O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 15.9.2019 Mk 9,14-27 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 15.9.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám v tomto společenství, kde se smíme těšit z nabízené Boží milosti.

Introit: Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech. Ž 73,28

Píseň: 42 Jako jelen mučen žízní

Modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou pro naději – pro sebe, pro své blízké, pro lidi kolem nás. Pro naději nového dne, pro naději, že Ti smíme odevzdat to, co nás trápí, čím se trápíme navzájem a nechat si Tebou otevřít budoucnost. Chceme za to vše poděkovat.

Chceme poděkovat, že v Ježíši z Nazareta se nám otevírá ujištění, že za nám nabízíš svoji naději bez ohledu na naše hodnocení či sebehodnocení. Že nám tak otevíráš cestu k Tobě, k sobě i k sobě navzájem.

Prosíme, abys nás v této jistotě vedl k naslouchání druhým, abychom mohli zvěstovat naději evangelia jako skutečnou pomoc do jejich životů. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: S 45 Díky

Čtení: Mk 9,14-27

Píseň: 368

Text: Ř 7,15-25a

Haleluja. Chvalte, Hospodinovi služebníci, chvalte jméno Hospodina!

Jméno Hospodinovo buď požehnáno nyní i navěky. Haleluja. Ž 113,1n

Znovu stojíme před příběhem, kde Ježíš uzdraví dítě posedlé zlým duchem. Je to zvláštní kombinace textů. A abychom poodhalili jejich spojení, musíme se nejprve rozhodnout, kdo je vlastně ústřední postavou dnešního evangelistova příběhu. Mohli bychom mluvit o učednících, kteří nejsou schopni pomoci, mohli bychom mluvit o Ježíši, který naopak pomoc nabízí. Ale mohli bychom také mluvit o otci a jeho synovi, který je posedlý zlým duchem. Mohli bychom mluvit o těch, kteří potřebují pomoc. A až odtud se dostat k dalším, legitimním, důrazům.

Pro mě jsou ti, kteří potřebují pomoci, vždy ústředními postavami, od kterých se vše ostatní odvíjí. Jsem přesvědčen, že to je důraz, který přinesl Ježíš z Nazareta. Ono napadení zlým duchem v tom smyslu, v jakém to vnímali Ježíšovi nebo Markovi současníci, je pro nás stále aktuální. To neznamená, že bychom se teď měli začít přít o to, jestli si máme působení démonů představovat jako první čtenáři Markova spisu. Jde o to si uvědomit, že my sami žijeme pod vlivem nejrůznějších tlaků, které určují naše jednání.

Tak to vyznává i apoštol Pavel. A není to vzpomínání na stav před jeho obratem, není to vzpomínka na něco, co bylo součástí jeho života před tím, než uvěřil, že Ježíš z Nazareta byl vzkříšen, je Kristus, Spasitel. „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím.“ Toto vyznání je prostě vyznáním člověka, ve kterém se jakoby sváří dvě osoby. A Pavel si nehraje na to, že by na tom byl jinak.

Popírání tohoto faktu sváru je stav, který hrozí sebezničením. Nebo zničením druhého člověka. Kolikrát jen jsme zažili, že si někdo sypal popel na hlavu bral všechnu vinu z nastalé situace na sebe a rok se s rokem sešel, a už ten člověk házel vinu na všechny kolem sebe – a nejvíc na svou oběť. Protože neunesl svoje selhání. Kolikrát jen jsme se střetli se situací, kdy se to „nepřeklopilo“, ale ono sebeobviňování dospělo do konců, kdy se člověk přestane mít rád a jeho život se rozloží. Přijme pouze část sebe – a to tu chybující a selhávající. Kolikrát jen jsme se setkali s tím, že toto sebezničující sebeobviňování bylo prezentováno jako správný křesťanský postoj. Protože přece ten správný život má být dokonalý, bez chyb. Chyby, selhání, jsou hříchem.

A to je skutečně neunesitelný tlak. A není to pouhá náhoda – něco, co by patřilo pouze k někomu. Stejně jako otec onoho hocha, i my víme, že tento tlak je už od počátku. »Ježíš se zeptal jeho otce: "Od kdy to má?" Odpověděl: "Od dětství."« Už od narození čelí dítě tomuto tlaku na dokonalost ve formě bezchybnosti, ve formě znalostí, ve formě naplňování jasných představ rodičů. Vždyť je to pro jeho dobro! Ale když se pozorně podíváme na mýtus o prvním hříchu, dočteme se tam zajímavou informaci. »Žena hadovi odvětila: "Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.«" Had ženu ujišťoval: "Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé."«

Bůh však ví, že v den, kdy z toho stromu pojíte, budete jako Bůh znát dobré i zlé. Budete jako Bůh. A zdá se, že právě to po nás Pán Bůh nechce. Právě tato snaha je hříchem. Právě tato snaha pokřivuje člověka. Protože začne mít pocit, že musí být – nebo už dokonce je - víc než člověk – musí být dokonalý. Chce být dokonalý – protože nedokonalost je tak obtížná, tak bolestivá. Tento prvotní hřích se objevuje vždy znovu a zmocňuje se člověka. Zmocňuje se jeho života tak, že ten pak už není k životu. Hoch je němý, nemůže se vyjádřit sám za sebe, jeho život je určován démonem. Řečeno s apoštolem Pavlem, je ovládán hříchem.

Jen – jak z toho ven. Jak velice prostě přijmout sám sebe? Ten zásadní problém je, že učedníci selhávají. Že nepochopili, o čem Ježíš svědčil. Problém je – a bezesporu pro naše okolí ještě větší - že až příliš často jsme to nepochopili ani my. Že až příliš často aplikujeme tento tlak na dokonalost na sebe samé a tím pádem ještě důrazněji na naše okolí. „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“, volá apoštol Pavel. „Pokolení nevěřící, jak dlouho ještě budu s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přivěďte ho ke mně!“, zlobí se Ježíš.

Ano, Pavel vnímá tento neustálý tlak – ale celý tento výkřik nekončí bezmocí, rezignací. Protože Pavel uslyšel to Ježíšovo slovo „Přiveďte ho ke mě“, a reaguje „Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!“. Pavel se může přijmout, protože je přijat.

A tak otec dítěte přichází k Ježíši a prosí o pomoc. Není to nic snadného, protože i otec je v zajetí stejných schémat, v jejichž zajetí je dítě. To je logické. Hrůznost těchto schémat, schémat hříchu, je v tom, že jsou předávány a je převelice těžké se jich zbavit. Otec vlastně neví, jestli je z toho cesta ven, ale přichází za Ježíšem a prosí o pomoc. „Věřím, pomoz mé nedověře!“ Vydal se na cestu. Kvůli svému dítěti je ochoten všeho se vzdát, všechno změnit, jen aby se synovi otevřela budoucnost.

Jsou to zvláštní texty. Texty o Ježíšově vyhánění démonů jsou zvláštní. Dráždí a zároveň lákají. A my je můžeme přijímat jako ujištění, které vyslovil apoštol Pavel. Navzdory všemu našemu bloudění v hledání životních základů pro sebe i naše děti a vnoučata, je tu jistota vyznání: „Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!“ Amen.

Píseň: 669

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme dnes prosit za všechny, o kterých víme, že potřebují naši pomoc a také za Ty, kteří se ocitli mimo naše možnosti vůbec vnímat jejich trápení.

Moc Tě dnes prosíme za nemocné v našem sboru. Prosíme za Sanderovi, za Jiřího Boháče, za Šťastné, za ses. Sulkovou a její dceru. Prosíme za ses. Voříkovskou, která je v obtížném období po smrti manžela. Pane, prosíme, pomáhej nám, abychom našli cestu, jak prostředkovat Tvou lásku a naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za ty, kdo řeší existenční problémy. Za ty, kdo čelí exekuci, za ty, kdo už nejsou schopni ani přijmout impulz k životu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme Tě poprosit za rodiny, kde čekají miminko. Prosíme za zdraví maminek i dětí, prosíme za to, aby rodiny s radostí a vděčností měnily zaběhaný běh věcí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme, abys nás nenechával zapomínat na ty, kdo nemají to štěstí vyrůstat v bezpečí domova. Prosíme za děti z různě narušených rodin, za děti z dětských domovů, za děti z pasťáků. Prosíme za děti z dětských domovů, které nezvládnou přechod do dospělosti a ocitnou se na ulici nebo prostě na okraji společnosti. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě, abys nám dával odvahu a fantazii v hledání pomoci potřebným. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky a prosby.

Spolu s celým Tvým lidem k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Dítky, nemilujme pouhým slovem, ale opravdovým činem. V tomto poznáme, že jsme z pravdy, a tak před ním upokojíme své srdce, ať nás srdce obviňuje z čehokoliv; neboť Bůh je větší než naše srdce a zná všecko! 1J 3,18-20

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp 4,7

Píseň: 406