O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 12.1.2020 Gn 32,22-31 dětské (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 12.1.2020

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás dnes na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit na ujištění, že to s námi Pán Bůh nevzdává, že nás provází v našich životech.

Introit: Hlahol Hospodinu celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před Jeho tvář s plesem! (Ž 100,1n)

Píseň: 67 Ó, Pane, smiluj se nad námi

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, nasloucháme svědectví životů všech, kteří Tě hledali a hledají ve svých životech i v tomto světě a děkujeme, že jim smíme naslouchat. Děkujeme, že nám přinášejí odvahu víry i svoji pochybnost, že přinášejí své trápení i svou radost a to vše ve vděčnosti za Tvé požehnání. Děkujeme, že nás svým svědectvím učí Ti děkovat.

Potřebujeme to slyšet, potřebujeme otevírat pohled na Tvé království, které se nám někdy ztrácí v záplavě událostí, které jakoby nepatřily pod Tvoji pravomoc. Trápí nás to a někdy si nevíme rady, co s tím. Proto Ti děkujeme, že vstupuješ do našich životů svým Slovem, kterým prosvětluješ výhled naděje pro lidský život. Naděje důvěry v Tvoji blízkost, jak ji přinesl Tvůj Syn a náš Spasitel Ježíš z Nazareta.

Děkujeme Ti, že dnes toto Tvé Slovo smí zaznívat po celém světě.

Amen.

Čtení: Gn 27,1-10

Píseň: S 61 Hledejte především

Text: Gn 32,22-31

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Haleluja. Ž 72,18

Jsme na konci důležitého úseku Jákobova života. A my si trochu zopakujeme, co o něm víme. Jak se jmenovali Jákobovi rodiče? (obr.) Izák a Rebeka. A mě Jákob nějaké sourozence? Měl bratra Ezaua. A byl Ezau starší nebo mladší než Jákob? Byl starší, ale jenom o trošičku, protože Ezau a Jákob byli dvojčata. (obr.)

A v tom byl ten problém, viďte? Věděli byste proč? Protože copak dostával v té době nejstarší syn? Požehnání. Věděli byste, co to je? Ne? Tak si z toho nic nedělejte, protože to nevěděli ani Ezau, ani Jákob, ani Rebeka a možná že ani Izák. A popravdě řečeno – pleteme si to i my dnes.

Požehnání vlastně znamenalo ujištění, že Pán Bůh bude s tím, komu je žehnáno. To všichni věděli. Ale nějak si z toho vyvodili, že to znamená takovou pojistku pro život bez problémů. A kdo by takový život nechtěl, že? Ezau byl náramně spokojený, že to požehnání připadlo jemu jako staršímu. Jákob se zlobil. „Mám já to ale smůlu! Proč zrovna já se musel narodit o chvíli později než můj bratr?! On se bude mít dobře a já? Budu u něj sloužit. Ale mít tak jeho požehnání!

Děti, znáte pohádku Ali Baba a 40 loupežníků? Tam získal Ali Baba kouzelnou lampu a když ji přetřel rukou, objevil se duch a splnil majiteli lampy všechno, co si ten majitel přál. A tak nějak si představoval Jákob požehnání. Proto po něm tak toužil. Proto kvůli němu udělal věci, za které by se měl stydět.

Co udělal? Ošidil svého otce, který byl slepý. Zneužil slabosti druhého ve svůj vlastní prospěch. Otec Izák mu požehnal, protože si myslel, že Jákob je Ezau. A mohl být Jákob spokojený?

Ne. Musel utéct, protože se na něj Ezau moc rozzlobil. A Jákob najednou nevěřil, že by mu požehnání mohlo pomoci. Že by zafungovalo.

Píseň: S 289 Řekni, v co doufá srdce tvý

V písničce jsme opakovali jednu výzvu a vždy následovala nějaká možnost. Jakápak to byla výzva? Poslouchali jste dobře? „Řekni, v co doufá srdce tvý.“ To je důležitá výzva. V co asi doufal Jákob? My víme, že to měl trochu popletené. Ale co s tím? Milý Jákobe, máš to popletené, máš smůlu, budeš mít popletený celý život. Nebo ne? Řekl mu to Pán Bůh?

Neřekl. To, co mu řekl, bylo, že ho, Jákoba, on, Pán Bůh neopustí. „Hle, já jsem s tebou. Budu tě střežit všude, kam půjdeš, a zase tě přivedu do této země. Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil.“ Jákob se zaradoval. „Když to tedy, Pane Bože, dodržíš, tak já Ti tedy budu věřit.“ Tak se tedy, Pane Bože snaž. Stále to má popletené, ten Jákob. Opustil Jákoba po téhle hloupé řeči?

Ne. Skutečně ho neopustil. Vzpomněli byste si, kam vlastně Jákob došel? (obr.) Až do Cháran ke svému strýci, bratrovi Jákobovy maminky Rebeky. A jak se mu tam žilo?

Vlastně dobře. On ho tedy jeho strýček podvedl, když Jákob prosil o ruku Ráchel. Dal mu místo ní Leu a za Ráchel musel Lábanovi sloužit dalších 7 let. Ale vlastně se měl dobře. Co dobře! Výborně se měl. Velice zbohatl a co hlavního, narodila se mu spousta dětí. Nakonec měl 11 synů!

Takže je to skutečně tak, že kdo má Boží požehnání, může si být jistý, že se vše v jeho životě bude dařit, že starosti půjdou stranou? Vždyť Jákob je bohatý a má krásnou rodinu!

ALE. Je tu jedno velké ALE. Není doma. A doma ho čeká jeho bratr Ezau. Člověk, kterého podvedl, kterému ublížil. Tam přece nemůže. A najednou slyší, že mu Pán Bůh říká: „Navrať se do země svých otců a do svého rodiště; já budu s tebou.“

A tak jde Jákob i celá jeho rodina s celým majetkem, který Jákob získal. Takový pochodující důkaz Božího požehnání. (obr.) A Jákob je spokojený. Ale čím blíže je domovu, tím více ztrácí jistotu, tím více ztrácí víru. Vždyť cesta domů není volná – na té cestě je Ezau, na té cestě je Jákobova vina. Jakoby se všechno vrací.

Píseň: S 147 Kdo mě z pout mých ven vyvodí

Podívejte se – Jákob. Ale kde jsou všichni, kteří šli s ním? Pryč? A proč? Vždyť přece patří k Jákobovi. Oni jsou důkazem toho, že je Pán Bůh s Jákobem, že funguje požehnání. A jsme zase na začátku. Co to je to požehnání?

A tak tu Jákob sedí. Sám. A přemýšlí. Vzpomíná na všechno, co prožil. Přemýšlí nad tím, jestli ho dožene minulost a on o všechno přijde. Ale přijde tím i o Boží přízeň? Přijde o požehnání?

A najednou před ním někdo stojí a Jákob s ním musí bojovat. Zvláštní. Nevíme vůbec proč. Ale slyšíme to jasně: „Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka.“ Jákob se vydává ze všech sil. Vždyť tento zápas snad ani není možné vyhrát. Ale Jákob bojuje – bojuje o požehnání. Jákob vybojoval požehnání. Jákob pochopil, co je to požehnání. Pochopil, že život je cesta hledání a to často bolestných hledání. A člověk často utrží různé rány. Ale vedlo to k Jákobovu poznání, že Pán Bůh je s ním.

A tak Jákob jde dál. Vlastně – je to ještě Jákob? Jak se jmenuje? Izrael – bojuje Bůh. Izrael jde dál, ale ne moc rychle. Podívejte se, kulhá. Je zraněný. Má tedy ještě menší šanci při setkání s Ezauem než předtím. Ale ono to tak není. Jákob možná kulhá, ale je silnější než kdy předtím. Protože poznal, že s ním je Pán Bůh. Je natolik silný, že padá před Ezauem na kolena a nabízí sebe i všechno, co má.

Moc bych nám všem přál, abychom na své cestě také vybojovali zápas o jistotu Boží přítomnosti v našich životech. Abychom vybojovali požehnání pro sebe i své blízké. Amen.

Píseň: S 109 Jak vzácnou přízeň

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přijali jsme ujištění, že Ty stojíš proti chaosu v nás i kolem nás. A v tuto chvíli Ti chceme odevzdat ty, kdo v sobě mají bolest a zmatek, ale i ty, kdo s vděčností přijímají Tvé dary.

Moc Tě prosíme, uč nás být nablízku nemocným. Uč nás jim být živým svědectvím, že na ně nezapomínáš, ale jsi s nimi uprostřed bezmoci a bolesti. Odevzdáváme Ti ses. Sanderovou, sestru Votavovou, ses. Sulkovou, ses. Voříkovskou. Prosíme, uč nás vnímat a tišit lidskou bolest. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za ty, kdo ztratili blízkého člověka a musí se s tím vyrovnávat. Dnes zvlášť prosíme za pozůstalé leteckého neštěstí v Íránu. A také Tě prosíme, abychom my, kteří jsme truchlícím lidem nablízku, dokázali potěšit a povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za Tvůj lid. Prosíme, abychom dokázali naslouchat lidem kolem sebe tak, abychom skutečně nabízeli ujištění o Tvé milosti a pomoci a ne snahu předělávat druhé podle svých představ. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí. Za ty, kdo se starají o své blízké, za ty, kdo se snaží pomáhat lidem kolem sebe. Za ty, kdo mají odvahu měnit věci, aby lidé mohli žít důstojný život. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvé stvoření. Prosíme, abychom se o ně uměli starat. Prosíme, abychom plody, které příroda vydává, dokázali rozdělit mezi všechny. Prosíme, dávej nám odvahu a fantazii, jak tento veliký úkol uskutečnit. Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

1K 10,13

 

Požehnání: Neboj se, já jsem tě vykoupil, povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj. Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou, půjdeš-li přes řeky, nestrhne tě proud, půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí. Neboť já, Hospodin, jsem tvůj Bůh. Iz 43,1b-3a

Píseň: 166 Pán Bůh je přítomen