O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 22.9.2019 Mk 9,30-37 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 22.9.2019

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, všechny vás vítám ve shromáždění, kde je každému nabízeno přijetí z Boží milosti.

Introit: Jak je Tvůj příbytek milý, Hospodine zástupů! Má duše zmírá steskem po Hospodinových nádvořích, mé srdce i mé tělo plesají vstříc živému Bohu. Ž 84,2n

Píseň: 25 K Tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Pane, přicházíme za Tebou a vyznáváme svou zmatenost. Své hledání Tvých cest. Vyznáváme, že nám dělá problém představa jedné Pravdy a tak obrovská rozdílnost lidí.

Proto dnes chceme děkovat, že nás zveš do tohoto společenství v celé naší různosti a nabízíš nám zpřítomnění cesty Ježíše z Nazareta, kterého jsi poslal jako toho, kdo nabídne Tvůj život každému člověku. Jako toho, kdo naslouchal a otevíral Tvoji milost všem lidem v celé jejich různosti. Kdo ukazoval Tvoji cestu pro každého z nás v naslouchání a pomoci druhému člověku.

Děkujeme Ti za to. Děkujeme, že smíme tuto nabídku slyšet uprostřed mocenských bojů o pravdu ve společnosti i v osobním životě. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S 136 Kam v soudu den

Čtení: Gn 4,1-16

Píseň: 691 Tak málo přímých cest

Text: Mk 9,30-37

Haleluja. Hospodina oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde Jeho cestou; tomu dá zakusit svoji spásu. Haleluja. Ž 50,23

Text o první vraždě – a to navíc bratrovraždě – provází klasické otázky. Jakoby už byly jeho součástí. „Proč shlédl Hospodin na Ábelovu oběť a na Kainovu ne?“ Tématem tohoto mýtu se tak stává Boží nespravedlnost, která dožene člověka až k činu, který by ho jinak ani nenapadl udělat. Tak jsme toho svědky i v knize „Na východ od ráje“ od Johna Steinbecka. Ovšem to asi nebude něco, čím by nám mohl být tento příběh nápomocný.

A přitom je to příběh velice důležitý. Protože tu máme před sebou způsob vnímání Božího jednání. Klasický náboženský způsob vnímání Božího jednání. A velice lidský pohled na vlastní život. Na to, co mu dává smysl. Protože tento způsob a tento pohled má velice blízko ke kupeckým počtům. Když nabídnu něco dobrého, mělo by být odezvou ocenění. To samo o sobě není špatné – každý jsme rád oceněn. Jsem přesvědčený, že většina lidí funguje na kladnou motivaci. Navíc má každý z nás nějaké ambice. Spousta věcí tak v životě funguje. Problém ale je, že ty nejzásadnější ne.

Často vzpomínám na povídání br. profesora Matějčka o veliké odezvě na jeho článek do regionálních novin Prahy 10. Prostě před vánoci napsal povídání o tom, že dárky, které kupujeme dětem k vánocům, nekupujeme jako odměnu za to, že byly hodné. Kupujeme jim je prostě proto, že je máme rádi. A tato prostinká, ale zcela zásadní myšlenka, vyvolala tolik děkovných dopisů, že to br. profesorovi vyrazilo dech.

A on je o tom vlastně i ten náš příběh. My nevíme nic o tom, jestli Ábelova oběť byla lepší nebo jestli byla předkládána s čistším srdcem. Ty zoufalé pokusy o vysvětlení celé zápletky a jejich snaha nějakým způsobem Kaina očernit, aby to celé bylo pochopitelné, se zcela míjí s textem. Eugen Drewemann k tomu píše: „Dávají to nejlepší, co mohou, ale plni vnitřních rozporů. A co je nejhorší, vzájemně si konkurují, aby usmířili ‚prvotní vinu‘ své existence. Když dělají všichni totéž s týmž cílem a v konkurenčním tlaku, je to potom jako na tržišti. Úspěch má jen ten, kdo nejlépe nabízí, a každý musí vytlačovat toho, kdo se chystá být úspěšnější než on sám. Místo dobrotivého smíření s Bohem pak následkem toho vládne závist, žárlivost, potlačená nenávist, vnitřní vzpoura a zloba. Tímto způsobem se člověk nestane lepším.“

Prostě - když mám pravdu já, nemůže ji mít ten druhý. A naopak, když ten druhý je úspěšný, nutně to znamená, že ten můj způsob je neúspěšný. Tento způsob vnímání se táhne celými dějinami náboženství. A ubližuje lidem i dnes.

Ubližuje každému z nás. Protože toto vnímání se nevyhýbá ani Ježíšovým učedníkům. „Přišli do Kafarnaum. Když byl doma, ptal se jich: "O čem jste cestou uvažovali?" Ale oni mlčeli, neboť se cestou mezi sebou dohadovali, kdo je největší.“ Důležité je, že to vše se událo poté, co Ježíš učedníkům vysvětloval logiku cesty Syna člověka. „Když odtamtud vyšli, procházeli Galileou; Ježíš však nechtěl, aby se o tom vědělo, neboť učil své učedníky a říkal jim: ‚Syn člověka je vydáván do rukou lidí a zabijí ho; a až bude zabit, po třech dnech vstane.‘ Oni však tomu slovu nerozuměli a báli se ho zeptat.“ A není to náhodné zachycení důsledku tohoto nepochopení. Těsně před pašijovými událostmi (před vjezdem do Jeruzaléma). „Vzal k sobě opět svých Dvanáct a začal mluvit o tom, co ho má potkat: "Hle, jdeme do Jeruzaléma a Syn člověka bude vydán velekněžím a zákoníkům; odsoudí ho na smrt a vydají pohanům, budou se mu posmívat, poplivají ho, zbičují a zabijí; a po třech dnech i vstane." Přistoupili k němu Jakub a Jan, synové Zebedeovi, a řekli mu: "Mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, oč tě požádáme." Řekl jim: "Co chcete, abych vám učinil?" Odpověděli mu: "Dej nám, abychom měli místo jeden po tvé pravici a druhý po levici v tvé slávě."“ A za tím nutně následuje roztržka: „Když to uslyšelo ostatních deset, začali se hněvat na Jakuba a Jana.“ A bezprostřední rozhovor po našem textu je znovu o vymezení: „Jan mu řekl: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."“

Je to stále dokola. Jestliže mám pravdu já, tak ji nemůže mít ten druhý. A s tím jde ruku v ruce nepochopení a bolest. A rezignace. Až příliš dobře znám pocit – vždyť to náboženství lidem spíše ubližuje než pomáhá. Ano – ubližuje. Příběh bratří Kaina a Ábela je toho důkazem. Ale Pán Bůh to s námi nevzdal. Znovu a znovu nás ujišťuje, že podstatou jeho práce s člověkem a pro člověka je přijetí. "Proč jsi tak vzplanul? A proč máš tak sinalou tvář? Což nepřijmu i tebe, budeš-li konat dobro? Nebudeš-li konat dobro, hřích se uvelebí ve dveřích a bude po tobě dychtit; ty však máš nad ním vládnout." A kdo by si nevěděl rady s tou podmínkou činit dobro, může si otevřít Ježíšovu verzi v podobenství o milosrdném Otci ve slovech staršímu synovi: „Synu, ty jsi stále se mnou a všecko, co mám, je tvé. Ale máme proč se veselit a radovat, poněvadž tento tvůj bratr byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen."

Je to nesmírně složité téma, ze kterého nejde jiná cesta ven než ta, kterou nabízí Ježíš. Přijmout, že jsem přijat. Prostě. Jako dítě. Dítě velice usiluje o přijetí. A velice je deformuje, když přijímány nejsou. Ale když přijmou, že jsou přijaty, když nemusí o přijetí usilovat, najednou jsou schopné přijmout i druhé. Tato cesta je nabízena i nám. Nemusíme vnímat druhé a jejich cestu k Bohu konfrontačně. Protože jsme byli přijati. Prostě, z Boží milosti. I kvůli nám totiž Ježíš šel na kříž. A i pro nás byl převeden ze smrti do života. Amen.

Píseň: 394 Ó pojďte všichni ke mně

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, chceme Ti odevzdat naši tíseň, náš smutek i naši radost a naději. Chceme Tě poprosit, abys nás vedl za těmi, kdo už nevidí výhled ve svém životě.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo trpí tím, že ztrácejí sílu. Že už to nemohou být oni, kdo pomáhají a jsou odkázáni na pomoc druhých. Pane, prosíme, veď nás za nimi s ujištěním o smyslu a potřebnosti jejich života. O smyslu a potřebnosti jejich modliteb. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes zvlášť myslíme na br. Sandera, který bude mít v příštím týdnu 95. narozeniny. Prosíme i za jeho ženu, za celou jejich rodinu, aby zvládla vyřešit komplikovanou situaci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ses. Sulkovou i její dceru. Prosíme pro ně o posilu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, uč nás cestě Ježíše z Nazareta. Uč nás cestě pomoci druhému člověku v jeho jinakosti. Dávej nám sílu přijmout, že Tvoje milost přijímá jeho i nás. Že se nemusíme hádat o to, že jenom naše představy, naše zbožnost, naše náboženství je to jedinou pravou cestou k Tobě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás naslouchat Tvému stvoření. Prosíme, uč nás k němu přistupovat jako k partnerovi, kterého máme respektovat. Prosíme, uč nás myslet na ty, kterým změna klimatu ničí domovy, kterým ničí život. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás šířit pokoj uprostřed nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš nás, když Ti v tichosti odevzdáváme své díky a prosby.

Spolu se všemi, kdo hledají životní cestu s nadějí smíření k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 614 Vzdávám Ti, Pane, chválu svou