O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 7.4.2019 J 12,20-26 VP (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 7.4.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám v tomto společenství, kde hledáme cestu života v naději Boží milosti.

Introit: Dopomoz mi, Bože, k právu, ujmi se mého sporu, dej mi vyváznout před bezbožným pronárodem. Tys přece moje záštita. (Ž 43, ln)

Píseň: 47

Modlitba: Pane, dnes chceme děkovat, že Tvé jednání přesahuje všechny naše představy. Chceme děkovat, že k Tobě smíme volat, ačkoliv za sebe máme pocit, že je vše beznadějné. Děkujeme, že před námi otevíráš příběhy těch, kteří s úžasem vyznali, že jsi je neopustil ani tehdy, kdy naprosto selhali a sami neviděli důvod pokračovat. Děkujeme, že před námi otevíráš život, a tak i lidi kolem nás. Že nám dáváš sílu se otevřít druhému, že nám dáváš empatii, když se druzí otevírají nám.

Děkujeme, že smíme vědět, že na této cestě k poznání druhých i sebe smíme věřit, že jsi s námi ve svém Synu, Ježíši Kristu. Že každému člověku nabízíš prostor ve svém království, které Ježíš přišel nabídnout všem lidem.

Děkujeme, že si smíme tuto skutečnost připomenout navzdory všemu našemu selhání u Tvého stolu. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 276

Čtení: Ž 51

Píseň: S 228

Text: J 12,20-26

Beránku Boží, který snímáš hříchy světa, smiluj se nad námi.

Žalm, který připadl na dnešní neděli, je zoufalou prosbou o pomoc. Tradičně je připisován králi Davidovi, který si uvědomí svoje provinění vůči Betsabé a Uriášovi. Ono provinění je vlastně stejné – oba manžele použil. Betsabé si přivlastnil a Uriáše nechal zlikvidovat. Když mu prorok Nátan otevře oči, když mu v podobenství ukáže v plném světle jeho jednání, David se zhrozí a prosí Hospodina o pomoc, o odpuštění.

Odpoutejme se nyní od Davidova příběhu a soustřeďme se na jeho podstatu. Člověk se střetne s nemilosrdnou skutečností života. Je mu nastaveno zrcadlo, chcete-li. To je chvíle, kdy podklesávají kolena. Četl jsem úvahy Emanuela Levinase nad rabínskými výroky o útočištných městech. Tedy městech, kam se mohou uchýlit ti, kteří ublížili omylem. Z nepozornosti, z nešikovnosti. A Levinas rozehrává úvahy nad společností, ve které žije a mě to hluboce zasáhlo. Mluví o tom, že my sami žijeme vlastně v útočištném městě, protože i my ničíme druhého člověka. Ne ze zlé vůle, ale protože vlastně nevíme, jak řešit obtížnou situaci našeho světa. A tak se prohlubují rozdíly, mezi naším městem a těmi, kteří jsou ničeni chudobou, válkou, klimatickými změnami. Nechceme, aby to tak bylo, ale neshodneme se na řešení nebo prostě nevíme, co s tím, proces pokračuje a my se schováváme za hradbami útočištného města, aby na nás nemohl krevní mstitel. Levinas ukazuje, že ani nevědomé ublížení nezmenšuje utrpení toho, komu jsme ublížili.

Co s tím? David naříká, volá k Hospodinu o pomoc. A my pročítáme řádky žalmu naplněného silnými emocemi. Ano, Bože, máš pravdu, selháváme, selhávám, a nevím, co s tím. Selhávám ve své roli, selhávám ve svých rolích, když se dívám do zrcadla, které jsi mi nastavil, které mi nastavila bída člověka, tak zavírám oči a nejraději bych se schoval. Jak jednoduché a lákavé je prostě všechno zabalit a odejít. Ale žalmista toto řešení odmítá. „Zbav mě hříchu, očisť yzopem a budu čistý, umyj mě, budu bělejší nad sníh. Dej, ať slyším veselí a radost, ať jásají kosti, jež jsi zdeptal.“ Žalmista je naplněn touhou po životě, protože věří, že existuje život, který dává Hospodin. Proto pro něj má smysl zvolání „Smiluj se Bože“, které je vlastně shrnutím celého žalmu.

Tady se pro mě propojují dnešní texty – starozákonní a novozákonní. V tuto chvíli slyším v Janově vyprávění slova: »Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové. Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“«

Pomiňme to, že evangelista používá postavy, které mají ukázat, že i židé – zřejmě bohabojní – přichází ke Kristu. Ponořme se hlouběji, za tuto prvoplánovou informaci. Nechme v sobě rozeznít otázku, kdo ti lidé vlastně jsou a co vlastně chtějí. Snažme se je poznat. Jsou to lidé, kteří patří do útočištného města nebo naopak ti, kterým bylo ublíženo? Jsou svým okolím odmítáni nebo zažívají úctu a lásku? To nevíme. Vlastně jediné, co víme je, že přicházejí s otázkou. Že tak jako žalmista nechtějí život zabalit, ale zároveň si uvědomují, že na mnohé otázky života neznají odpověď a to ničí druhé i je samotné. Přicházejí s otázkou, ale zároveň už vědí za kým s tou otázkou přijít.

Chtějí vidět Ježíše. V Janově slovníku to znamená – chtějí ho poznat, prosí, aby mohli vstoupit do světa, který Ježíš představuje. A máme tu hned další otázku – jaký je to svět, který Ježíš představuje? Janovský Ježíš je dosti suverénní postavou, a přece jeho odpověď není nijak konkrétní. Ježíš začne mluvit o oběti a o následování. O své oběti a o následování učedníků. Ovšem způsob, jakým to říká, nám trochu nahání hrůzu: „Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek. Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný. Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“

„Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.“ Žalmistova slova plná pokání jsou mi nějak bližší. Já prostě jakákoliv slova o nenávisti nemám rád, jakkoliv dobře vím, že janovské texty jsou vrstevnaté a jejich prvoplánové chápání k jejich pochopení nevede. Má zkušenost je, že kdo nenávidí, byť by nenáviděl sebe, bude nenávidět i druhé. Co to tedy má Jan na mysli? Zůstaňme u způsobu, jakým tuto Ježíšovu myšlenku vyjádřil apoštol Pavel, abychom se zbytečně nesoustředili na slova o nenávisti: „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba.“ (Ř 12,1)

Směřujeme k Velikonocům a Ježíšův obraz zrna, které zemřelo, aby mohlo vydat užitek, jsou nám srozumitelný je. Ježíš mluví o oběti a vyzývá k ní své učedníky. Vyzývá k následování. Ale znovu stojíme před otázkou – co to vlastně znamená. Rozumíme tomu, že Ježíš mluví o tom, že je tu vyšší hodnota než hodnota života jako takového – ale co to znamená v našich všedních dnech? Ježíšův výrok je tak zásadní, že se vlastně míjí s naším všedním životem.

Když se spolu s apoštolem Pavlem ocitneme v prostředí společenství lidí, odpověď na otázku, co je vlastně obětí, kterou máme obětovat, se nám začne vynořovat. Protože začne fungovat v konkrétních situacích. Najednou Ježíšova slova začnou zapadat do našich životů. Najednou se začnou se skutečně propojí se situací žalmisty, se situací nás všech poutníků. Oběť, jak ji chápala první církev je totiž velice košatý pojem. Samozřejmě, že to je i ona nejvyšší oběť života uprostřed pronásledování – jak je evidentně zažíval i Janův sbor. Ale apoštol Pavel mluví i o finančních darech jako o oběti. „Dostal jsem tedy všecko a mám hojnost; jsem plně opatřen, když jsem přijal od Epafrodita dary, které jste mi poslali – jsou vůní příjemnou, obětí vhodnou, Bohu milou.“ (Fp 4,18) Autor epištoly Židům mluví o oběti rtů: „Přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu; naše rty nechť vyznávají jeho jméno.“ (Žd 13,15) V souhlase s žalmistou epištola Židům mluví o pokání jako o oběti: „Ježíš za svého pozemského života přinesl s bolestným voláním a slzami oběť modliteb a úpěnlivých proseb Bohu, který ho mohl zachránit před smrtí; a Bůh ho pro jeho pokoru slyšel.“ (Žd 5,7)

Ona různost nás přibližuje k podstatě Ježíšových slov poutníkům – obraťte své soustředění ze života vlastního na život druhého člověka. Právě tuto naléhavou nutnost si uvědomuje žalmista. A proto volá k Hospodinu. Protože biblický člověk ví, že tato změna orientace, ten skutečný život naplněný radostí, ale i soucitem a pláčem, nelze žít bez Boží pomoci. A my smíme tuto výzvu přijmout v naději ujištění, které smíme dnes zažít v pozvání ke stolu Páně. Pán Bůh je s námi a slyší naše volání, slyší naši prosbu o slitování, prosbu o život. A v Ježíši Kristu nám nabízí pomoc.

Amen.

Píseň: 189B

VP

Pane, přicházíme na Tvé pozvání ke Tvému stolu. Přicházíme hladoví po odpuštění, které neumíme dávat ani přijímat. Přicházíme hladoví po lásce, která nelustruje, ale přijímá. Přicházíme hladoví po naději, která otevírá zavřené dveře budoucnosti. Děkujeme, že jsi nám toto vše připravil. Společně vyznáváme svoji radost, ale i nezaslouženost toho, že jsi nás pozval.

Pane, odevzdáváme Ti všechno, co nás trápí. Odevzdáváme Ti všechny chvíle, kdy jsme nepomohli, protože jsme neměli sílu. Odevzdáváme Ti všechny vztahy, ze kterých jsme nešťastní. Odevzdáváme Ti všechny události, které nejsme schopni posoudit a máme z nich strach. Kdo to vše chcete se mnou odevzdat, přidej se slovy – odevzdávám.

Pane, vyznáváme, jak moc potřebujeme Tvou naději uprostřed našich selhání. Vyznáváme, jak moc potřebujeme ujištění, že náš život má smysl, má budoucnost. Vyznáváme, jak moc potřebujeme Tvé přijetí a ujištění v Ježíši z Nazareta, který je Kristus. Kdo tak se mnou chcete vyznat, přidej se slovem – vyznávám.

Pane, jsme si vědomí mnoha okamžiků, kdy jsme druhému ublížili. Jsme sevřeni trpkostí tam, kde bylo ublíženo nám. Vyznáváme, že chceme poprosit o odpuštění a sami odpustit. A že k tomu potřebujeme Tvoji pomoc. Kdo tak se mnou chcete vyznat, přidej se slovem – vyznávám.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba: Chválíme tě po všechny časy a na všech místech, Bože, Spasiteli světa. Neboť tys učinil všechno lidstvo ke svému vlastnímu obrazu, aby v míru a pokoji vládlo nad tvým stvořením, a povolal jsi nás k životu ve společenství věčné lásky.

A přestože náš otec Kain povstal v hněvu a zabil svého bratra, ty ses nad ním smiloval. Zapřísáhl ses a označil jsi ho znamením ochrany. Staráš se o těžkého hříšníka lépe, než jak to dokáže lidská spravedlnost.

S podobně vytrvalou láskou jsi vyvedl z otroctví svůj lid Izrael. Neopustil jsi jej, když musel otročit falešným bohům. Dal jsi mu Zákon, aby mu ukazoval cestu, a vedl jsi jej pouští do nové zaslíbené země.

Ani tehdy jsi člověka nezahladil, když obyvatelé Ninive propadli zkaženosti a země již nemohla déle snášet jejich zlé jednání. Poslal jsi Jonáše, svého proroka, aby je varoval před tvým soudem. Všechen lid konal pokání a změnil své cesty. A byli zachráněni.

Tak pokaždé, když my vyvoláme válku, ty nás vedeš k míru; když upadáme do hříchu, ty nám odpouštíš; kdykoli bloudíme, ty nás voláš zpět se zaslíbením lásky.

A když se naplnil čas, poslal jsi svého vlastního Syna, aby vyhledal všechny ztracené a přinesl jim dobrou zvěst o tvém bezmezném slitování. On se nezdržoval ve společnosti spravedlivých, nýbrž hříšníky si vyvolil za své přátele a rozprostřel před nimi tvůj dar odpuštění. Zjevil plnost lásky, když za ně zemřel. Tys ho pak vzkřísil z mrtvých a vylil jsi jeho Ducha na lidi, aby na jeho vítězství měli provždy podíl i ti, kteří ho odmítali. Nyní se i my hříšníci radujeme a vzdáváme díky za smrt a zmrtvýchvstání tvého Syna. Silou jeho Ducha se obracíme od svých chyb k následování jeho příkladu a při lámání chleba rozdílíme jeho spásný život.

Neboť té noci, kdy byl vydán na utrpení a smrt, náš Pán Ježíš Kristus vzal chléb, vzdal díky tobě, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: Vezměte a jezte. Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.

Po večeři vzal kalich s vínem a když vzdal díky, podával jim ho se slovy: Pijte z něho všichni, toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za vás a za mnohé na odpuštění hříchů. Kdykoliv z něho budete pít, čiňte to na mou památku.

Proto, Otče, ze všech věcí, které jsou tvé, obětujeme ti tyto, které ti patří obzvláště. Obětujeme je rádi, jak nám on řekl, vzdávajíce díky za jeho smrt a zmrtvýchvstání. A vidouce, že moc hříchu je zlomena a Kristus je všechno ve všem, chválíme tě a velebíme. Nyní sešli svého posvěcujícího Ducha, aby nám zjevil, že tento chléb a tento kalich je tělem a krví tvého Syna, a že každý hřích je odpuštěn a každý dluh vymazán a ty sis nás učinil svým svatým lidem. A daruj nám jeho království pokoje. Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti.

Propouštění: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Píseň: 693

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přišli jsme dnes naplněni radostí a vděčností. Ohlížíme se, vzpomínáme a děkujeme za všechno, co jsme směli v této částečce Tvého lidu prožít, za to, že tu smíme přijímat Slovo Tvého evangelia. Slovo života. Chceme Ti také poděkovat, že nás tímto svým Slovem vedeš k odpovědné službě, k otevřenosti pro člověka a Tvé stvoření.

Prosíme Tě za ty, o které máme starost. Prosíme, ukazuj nám, jak jim být pomocí a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Ty, kteří vsadili na svůj prospěch, svou vlastní spokojenost a jsou tak vláčeni zcela jinými cestami, než jsou ty Tvé. Dávej nám sílu nenechat si vzít naději tváří v tvář silám, které ničí život. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě za ty, kteří jsou na okraji, protože nedokáží naplnit představu společnosti o prioritě úspěchu a výkonu. Prosíme za lidi staré, nemocné, opuštěné. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří nedosáhnou na bydlení. Prosíme za všechny, kdo o bydlení přišli v exekuci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za ty, kdo se snaží žít v odpovědnosti a v otevřenosti vůči druhým lidem. Prosíme za takové lidi v našem okolí. Prosíme za pracovníky odboru sociální péče ať už v Uhříněvsi nebo v Říčanech. Prosíme za pracovníky Diakonie, Charity, Adry, Ramusu a dalších. Prosíme, abys nás učil je povzbuzovat a ujišťovat je, že se k jejich životům přiznáváš. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě, jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.

2Kor. 9,10a11a

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 176