Uhříněves 1.12.2019 Mt 24,31-36.42 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 1.12.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých se smíme radovat z adventní zvěsti, z Božího zaslíbení života všem lidem.

Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. (Ž 24,7)

Píseň: 273 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Bože, náš milostivý Otče,

ty slyšíš všechny, kdo k tobě volají. Skláníš se k poníženým.

Vstupuješ do lidských životů svou dobrou zprávou, ujištěním, že Tvá láska k člověku se nezastaví před ničím, i když to my sami považujeme za nepřekonatelné.

Osvobozuješ ty, kdo sami sebe svazují řetězy pýchy, zloby, sobectví a strachu.

Z takto osvobozených povoláváš svoji církev, aby po celém světě svědčila o tvé lásce.

Stojíme před tebou s prázdnýma rukama.

Nemáme, čím bychom se před tebou mohli chlubit.

Vše, co máme, máme ze tvé milosti.

Prosíme, obnov nás svým svatým Duchem.

Naplň naše srdce tvojí láskou.

Učiň nás tvými pravdivými svědky, abychom dokázali předat zprávu o Tvé milosti lidem kolem nás.

O to tě prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.

Slovo dětem: Zahrada

Píseň ze Svítá: S 125 Jen Ty, Pane můj

Čtení: Iz 2,1-5

Píseň: 673 Dej odvahu včas slyšet

Text: Mt 24,31-36.42

Haleluja. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Haleluja. Ž 50,2-3a

Dva texty naplněné očekáváním. Naplněné nadějí. Starozákoník Walter Bruegemann napsal v komentáři k textu z proroka Izajáše, že je vlastně obdobou textu projevu Martina Luthera Kinga „Měl jsem sen“. Izajáš promlouvá a před očima má zbídačelý Jeruzalém, Jeruzalém ohrožený nepřítelem. A přece se odvažuje slov: „I stane se v posledních dnech, že se hora Hospodinova domu bude tyčit nad vrcholy hor, bude povznesena nad pahorky a budou k ní proudit všechny pronárody. Mnohé národy půjdou a budou se pobízet: "Pojďte, vystupme na horu Hospodinovu, do domu Boha Jákobova. Bude nás učit svým cestám a my po jeho stezkách budeme chodit."“

Slovo naděje. Nebo je to utopie? Co je to vlastně utopie? A dá se vůbec bez snů něco vytvořit? Naše generace a generace starší si pamatují, jak se může snaha o naplňování snů zvrhnout. Generace mladší je svědkem toho, jak se může zvrhnout život pragmatický, účelový, který odmítl jakékoliv sny o tom, že je možné usilovat o společnost otevřenou pro všechny, kde by lidská práva nebyla výsadou jen pro některé. Generace, která žije v době postutopické.

A do této naší situace zaznívá slovo prorokovo. Jak jen mu naslouchat? Je možné mu naslouchat různými způsoby. Ten první je dobře známý, má mnoho variant a setkáváme se sním často. Mohli bychom ho nazvat - „my máme pravdu“. Je to přece náš bůh, ke kterému národy budou přicházet na horu Sion. Nakonec se potvrdí, že to, čemu věříme my, vyhraje. Jakoby to ještě podtrhovalo Ježíšovo slovo - „On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené do čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.“ A my budeme těmi vyvolenými. Tento přístup má tu smůlu, že rozhodně nemůže přinést to, co vidí ve svém snu Izajáš. Je to vnímání, které nevede překování mečů na radlice a svá kopí na vinařské nože, ale obráceně.

Ale jak jinak k Izajášovu textu přistupovat. Jak nevidět za Bohem, který zve národy na Sion, Boha svého? Jsme s Marií v současné době v zajetí zpráv o narození miminek. Nedávno se narodila Jasmínka, toto úterý se nám narodil vnouček Jonáš. A člověk stojí před tím zázrakem a nevěří svým očím. Vlastně doslova. První tři dny jsme měli pouze zprávy a fotografie. Až ve čtvrtek jsme Jonáše drželi v náručí. Stal se pro mě skutečností. Skutečností, kterou jsem nemohl nikterak ovlivnit, skutečností, která přesahuje jakékoliv mé představy a sny. Která koriguje směr mých představ a snů.

A to je právě ono. V okamžiku, kdy je to náš bůh, který vyhrál, který měl poslední slovo, jedeme stále ve svých kolejích a nic nemůže být jinak. Děti musí věřit v to samé co já, protože přece náš bůh je tím pravým. Lidé kolem nás by měli jednat tak, jak chci já, vnímat jako já – odlišnosti jsou nejen pro mě nepříjemné, ale také protibožské. Druhý člověk ve své jinakosti je potřeba zformovat do správné podoby a názorů. Vypadá to velice lákavě. Ale něco tím ztratíme.

Ztratíme naději. Naději, že se může stát to, co je nepředstavitelné – to, o čem snil Izajáš, o čem snil Martin Luther King, o čem snil Mahátma Gándhí a další a další lidé, kteří odmítli přijmout život bez naděje, bez snů. Není náhodou, že tu mluvíme o lidech věřících. Nemyslím pouze křesťany, ale lidi mající víru. Víru v toho, který je Bohem a proto není pouhou lidskou projekcí. A jako takový otevírá možnosti, které nám převrátí život na ruby, u kterých by nás ani nenapadlo, že jsou uskutečnitelné. Že má smysl usilovat o to, aby byly uskutečněny. „Ze Sijónu vyjde zákon, slovo Hospodinovo z Jeruzaléma. On bude soudit pronárody, on ztrestá národy mnohé. I překují své meče na radlice svá kopí na vinařské nože. Pronárod nepozdvihne meč proti pronárodu, nebudou se již cvičit v boji.“ A nebo ten největší zázrak – zrození nového života.

Ale – nelekejte se, po tomto ale nepřijde pochybnost. Přichází výzva. Abychom mohli něco takového zažít, musíme nastavit svá srdce. Nastavit své životy. Tak jako v době Izajášově nebo v době Ježíšově, tak ani v době naší není svět příliš lákavým místem pro život. Kdybychom to vnímali pouze ze své perspektivy. To, co evangelista popisuje ve své apokalypse, bylo realitou. „Neboť vyvstanou lžimesiášové a lžiproroci a budou předvádět veliká znamení a zázraky, že by svedli i vyvolené, kdyby to bylo možné.“ Po pravdě řečeno – neexistovala, neexistuje a nebude existovat doba, kdy by toto nebyla pravda. Ale toto neurčuje budoucnost. Tu určuje Bůh. Ten Bůh, kterého nevlastníme, který dává život a otvírá neuvěřitelné možnosti, jak jej naplnit.

A o tom je advent, období, na jehož začátku se nyní nacházíme. Netušíme čas, ale známe toho, který určuje smysl života. Známe toho, který opatruje Jasmínku, Jonáše, který opatruje naše děti a vnoučata a nás a naše rodiče. Ale také ty, jejichž životy se neodvažujeme vnímat jako životy, za které bychom také měli převzít část odpovědnosti. Protože nevíme jak. Neznáme řešení. Ale – věříme Bohu, který otevírá život, a proto smíme snít. Odvážit se žít a ze života se těšit a snad i pomoci člověku vedle nás, aby se z něj mohl těšit také. Amen.

Píseň: 260 Otče všemohoucí (364 Biskupe věčný, Ježíši)

VP

Vyznání vin: Pane Bože, dnes jsme znovu uslyšeli, že do každé naší temnoty svítí světlo Tvé naděje.

Tvoje láska je větší než naše srdce.

Přijímáš nás takové, jací jsme.

Proto nás osvoboď,

abychom i my sami sebe přijímali

a mohli se obracet k druhým lidem.

Pane, Ty nás znáš.

Prosíme, pomoz nám,

abychom rozuměli sami sobě

a druhým se mohli otevírat.

Pane, Ty nás miluješ.

Proto nám daruj důvěru,

abychom uměli vnímat své temné stránky,

aniž bychom propadali strachu.

Prosíme, odpusť nám všechno,

co nás od tebe a od druhých dělí.

Daruj nám nové společenství s tebou i s námi navzájem.

O to tě prosíme a v důvěře ve tvé milosrdenství Ti odevzdáváme svá osobní vyznání.

Slovo milosti: Z Boží milosti i my smíme přijmout do svých životů ujištění, které nabídl svému lidu, Izraeli: „I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.“ Iz 54,10

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba:

Pane Bože, děkujeme Ti za cestu, kterou před námi znovu otevíráš v tento čas adventu.

Děkujeme Ti za základ života, který jsi nám dal v Ježíši Kristu.

Děkujeme, žes jej dal do základu celého svého stvoření.

Děkujeme za Tvou přítomnost, kterou nám dáváš rozpoznávat ve chvílích bolestných i radostných.

Děkujeme za Tvou spravedlnost, která je naplněná milostí a odpuštěním.

Děkujeme za dar víry, díky kterému smíme vědět, že vše kolem nás směřuje ke svému konci, který Ty máš pevně v rukou.

Děkujeme za dar naděje, ve kterém se smíme účastnit budování Tvého království.

Děkujeme za dar lásky, který nám dává sílu a odvahu ve vztazích, které smíme a máme naplňovat k obrazu Tvé spravedlnosti.

Děkujeme za to vše, co od tebe smíme přijímat a s celým stvořením tě dnes chceme chválit:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.

Slova ustanovení: Ty jsi v pravdě svatý, Bože, pramenem všeho posvěcení. Způsob svým svatým Duchem, abychom při přijímání chleba a vína byli učiněni jedno tělo s Kristem i se vší církví. Dej, ať zůstaneme ve společenství s ním až do onoho dne, kdy s ním budeme večeřet v jeho království.

Neboť on v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: V tuto chvíli tedy pokorně prosíme, ať nás tato hostina posilní na cestě života, připravuje k setkání s přicházejícím Pánem. Když v jednom společenství spolu lámeme chléb a pijeme z jednoho kalicha, ať jsme zde účastni s naším Pánem, od něhož přijímáme život, do jehož milosti vstupujeme a vírou v něho jsme posilováni.

Vždyť jsme slyšeli: Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

Kdo tedy chcete, přijměte jeho pozvání, ať přicházíte odkudkoli: pozvání do světa lásky a odpuštění, pravdy a milosrdenství.

Propouštění:

Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj. 22,20

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Fp. 4,4

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem.

1Te 3,12

Píseň: 378 Bože, jenž jsi v nebesích

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, jsme naplnění vděčností, že jsi nás přijal. Že nás přijímáš neustále. A chceme Tě nyní poprosit za všechny, kdo po přijetí touží a nedostává se jim ho.

Pane, odevzdáváme Ti naše děti a vnoučata. Odevzdáváme Ti je do rukou a moc prosíme, abys před nimi otevíral krásu života. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nemocné v našem sboru, v našich rodinách, v našem okolí. Prosíme za sestru Sanderovou i jejího muže, prosíme za ses. Sulkovou i její dceru. Prosíme za Sama Duška. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, jejichž nemoc se stala cejchem, který je vyřazuje ze společnosti. Prosíme dnes, v Den boje proti AIDS, za všechny, kdo trpí touto nemocí i za jejich blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou ničeni představou, že jejich život musí být dokonalý. A ve snaze naplňovat tuto dokonalost se vzdalují druhým lidem. Prosíme, abychom dokázali svým životem ujišťovat o tom, že existuje bezpodmínečné přijetí, že Ty v Ježíši Kristu přicházíš za každým člověkem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo už rezignovali na sny. Kdo už rezignovali na to, že je možné usilovat o plný život pro každého člověka. Prosíme, jeden za druhého, prosíme za naše děti a vnoučata. Prosíme, abys nám všem dal sílu a odvahu dát se do služeb zaslíbením, která jsi lidem nabídl. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš nás, když Ti v tichosti odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Víte přece, co znamená tento čas: už nastala hodina, abyste procitli ze spánku; vždyť nyní je nám spása blíže, než byla tenkrát, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme proto skutky tmy a oblecme se ve zbroj světla. Ř 13,11-12

Požehnání: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Jemu sláva i moc navěky. Amen. Zj 1,4.6

Píseň: 486 Svaté Boží požehnání