvůj lid spravedlivě a Tvé ponížené podle práva. Iz 40,10; Ž 72,1n

Píseň: 531 Vzdejme čest Pánu Bohu

Modlitba: Pane Bože, přicházíme v první neděli nového roku a těšíme se z toho, že si smíme připomenout, že Ty jsi přišel za člověkem. Že si smíme uvědomovat, že běh dějin není nekontrolovatelný zmatek událostí, kde jediné jisté je to, že je nedokážeme usměrnit, že je nedokážeme ovlivnit. Děkujeme, že smíme vědět, že dějiny a jejich cíl jsou v Tvých rukách.

Děkujeme, že ani tato jistota není tím posledním, co smíme vědět. Děkujeme, že si v Ježíši Kristu smíme neustále připomínat, že jsi přišel za konkrétním člověkem. Že jsi přišel za každým z nás, za našimi rodinami, za přáteli, za těmi, se kterými si nerozumíme. Že jsi přišel a přicházíš a pamatuješ na nás.

Prosíme, aby se tato zvěst šířila celým rozbolavělým světem. Amen.

Píseň pěveckého sboru

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S219 Noc se ránu podobá

Čtení: Iz 60,1-6

Píseň: 691 Tak málo přímých cest

Text: Mt 2,1-12

Haleluja. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Haleluja. Ž 72,11

Máme před očima dva obrazy. Na tom prvním vidíme Jeruzalém sevřený obavami a strachem. Není tu žádné přímé nebezpečí, ale spíš beznaděj. Jakoby cíl byl příliš neviditelný, jakoby umřela naděje. Jeruzalém ponořený do tmy. Mohli bychom na pozadí tohoto obrazu umístit putující lid na cestě do zaslíbené země a krále Baláka, který se rozhodl koupit si proroka Bileáma, aby proklel lid, putující za Bohem zaslíbenou svobodou. To pozadí se může měnit, ale ústřední motiv Jeruzaléma ve tmě zůstává stejný. Místo, kam přichází Boží lid k setkání s Hospodinem, je ponořeno ve tmách.

Onen příběh o králi Balákovi a proroku Bileámovi jsem nevybral náhodou. Vedle ústředního motivu prokletí nebo žehnání Božímu lidu, je tam motiv vedlejší, který pro nás má velikou důležitost. Všeobjímající pocit, že kdo má peníze, může všechno. „Moábští a midjánští starší šli s odměnou pro věštce v rukou. Přišli k Bileámovi a vyřídili mu Balákova slova: ‘Pojď nyní prosím a proklej mi tento lid, neboť je zdatnější nežli já. Snad ho pak porazím a vyženu ze země. Vím, že komu ty požehnáš, je požehnán, a koho ty prokleješ, je proklet.‘“ Tak přece funguje všechno, tak funguje i náboženství. Existence bez peněz? Nemyslitelné. Existence bez Boha? Proč si vůbec klást takovou otázku? Boží existence může být šikovná, zvlášť v prostředí, kde se dá využít. Pomocí peněz.

Skutečně, Jeruzalém je ponořený ve tmě. Ve tmě leží i obraz Jeruzaléma, v jehož pozadí vidíme krále Heroda, který je skutečně velice vhodným stělesněním moci a peněz, které slouží k udržení moci. Je také vhodným zosobněním snahy využít náboženství pro vlastní účely. Vždyť nádherně opravenému a rozšířenému chrámu se říká chrám Herodův. A přesto leží Jeruzalém ve tmě, přesto na pozadí obrazu nevidíme pouze opravený chrám a mnoho dalších krásných staveb, ale především potoky krve těch, kteří ohrožovali nebo i jen mohli někdy možná ohrozit Herodovu moc.

A přece se na obraze Jeruzaléma objevuje světlý bod. Text knihy Izajáš mluví o světle a vyzývá k tomu, aby se rozjasnil celý Jeruzalém. Ne proto, že by se Jeruzalém nějak proměnil, že by pochopil, že Herodova logika života k životu prostě není a odmítl se podle ní řídit. Jeruzalém si skutečně světlo nezařídil. To Hospodinova sláva rozzářila obraz. A najednou může zářit i Jeruzalém.

A přece se nechtějí vypravěči příběhu na pozadí Jeruzaléma ponořeného do tmy prostě spokojit s touto informací. S tím, že Hospodinova sláva se rozzářila nad Jeruzalémem, že se rozzářila nad Božím lidem. Přece se evangelista nespokojil prostě odkazem na zaslíbení, které pronesl prorok Bileám: „Vidím jej, ne však přítomného, hledím na něj, ne však zblízka. Vyjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele." Nezůstane u prostého odmítnutí Baláků a Herodů v historii Božího lidu, ale evangelista nás vede dál.

Když si pozorně poslechneme nebo přečteme dnešní příběh o mudrcích, kteří se šli poklonit právě narozenému králi Židů, zjistíme, že za jejich rozhodnutím vydat se na cestu byl prostý fakt, že uviděli hvězdu. Museli se zvednout a jít. Tak jako mnozí před nimi. Uviděli hvězdu, uvěřili a šli. Nečteme nic o tom, že by je Hvězda vedla, šli prostě naslepo s tím, že musí dojít do Judského království. Ale ke komu a kam – to už bylo na nich. A také se pořádně spletli. Došli do Jeruzaléma ponořeného do tmy, aby se vyptali na světlo. Evangelista tu před našima očima vytvořil velice realistickou scénu, která nezastírá, že moc peněz, informací a dezinformací je něco, co není potřeba brát vážně. Nevytváří iluzi, že náboženská oblast je z této sféry vlivu vyňata. Nevytváří iluzi, že když už se jednou rozhodneme hledat základ života, že z toho budou mít všichni radost, ať už s námi budou souhlasit nebo ne.

Tak toto si rozhodně evangelista Matouš nemyslí, to nám neukazuje. V tom lidském příběhu jsou ti, kteří se neorientují v tradici Božího lidu vlastně vydáni na milost a nemilost náboženským profesionálům. Ti tu určují, kam mají jít, ti tu jsou od toho, aby posuzovali, zda je zpráva o narození Spasitele škodlivá fikce nebo se z ní skutečně máme radovat. Ti tu určují, co toto narození znamená. Neradostná situace, která je ještě podtržená tím, že v do tmy ponořeném Jeruzalémě se ze zprávy o narození Spasitele nikdo neraduje. „Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém“.

Tato situace se rozhodně nezdá být jednodušší než situace Božího lidu, který – aniž co tušil – čelí reálné hrozbě prokletí. Není jednodušší především pro nás, protože tento obraz bychom dokázali bez větších problémů zasadit do kulis, ve kterých žijeme. Do kulis současného světa. Do našeho hledání základu života.

Přece, přes veškerou vydanost oněch cizinců moci světské i náboženské, je tu naděje. Protože – Hospodin promluvil a promlouvá. To není o tom, že bychom najednou všechno věděli a mohli převzít onu roli rádců, kteří určují život. Je to o tom, že má smysl hledat, má smysl se rozhlížet, protože tady se znovu objevuje hvězda a vede cizince do Betléma, až k tomu narozenému dítěti. A tam mohou pokleknout cizinci a my s nimi. Protože na tomto místě skutečně vzešla Hospodinova sláva.

Každý z nás je poutníkem. Každý z nás hledá. A každý z nás je dnes ujištěn, že nás Pán Bůh nenechá zabloudit. Že nás nenechá padnout vysílením. Že nabízí posilu na cestu. Sytí nás a posílá nás, abychom tuto posilu nabídli lidem kolem sebe. Aby se otevřeli naději, že i jim Pán Bůh poslal hvězdu, která vede k základu života. K narozenému dítěti. K Zachránci života.

Amen.

Píseň: S338 Tobě, Pane, dík; Říčany: 555 Jezu, rač Ty sám

VP:

Milé sestry a milí bratři, byli jsme společně ujištěni na začátku nového roku, že Pán Bůh vstoupil a stále znovu vstupuje do lidských životů. A že znovu a znovu rozsvěcí hvězdu pro každého člověka, aby nabídl cestu k základům života. Nikdo není odmítnut, každý z nás je Pánem Bohem přijat.

Nemusíme zůstávat v temnotě zákonitostí světa a vztahů, které nás trápí a které vypadají tak nepřekonatelné. Smíme se nyní ztišit před naším Pánem a odevzdat mu svoji úzkost z temnoty a poprosit o světlo.

Pane Bože, děkujeme Ti za nabídku světla. Děkujeme Ti, že se smíme jako ti mudrcové pustit za Tvým světlem. Spolu se všemi, kdo kteří touží po světle do svých životů, Ti nyní odevzdáváme svoji temnotu i temnotu kolem nás. Kdo tak chce společně se mnou vyznat, ať to potvrdí slovy: Vyznávám.

S vděčností před Tebe předstupujeme s nadějí na světlo, které jsi v našem životě rozsvítil v Tvém Synu, Ježíši Kristu, kterého jsi pro nás poslal, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pane, Tvé světlo projasňuje naše vztahy. Odkládáme nyní všechen hněv i výčitky, odpouštíme těm, kdo nám ublížili a prosíme o odpuštění ty, kterým jsme ublížili my. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme a prosíme.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Vpravdě jsi svatý, Bože,
a jsi pramen všeho posvěcení.
Z temnoty přivádíš světlo,
ze smrti život,
z mlčení slovo.
Děkujeme ti za náš život
a za svět, který jsi nám dal.
Děkujeme ti za nový svět, který přijde,
a za lásku, která naplní všechno.
Chválíme tě za milost,
kterou jsi prokazoval Izraeli,
svému vyvolenému lidu.
Děkujeme Ti za zaslíbení daná Abrahamovi,

děkujeme za jejich naplnění.

Za záchranu z Egypta,
za dar zaslíbené země,
za tvou věrnost smlouvě,
za návrat z vyhnanství
a za slova proroků,
která platí.
Chválíme tě za tvého jednorozeného Syna,
který všechna tvá zaslíbení naplnil
a ještě naplní.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Píseň pěveckého sboru; Říčany: 406 Chval Pána svého písní

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes Ti chceme poděkovat za život a poprosit za něj. Máme radost z narození Bětky Kabeláčové a moc prosíme, abys ji i její rodinu provázel a opatroval. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, Ty jsi nás nasytil, Ty jsi nám ukázal světlo. Děkujeme a moc Tě prosíme, aby nás učil, jak být nyní světlem všem těm, pro které je jejich život ponořený do tmy.

Moc prosíme za nemocné v našem sboru, v našich rodinách. Prosíme za sestru Voříkovskou, která je v nemocnici. Prosíme, pomáhej nám, abychom nezapomínali a abychom nacházeli cestu povzbuzení a pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Chceme moc poděkovat za všechny, kdo se snaží být pomocí. Děkujeme za všechny rodiny, které se zapojily do pěstounské péče, děkujeme za všechny, kdo otevírají budoucnost lidem s postižením, děkujeme za všechny, kdo pomáhají lidem důstojně umírat. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás přinášet světlo tam, kde vše zahaluje smutek z úmrtí blízkého člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás vstupovat se světlem k těm, kdo jsou rozbolavělí z rozpadlého vztahu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, dávej nám důvěru v Tvoji lásku, abychom i my dokázali vnášet světlo naslouchání, odpuštění a pomoci v naší rozdělené společnosti, ale i v konkrétní rozdělených společenstvích, ve kterých se pohybujeme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vnášej do našich životů své světlo, aby zaplašilo temnotu strachu. Abychom dokázali vidět člověka v nouzi jako toho, kdo potřebuje pomoci a ne toho, kdo nás ohrožuje. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš nás i v tuto chvíli, kdy Ti v tichosti odevzdáváme své díky i prosby.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, Tě nyní oslovujeme jako svého Otce:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,19n

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 421 Ach, zůstaň svou milostí