O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 10.11.2019 Mk 12,28-34 (Jiří Ort)

odt download 

Říčany 10.11.2019

Pozdrav: Vítám vás na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit ze zaslíbení Boží přítomnosti.

Introit: Hospodine, Tys můj úděl, držím se Tvých slov. O shovívavost Tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl. (Ž 119,57n)

Píseň: 92

Modlitba: Pane Bože, chceme dnes moc poděkovat za svědectví Tvého Slova. Za svědectví lidí, kteří Tě nevnímali jako Boha, který je daleko, který patří do setkání uzavřených společností, ale jako toho, který vstupuje do lidských životů. Tam, kde my už nevidíme budoucnost, tam, kde jsme bezradní, ale i tam, kde nás zaplavuje vlna radosti a vděčnosti.

Děkujeme za to, že se s takovým svědectvím smíme setkávat. A zvláště děkujeme za svědectví o Ježíši z Nazareta. Že to Tys ho poslal, že stojíš za vším, co dělal i co říkal. Že jsi ten, kdo ho vzkřísil a my tak smíme vyznávat, že je náš Pán a Spasitel.

Prosíme, abychom o tom dokázali jako Tvá církev zcela konkrétně svědčit. Aby lidé kolem nás se mohli setkat s Tvou milostí. Amen.

Čtení: Rt 1,1-17

Píseň: 631 Nám pomoz Pane milý

Text: Mk 12,28-34

Haleluja. Chval, duše má, Hospodina! Hospodina budu chválit po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, co živ budu. Haleluja. Ž 146,1n

Je to zvláštní spojení příběhů, které jsme dnes slyšeli. Velice silné spojení přikázání lásky a osudu Noemi. Příběhu, který mám nesmírně rád. A z něj právě onu první kapitolu, ze které jsme slyšeli první čtení.

Příběh o ztrátě, zoufalství a naději. Noemi prožila těžké chvíle, ztratila nejen blízkého člověka, ale také své životní zajištění. Ocitá se v situaci, ve které není jednoduché nalézt řešení a naději do dalších dnů. Ona ta naděje je, ale otázkou je, jak ji přiblížit, jak uskutečnit setkání člověka, který o všechno přišel, který je zoufalý, a této naděje. Víme, nebo věříme, že víme, kde je. Věříme, že v Písmu k ní nacházíme odkaz. Že v něm o ní nacházíme svědectví. Nevybral jsem si dnešní texty. Jsou součástí textů z ekumenického lekcionáře na dnešní neděli. A my znovu stojíme v úžasu nad tím, jak k nám Písmo promlouvá.

Naděje pro ty, kdo jsou zoufalí. Takovou naději znali i zákoníci. Znali naději pro život, byli přesvědčeni, že tato naděje je zachycena v Zákoně, že touto nadějí je Zákon. Proto ho četli, proto ho studovali a předávali dál. My jsme právě k této skupině lidí mnohem blíže, než se na první pohled zdá. Také my známe Písmo, také my můžeme být vděční za to, že víme o naději. A také my stojíme před zásadní otázkou, jak tento dar, který jsme dostali, předat druhým. A po pravdě řečeno – jak tento dar můžeme přijmout do života my sami.

A to je právě problém, kvůli kterému je Ježíš v neustálé polemice se zákoníky a farizey. Právě ono předání naděje života. Zákoníci nabízeli model, jak setrvat ve smlouvě s Hospodinem. Jak nevypadnout z naděje. To bylo a je důležité. Sami si uvědomujeme, že v okamžiku, kdy budeme mluvit o víře jako o nějakém pocitu bez reálných dopadů do života svého i do života společnosti, že je něco špatně. Zákoníci toto řešili – není možné, aby neexistovala pravidla správného života, která by byla možná vyčíst ze Zákona. Bez jejich dodržování hrozí velice reálně ztráta života.

V našem tázání nám může velice pomoci Noemi. Právě proto, že je to konkrétní člověk. Noemi spolu se svojí rodinou odešla z Betléma, protože tam už neviděli možnost jak přežít. Noemina rodina odešla z domova a příběh nám svědčí o tom, že udělala chybu. Nešlo jen o to, že Noemina rodina odešla z místa, kde byla neúroda, oni odešli z místa, které bylo součástí Boží zaslíbené země. Oni vykročili ven ze smlouvy. To je beze sporu chyba. Všem bychom to spolu se zákoníky určitě dobře vysvětlili. Kdekdo by vysvětlil, že ze současné krize nejen naší společnosti je cesta pouze přes proměnu člověka. Přes obrácení. A my jako věřící křesťané jsme přesvědčeni, že ono obrácení má být založeno na důvěře Bohu Izraele, Otci našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. A že to musí ovšem nést poslušnost hodnot Božího království. S hodnotami jako soucit, otevřenost pro druhého člověka, odstranění bariér mezi lidmi navzájem a člověkem a Bohem. Hluboká víra v Boží jednání v lidských životech i celých dějinách. Jen přes obrácení je možná naděje života - jinak takový obrat není obratem, ale představou o milosti, která je ovšem laciná.

Ano, ale jak vysvětlit, jak přesvědčit, že toto je cesta, která má skutečně budoucnost? Že má zaslíbení od Hospodina? Toto je zásadní otázka pro Boží lid všech dob. Pro nás dnes. V osobním životě, v životě veřejném. Jak svědčit uprostřed bolesti o tom, že je naděje. Jak o tom svědčit lidem, jako je Noemi. A teď už jsme zpět v našich podmínkách, našich životech, v životech lidí, jejichž budoucnost je nezajištěná, zranitelná. Samozřejmě se nám objeví asociace s dnešními uprchlíky. Ale nemůžeme zůstat pouze u nich, protože jsou tu lidé, kteří jsou těsně vedle nás. V našich rodinách, ve sboru, v církvi. Ale také ve společnosti. Jsou tu lidé zaslepení strachem a beznadějí. A my vidíme následky tohoto hrozného koktejlu.

Jak jen předat naději v době plné beznaděje? Jak jen navázat kontakt tam, kde se s lidmi kolem sebe míjíme? Noemi byla tou, která po naději přímo toužila, ale nebyla schopná ji rozpoznat. A tehdy začíná zvěstování naděje beze slov. Tehdy začíná „ježíšovské“ řešení situace. Zaměření na konkrétního člověka. Rút doprovází svoji tchyni domů. "Nenaléhej na mne, abych tě opustila a vrátila se od tebe. Kamkoli půjdeš, půjdu, kdekoli zůstaneš, zůstanu. Tvůj lid bude mým lidem a tvůj Bůh mým Bohem. Kde umřeš ty, umřu i já a tam budu pochována. Ať se mnou Hospodin udělá, co chce! Rozdělí nás od sebe jen smrt."

K Ježíši z Nazareta přichází zákoník a přiznává se k Ježíšovu shrnutí Zákona do dvojpřikázání lásky. "Správně, Mistře, podle pravdy jsi řekl, že jest jediný Bůh a že není jiného kromě něho; a milovati jej z celého srdce, z celého rozumu i z celé síly a milovat bližního jako sám sebe je víc, než přinášet Bohu oběti a dary." A Ježíš ho ujišťuje, že jeho, zákoníkova cesta, má budoucnost. „Když Ježíš viděl, že moudře odpověděl, řekl mu: "Nejsi daleko od Božího království."“ Dva lidé, kteří patří do skupin, které jsou předmětem kritiky. Pohanka Rút a příslušník farizejského hnutí. A přece právě o nich nám Písmo svědčí, že našli cestu, jak svědčit o naději. Všem těm, kteří o naději slyšet potřebují.

Jsme vyzýváni k proměně, k obrácení, abychom uvěřili Ježíšovu slovu: „Nejsi daleko od Božího království“. Abychom přijali onu pevnou vazbu těchto slov k dvojpřikázání lásky. To není výzva pro ostatní, to je výzva pro nás. V tomto přijetí se nám v plné síle otevírá jednání Rút. V tomto přijetí se nám otevírá naděje pro nás, a tak i možnost nabízet naději druhým. Protože tady jedná Bůh. Milování, poslušnost Hospodina, otevírá cestu k druhému člověku napříč náboženstvími, napříč ideologiemi. Milování Hospodina otevírá cestu k lidství, o kterém nám dnes svědčila Rút. Amen.

Píseň: 635 Tvá, Pane, láska

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme za Tvou milost, ve které jsme ujišťováni o Tvé přítomnosti v našich životech. V důvěře v tuto Tvou přítomnost Ti chceme odevzdat všechny, o které máme starost.

Pane, dnes Ti chceme odevzdat Evu, Jiřího a Lenku Kočovi, kteří se včera rozloučili s Járou. Prosíme, provázej je, posiluj a nám ukazuj, jak být ujištěním, že nejsou sami. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se jako Noemi propadli do beznaděje. Prosíme za všechny, kdo ztratili výhled. Prosíme za všechny, kdo tak jako Noemi přestali věřit, že by pro ně život mohl být krásný. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny lidi, kteří se snaží být si vzájemně lidmi. Prosíme za všechny, pro které humanita není prázdným pojmem. Prosíme, abychom my jako křesťané dokázali být povzbuzením právě těmto lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom v lidech v uprchlických táborech stále viděli konkrétní lidi a ne nepříjemný problém. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás nevzdávat snahu o vytváření prostoru života, ve kterém by našli domov všichni lidé, kteří touží po domově a jsou v této snaze jakkoliv hendikepováni. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi toužícími po pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 171