O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 12.5.2019 J 14,1-15 VP (Jiří Ort)

odt download 

Říčany 12.5.2019

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Plesej Bohu všecka země. Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho. (Ž 66,ln)

Píseň: 66,1-4

Modlitba: Pane Bože, chceme Ti dnes poděkovat, že nás zveš ke svému stolu. Děkujeme Ti, že nás tak znovu ujišťuješ o svém odpuštění, o své lásce k nám, o své lásce ke každému člověku. Děkujeme, že nám na našich vlastních životech dosvědčuješ, že tato Tvá cesta lásky má budoucnost v tomto světě. Děkujeme, že dnes znovu smíme přijímat zázrak Tvé milosti v Ježíši Kristu, že se dnes znovu smíme radovat ze vzkříšení.

Prosíme, proměňuj naše srdce, abychom se ve své radosti z Tvé milosti nezastavili u sebe, ale přáli ji také lidem kolem nás. Uč nás jít po cestě, kterou před námi otevíráš, po cestě služby Tobě a svým bližním. Prosíme tak za celou Tvou církev, aby ukazovala k Tobě a nabízela naději tam, kde v tomto světě už mizí.

Amen.

Čtení: J 14,1-15

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Text: 1K 12,31b-13,13

Haleluja. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné

činy! Haleluja. Ž 118,6

Máme před sebou Ježíšovu řeč na rozloučenou. Je to zajímavé, jak se toto téma v Bibli stále točí. Pán Bůh, který je daleko, Ježíš, který odchází. A je velice jasné, že v tuto chvíli člověk potřebuje potěšit a povzbudit. Protože se cítí sám. Janovská církev, která četla tato slova, moc dobře věděla, že to ale vůbec nebylo zbytečné povzbuzení. „Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.“ Jako bychom zůstali dětmi, které se loučí s rodiči při odjezdu na školku v přírodě a maminka už při odjezdu dává paní učitelce pohled s pozdravem pro své dítě. Aby ho dostalo do ruky ve chvíli, kdy bude večer samo, před sebou první noc bez rodičů a v hlavě nejistotu a zmatek. Hodně mi v tuto chvíli Janovo evangelium připomíná takový povzbuzující pohled. „Neboj se, čekáme na tebe doma, nikam neodejdeme. Čeká na tebe pokoj a postýlka. A budeme tě čekat u autobusu. Tak se neboj a pěkně si tu školku v přírodě užij.“ Ta nutná informace, aby dítě vědělo, kde rodiče jsou, aby si je mohlo pěkně představit doma, ve známém prostředí. „Jdu k Otce – vy víte, kam jdu.“

No – rádi bychom řekli, že víme, rádi bychom se uklidnili a začali žít –

užívat si daru života. Ale zatím se smutně přidáváme k Tomášovi - „Pane,

ale my to nevíme. Jak bychom to mohli vědět?“ A hned bychom mohli dodat

spolu s Filipem: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme.“ „Pak už půjdeme spokojeně spát a nebude nám smutno, skutečně. Ztracené, bezradné

děti, které nevědí, kudy kam, když je najednou rodičovská láska konfrontována s hrůzou nahánějící vzdáleností. Děti, kterým se najednou vzdaluje domov. A tak se ložnicí nese společný tlumený pláč těch, jejichž

domov je nejistý i těch, kteří se skutečně mohou těšit domů. Všem nahání strach, že neznají cestu domů, že není v jejich moci přiblížit si ty, které mají rádi a jejichž lásku potřebují.

Nemůžeme tento obraz přetížit, nemůžeme chtít po předškolácích, aby utěšovali své kamarády. Ale my jsme v realitě janovského příběhu a Ježíš

tu jednoznačně chce po učednících, po církvi, po nás, abychom si uvědomili naději, kterou nám on nabízí a podle toho také žili. A byli tak sami nadějí a povzbuzením. Slyšíme jasná, zjevovatelská slova: Já jsem ta cesta, pravda i život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Otec není daleko, nabízí vám cestu, jak se k němu dostat. Nabídl cestu, po které přišel a přichází On k vám. Jen tuto cestu přijmout a vydat se po ní.

To jsme potřebovali vědět. Máme tu tedy před sebou prostředek i cíl. Známe cestu. Chceme se po ní vydat. Chceme jít k cíli, kterým je pravda a život. Nechceme bloudit a tápat. To mají společné posluchači a čtenáři tohoto textu všech dob a konfesí a národů. Dobře chápeme důležitost toho,

co je nám tu nabízeno. A tak čteme a zkoumáme, co kdy Ježíš řekl, co kdy udělal, abychom ho lépe pochopili, abychom chápali Jeho pohled a rozhodnutí a mohli jej následovat po té jedině pravé cestě. Úzkostlivě se

držíme toho, co víme, pravidel, která jsme z toho vytvořili, jen abychom náhodou neodbočili. A tak jdeme opatrně, krok za krokem. Oči upřené pod nohy, abychom snad neudělali chybný krok, z kostky na kostku jednotlivých

příkazů a zákazů a norem. Zvláštní pohled na úzkostlivou církev, kterou znervźňuje každá změna, církev, která si nasadila spoustu povinností, se dostává do pasti. Jen abychom naplnili normy představ, jen abychom šlapali po správných kostkách.

Při čtení tohoto Janova oddílu se mi honil hlavou text: "Ukážu vám mnohem

vzácnější cestu." Toto Pavlovo slovo zaznívá po dvou kapitolách, které mají v ekumenickém překladu nadpisek "Napomenutí a naučení na základě zpráv z obce". A najednou se tu objeví slovo: "Ukážu vám mnohem vzácnější

cestu." Do naší úzkosti, abychom tu správnou cestu neztratili. Abychom byli dobrými lidmi, dobrými křesťany, dobrými svědky. “Ukážu vám mnohem vzácnější cestu”. Jakoby apoštol Pavel upozorňoval - “ano, mohu vám dát mnoho informací, mnoho instrukcí, jak žít nebo jak nežít, ale to není cesta. Nyní vám ukážu cestu. Buďte lidmi, buďte Božími lidmi.” A následuje chvála lásky. “Miluj – a dělej co chceš”, napsal kdysi svatý Augustin. Nestačí znát dlažební kostky cesty, po které chceme jít. Musíme znát cestu.

Váhal jsem, jestli jsem sem toto Pavlovo slovo nevpašoval poněkud svévolně. Ale pak jsem si janovský text prohlížel blíž, jen trochu jsem couvl k předchozímu oddílu a narazil jsem na Ježíšova slova: "Nové přikázání vám dávám, abyste se navzájem milovali; jako já jsem miloval vás, i vy se milujte navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým."

"Vaše srdce ať se nechvěje úzkostí!“ Není třeba se bát. Ta zoufalá snaha po zvládnutí cesty, po poznání každého jejího kamene, abychom se náhodou neztratili, je vlastně způsobena špatným nasloucháním, překotnou četbou textu. Ježíš neříká pouze - "Já jsem ta cesta, tak po ní jděte, jinak zabloudíte". Ještě dřív přichází ujištění "Odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já." Nemusíme se tedy bát chybných kroků. Nemusíme se strachovat, jestli jsme dost dobří. Ježíš nemluví o kontrole, nemluví o závěrečných zkouškách - mluví pouze o cestě, na které platí výzva "milute se navzájem". To je něco, co jako děti Božího království dlužíme tomuto světu. Těm, kteří se cítí ztracení a bojí se, že cesta domů už neexistuje. Že už snad neexistuje ani domov. My smíme svědčit o tom, že domov i cesta domů existují. Že domov připravil a tou cestou je Ježíš.

Není to ale příliš laciné? Ty důvody, které vedou k pocitu opuštěnosti, ke skutečné opuštěnosti, k zoufalství – tady nejde pouze o osobní nevyrovnanost. Je to realita života, která zakrývá domov i cestu domů. Je to realita života, se kterou bojujeme. Co s tím? Skutečně na to stačí láska, kterou dostáváme a máme ji předávat? Není možné se této otázce vyhnout a není možné odpovědět jinak než s osobním nasazením. Evangelista Jan a apoštol Pavel tak učinili. Ovšem, je to náročná zvěst. Nepopírá úzkost těch, kteří ztratili domov a cestu k němu. Vzali ji zcela vážně v celé její tíze – a takto obtíženi nabídli sílu lásky. Svědectvím celého svého života předali Ježíšovo zaslíbení, že Boží láska přemohla a přemáhá moc světa. A my za to jen můžeme děkovat a pokusit se tutéž službu nabídnout dalším.

Svědčit o tom, že bez lásky, bez Ježíšova svědectví lásky, tento svět zabloudí. Můžeme se zcela ztratit v bludišti vzájemné nenávisti nebo moralistického sebezdokonalování, v bludišti vlastního růstu, kde si navzájem přestaneme být blízkými, milujícími lidmi. Bez lásky, bez Ježíšova svědectví lásky se uzavřeme do sobectví. Bez skutečné lásky rezignujeme na plné lidské, dospělé vztahy, které se nebojí žít plný život se všemi jeho riziky.

Ale my o této lásce víme, víme, že je darem, víme od koho ji dostáváme. A víme, že tento dárce nás nikdy neopustí. Svou láskou nás táhne do života a nabízí nám i dnes posilu na další cestu. Na cestu domů, tam, kde nám náš Pán již připravil místo. Amen.

Píseň: 483 To jedno mějme stále na paměti

Vyznání vin: Milostivý Bože, v pokoře se chceme v tuto chvíli rozpomenout na všechny ty situace, kdy naše myšlení, slova i skutky svědčila o všem jiném, jen ne o tom, že jsme tvoji služebníci.

 

Před tebou, Pane Bože, vyznáváme svůj hřích.

Potvrďme své vyznání společně a hlasitě slovem: Vyznávám.

 

A přece k tobě přicházíme s nadějí na odpuštění - pro milost tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás byl vzkříšen zahladíš i naše viny.

Potvrďme svou víru společně a hlasitě slovem: Věřím.

 

Tvoje odpuštění nás vede k tomu, abychom dovedli narovnat vztahy k lidem kolem nás. A tak teď chceme odložit všechen hněv, výčitky i pocit křivdy a odpustit těm, kdo nám ublížili.

Také rozhodnutí odpustit potvrďme společně a hlasitě slovem: Odpouštím.

Slovo milosti: Viděl jsem cesty svého lidu; vyléčím jej však a povedu,

vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlíš.

Izajáš 57:18

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba:

Je dobře, Bože,

že Ti smíme společně děkovat;

a že všechno, co žije,

chválí Tvou dobrotu.

Vždyť Ty jsi Otec všech lidí;

stvořil jsi nás,

abychom žili jeden pro druhého:

láska mezi mužem a ženou je Tvým darem,

Tobě vděčíme za starost rodičů i náklonnost dětí,

od Tebe pochází touha každého lidského srdce

milovat a být dobrý.

Děkujeme Ti, Bože, za všechny,

kteří nám pomáhají a těší nás,

kteří s námi zůstávají v hodinách nouze a osamění,

kteří nám ukazují cestu životem,

a kteří nám odpouštějí, když jsme se dostali na scestí.

Děkujeme Ti také za všechno dobré, co můžeme dělat,

za Tví povolání být Tvými spolupracovníky

v utváření světa,

za naši práci a za štěstí, které můžeme dávat druhým.

pane, náš Bože,

děkujeme Ti za nejlepšího člověka,

který kdy žil na naší zemi:

za Ježíše Krista, Tvého Syna.

On nás předešel v životě a ve smrti.

Učil nás, co je dobro, poslušnost a věrnost

a co znamená milovat.

Společně s ním a s jeho církví v celém světě

Ti děkujeme,

chválíme Tvou dobrotu a zpíváme k Tvé slávě:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé

slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami

pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech

generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308

460

Pozvání: Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Jan 14:23

A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

Zjevení Janovo 21:3-4

Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.

Ezechiel 37:27

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme a chceme Ti odevzdat životy své i životy lidí kolem nás.

Moc Tě prosíme, abys nás učil žít. Abys nám ukazoval, že je možné se ze života těšit a zároveň ho pomáhat žít druhým. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za lidi nemocné, kteří už jsou unavení a nemají sílu. Moc Tě prosíme, abys nám ukazoval, jak je povzbudit, jak jim dodat naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za děti, které jsou z nejrůznějších důvodů znevýhodněné a mají tak problémy ve škole. Moc prosíme, uč nás je vnímat a nabízet pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o otevřenost a pochopení mezi lidmi. Prosíme, abychom k tomu přispívali poctivým následováním Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista, který přinesl zvěst o Tvé lásce pro všechny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom jako křesťané a zároveň občané tohoto státu nerezignovali na vytváření prostoru otevřeného pro lidi různého sociálního zařazení, různého vyznání, různé barvy pleti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po domově bez násilí, zabíjení a bídy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Spolu se všemi, kdo touží po životě, jaký Ty nabízíš člověku, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. 1J 3,18-20.23

Požehnání: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází, i od sedmi duchů před jeho trůnem a od Ježíše Krista, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů země. Jemu, jenž nás miluje

a svou krví nás zprostil hříchů a učinil nás královským kněžstvem Boha, svého Otce - jemu sláva i moc navěky. Amen.

Píseň: 168 Zpívejte, čest vzdejte