Milí přátelé, sestry a bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách.
INTROIT
Blaze tomu, z něhož je nevěrnost sňata, jehož hřích je přikryt. Blaze člověku, jemuž Hospodin nepravost nepřičítá, v jehož duchu není záludnosti. Mlčel jsem a moje kosti chřadly, celé dny jsem pronaříkal. Ve dne v noci na mě těžce ležela tvá ruka, vysýchal mě morek jako v letním žáru.
Svůj hřích jsem před tebou přiznal, svoji nepravost jsem nezakrýval, řekl jsem: "Vyznám se Hospodinu ze své nevěrnosti." A ty jsi ze mne sňal nepravost, hřích můj.
Proto ať se každý věrný k tobě modlí v čas, kdy lze tě ještě nalézt. I kdyby se vzdulo mocné vodstvo, k němu nedosáhne. Tys má skrýše, ty mě chráníš před soužením, nad tím, že jsem vyvázl, zaplesá všechno kolem.
Žalm 32, 1-7PÍSEŇ č. 610: Kéž bychom to uměli
MODLITBA
Trojjediný Pane, stojíme před tebou a vyznáváme: Ty jsi náš stvořitel i zachránce. K tobě se obracíme se svými trápeními a s díky, když máme z něčeho radost. Věříme ve Tvou moc i ve Tvůj soucit. Očekáváme Tvůj soud, ale doufáme ve Tvou milost. Tobě patří naše chvála, radost, úcta i vděčnost. Radujeme se, že jsi stále s námi, že jsi nás navzdory naší nevěrnosti nenechal svému osudu. Prosíme o přítomnost Ducha Svatého při dnešní bohoslužbě. Dej, abychom ve Tvém slovu nebloudili, abychom nalézali jeho správný smysl. Dej, abychom nic neubírali a nic nepřidávali. Amen
1. ČTENÍ
Slyšte slovo Hospodinovo, sodomští náčelníci, naslouchejte naučení našeho Boha, lide gomorský. "K čemu je mi množství vašich obětních hodů, praví Hospodin. Přesytil jsem se zápalných obětí beranů i tuku vykrmených dobytčat., nemám zájem o krev býčků, beránků a kozlů.
Že se mi chodíte ukazovat! Kdo po vás chce, abyste šlapali mé nádvoří? Nepřinášejte už šalebné obětní dary, kouř z kadidla se mi hnusí, i novoluní,dny odpočinku a svolaná shromáždění; ničemnost s slavnostní shromáždění, to nemohu vystát. Z duše nenávidím vaše novoluní a slavnosti, jsou mi jen na obtíž, jsem vyčerpán, když je musím snášet. Když rozprostíráte své dlaně, zakrývám si před vámi oči. Ať se modlíte sebevíc, neslyším. Vaše ruce jsou celé od krve. Omyjte se, očistěte se, odkliďte mi své skutky z očí. Učte se činit dobro. Hledejte právo, zakročte proti násilníku, dopomozte k právu sirotkovi, ujměte se pře vdovy.
Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.
Iz 1, 10-18
PÍSEŇ 510: Ó Pane můj, pokoj ať tvůj
2. ČTENÍ
Text druhého čtení, které bude základem kázání, nalezneme evangeliu podle Lukáše 19, 01-10:
Ježíš vešel do Jericha a procházel jím. Tam byl muž jménem Zacheus, vrchní celník a veliký boháč; toužil uvidět Ježíše, aby poznal, kdo to je, ale poněvadž byl malé postavy, nemohl ho pro zástup spatřit. Běžel proto napřed, vylezl na moruši, aby ho uviděl, neboť tudy měl jít. Když Ježíš přišel k tomu místu, pohlédl vzhůru a řekl: "Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě." On rychle slezl a s radostí jej přijal. Všichni, kdo to viděli, reptali: "On je hostem u hříšného člověka!" Zacheus se zastavil a řekl Pánu: "Polovinu svého jmění, Pane, dávám chudým, a jestliže jsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně." Ježíš mu řekl: "Dnes ráno přišlo spasení do tvého domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo."
KÁZÁNÍ
Celník. To slovo mělo i pro nás, kteří jsme vyrostli v podivném a silně deformovaném světě reálného socializmu, hanlivý až divný zvuk. Když jsme se o letních prázdninách přesouvali někam do rumunských hor, přišla ve vlaku na každých hranicích tam i zpět dvojice zelených osob. Pohraničník si prohlédl naše pasy, celník nám občas prohrabal bágly. Netušili jsme, co může hledat - až jednou našli bibli a to byl trochu malér. Bylo zakázáno přes hranici převážet náboženskou literaturu. To dnes už moc nechápeme. Pak jsme někde v rumunských horách pod moruší diskutovali, jak se člověk stane celníkem, jestli je nějaká střední celnická průmyslovka či co. Nakonec jsme usoudili, že celníkem se člověk prostě musí narodit.
Tento odstup od jiných lidí - a tehdy to byli hlavně lidé v moci - je z lidského pohledu srozumitelný. Co s nimi, co s lidmi, kteří vás všelijak utiskují, kteří vám berou svobodu, se kterými se nelze domluvit, kteří sledují námi zcela odmítané nízké cíle: hlavně peníze a moc. Na straně druhé jsme přece my, ti skromní a slušní lidé. Jenomže ouha: čas oponou trhnul, doba se významně proměnila a už není tak zřetelné, kudy prochází hranice mezi těmi dobrými a těmi špatnými lidmi. Mnozí jsme se ale žel nevymanili z tohoto pohodlného černobílého pohledu. A právě pro nás je dnešní příběh o celníku Zacheovi.
V současnosti se vzdálenost mezi lidmi zvětšuje. Není to jen aktuální situací, kdy jsme číhajícím virem donuceni omezit své společenské kontakty. Stahujeme se do svých domovů, do relativního bezpečí svých rodin. Je to ale skutečně jen vynucený důsledek virové epidemie? Rozdělení lidí na různé skupiny - často komunikující hlavně ve virtuálním světě - je myslím neblahý trend posledních let. Ztrácíme tak kontakt s lidmi jinými, než jsme my. Společnost se dělí na dvojice často nesmiřitelných táborů, které se navzájem neposlouchají, a přitom se obviňují z hlouposti, nenávisti, v lepším případě z podléhání falešným zprávám - fake news - jak se dnes módně říká.
Jedni pokládají druhé za sluníčkáře až neomarxisty, ti druzí neopomenou ty první nazývat pravicovými extrémisty až nácky. Někteří pokládají ty chudé za líné pracovat, ti méně ekonomicky úspěšní někdy pokládají opačný tábor za vykořisťovatele nebo přímo zloděje. Někteří intelektuálové pokládají ty bez vzdělání za lidi neochotné se učit, co si myslí někteří bez školního vzdělání o těch studovaných nelze krátce a slušně interpretovat. Humanitně vzdělaní lidé pokládají techniky za omezené fachidioty, technicky orientovaní lidé pokládají často humanitní vzdělance za zbytečné. Ve společnosti ovšem existuje mnoho dalších dělících čar, vlastně spíš hranic ne nepodobných těm z dob socialismu. Hranic, na kterých nemusí stát žádný celník, hranic, které si hlídáme sami. Nic povzbudivého, ale může nám být útěchou, že před 2 tisíci lety to asi nebylo jiné.
Ježíš toto až kastovní dělení společnosti prolamuje. Nedbá na to, že si zadá s bohatou, ale opovrhovanou skupinou. Ježíš v našem příběhu ukazuje, že není někdy tak snadné říct, na které straně hranice napříč společností je pravda, slušnost, na které straně je vyvolený lid. Ježíš nemusí obracet všeobecně odsuzovaného celníka k Bohu, vždyť ten plní přikázání tóry, tedy dává polovinu jmění chudým, čtyřnásobně nahrazuje způsobenou škodu. Ježíš jen konstatuje - a obrací se přitom k těm okolo, obrací se k nám: je to také syn Abrahamův. Vypadá to spíš, že zachránit potřebují ti, kteří přišli s Ježíšem, jeho příznivci, jeho apoštolové, my - a ne ten opovrhovaný celník.
Ježíšův pohled je zřejmý. Ježíše nezajímá naše kastovnictví. Ale co s tím uděláme my. Jak se vymaníme ze své skupiny, abychom mohli Ježíše vidět? Jak propíchneme svou sociální bublinu - jak se to dnes nazývá. Jsou vlastně dvě základní možnosti:
První je osobní rozhodnutí se vzepřít, nedbat na to, že si na nás budou ukazovat, že se budeme chovat třeba nedůstojně, že se staneme podezřelými svými styky i chováním. Vždyť to muselo být vlastně směšné. Představuji si staršího, malého a možná trochu tělnatého muže, jak se na prašné cestě Jericha drápe ve svých drahých šatech na strom, sedí na větvi moruše a vyhlíží přicházejícího Ježíše. Musel se vymanit ze své společenské vrstvy, riskovat pohrdání podřízených. Zacheus se ale rozhodl vykročit ze své bubliny a otevřít se jiným lidem, otevřít se tak Bohu. Při hledání Ježíše je důležitá naše aktivita, my musíme udělat ten vstřícný pohyb k Ježíši. Ježíš nám pak dozajista vyjde naproti. Opustit své zaběhané koleje, své společenské jistoty, to není snadné. Přesto to zkusme, zkoušejme to stále.
Druhou možností, jak narušit ochranný obal, který kolem sebe stále vytváříme, je stát se součástí společenství. Společenství, které prolamuje hranice kast, bublin, společenství, které ruší naše přirozené hranice. Ta brutálnější verze je společenství vytvořené násilně, tedy například povolání do armády. To už dnes naštěstí neznáme, bylo to dost odporné. Přesto jsem ale za tuto zkušenost vposledku vděčný. Potkal jsem tam několik pozoruhodných chlapíků. Vesměs měli za sebou už ve dvaceti vězení, většinou za násilné trestné činy, někteří vyrostli v děcáku. Přesto uchovávám pár nočních rozhovorů s těmito lidmi v paměti jako poklad. Tenkrát jsme neznali výraz sociální bublina, říkali jsme tomu skleněná věž. Tu mi tehdy někteří z nich rozbili zaplať Bůh napadrť.
Nejlepší cestou, jak opustit své kastovní okovy, je dobrovolné společenství, které jde napříč politickými idejemi, sociálním zařazením, kde nezáleží na věku, dosaženém vzdělání či podnikatelských úspěších, kde nemusíme vynikat ve zpěvu, sportu, ve zručnosti či intelektuálních výkonech, vlastně v ničem. Přesto nás ale něco spojovat musí. Tím svorníkem je Bůh, jeho hledání, chápání, chválení. Myslím, že to jde snáze skrze zcela odlišné lidi, než jsem já. Ano, hovořím o církvi. Jedině zde můžeme potkat lidi, se kterými bychom jinak neměli šanci se setkat. Jsem vděčen, že v církvi na té moruši sedíme spolu.
Amen
PÍSEŇ č. 406: Chval Pána svého písní
OHLÁŠKYPŘÍMLUVNÁ MODLITBA + MODLITBA PÁNĚ
Pane Ježíši Kriste, prosíme:
Buď s těmi, kteří tě dnes nejvíce potřebují a se kterými my nyní být nesmíme.
S lidmi v nemocnicích, ať už mají jakoukoliv chorobu.
S lidmi v domovech pro seniory, kteří nyní trpí samotou.
S lidmi ve speciálních zařízeních jako jsou léčebny dlouhodobě nemocných, hospice, v alzheimer centra, kde byla setkání s příbuznými a blízkými přáteli poslední tenkou spojnicí se světem.
S lidmi v nápravných zařízeních.
S lidmi, kteří se v důsledku strachu před nákazou sami brání setkáním s příbuznými.
Prosíme: buď s nimi i s jejich blízkými. A posiluj je.
Pomodleme se společně:
Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.
Vyslechněme si POSLÁNÍ
Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.
Fp 4, 4-6A vyprosme si společně POŽEHNÁNÍ
Ať Hospodin ti žehná a chrání tě, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv, ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.
Nu 6, 24-26PÍSEŇ 672: Dej nám moudrost, odvahu
___________________________________________________________________
z Uhříněvesi přes Youtube 01. 11. 2020