O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 26.1.2020 Mt 4,12-23 (Pavel Zoubek)

odt download POZDRAV

Milí přátelé, sestry a bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách. Mám radost, že jsme se tu v den vyhrazený takto sešli. A vězte, že to není málo.

INTROIT

Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny co budu živ, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu. On mě v neblahý den schová ve svém stánku, ukryje mě v skrýši svého stanu, na skálu mě zvedne. Již teď zvedám hlavu na své nepřátele kolem. V jeho stanu budu obětovat své oběti za hlaholu polnic, budu zpívat, prozpěvovat žalmy Hospodinu. Hospodine, slyš můj hlas když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi! Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: "Hledejte mou tvář." Hospodine, tvář tvou hledám. Svoji tvář přede mnou neukrývej, v hněvu nezamítej svého služebníka. Ty jsi byl má pomoc, neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso.

(Ž 27 1, 4-9)

PÍSEŇ č. 607: Bůh je náš Pán a král

MODLITBA

Dobrotivý Bože.

Kdy jindy než v uplynulých týdnech jsme mohli naplno pocítit Tvoji moc. V čase vánočním i ti největší cynikově jaksi změknou, i ti největší hrubiánové se začnou chovat lidštěji, dokonce i politici vypadají chvíli jako normální lidé. Radujeme se z tohoto každoročního vánočního zázraku, radujeme se, že tvoje moc se takto na nás zjevuje. Jsme vděčni, že nám znovu a znovu, každý rok ukazuješ, že můžeme být jiní, že můžeme být alespoň na krátkou dobu znovu tvým obrazem. Prosíme, dej, ať nám to vydrží alespoň trochu i během roku. Amen.

1. ČTENÍ

Prosím vás, bratři, pro jméno našeho Pána Ježíše Krista, abyste byli všichni svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýbrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení. Dozvěděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratři, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste byli pokřtěni ve jméno Pavlovo? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtil kromě Krispa a Gaia; tak nemůže nikdo říct, že jste byli pokřtěni v moje jméno. Pokřtil jsem i rodinu Štěpánovu. Jinak už nevím, že bych byl ještě někoho pokřtil. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium, ovšem ne moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbyl smyslu.

(1. Korinským 1, 10-18)

PÍSEŇ 688: Odpusť

2. ČTENÍ

Text druhého čtení, které bude základem kázání, nalezneme v evangeliu podle Matouše, kapitola 4., verš 12-23. Zde čteme:

Když Ježíš uslyšel, že Jan je uvězněn, odebral se do Galileje. Opustil Nazaret a usadil se v Kafarnaum při moři, v území Zabulón a Neftalí, aby se splnilo, co je řečeno ústy proroka Izaiáše: ´Země Zabulón a Neftalí, směrem k moři, za Jordánem, Galilea pohanů - lid bydlící v temnotách uvidí velké světlo; světlo vzejde těm, kdo seděli v krajině stínu smrti.´ Od té chvíle začal Ježíš kázat: "Čiňte pokání, neboť se přiblížilo království nebeské."

Když procházel podél Galilejského moře, uviděl dva bratry, Šimona zvaného Petr a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: "Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí." Oni hned zanechali sítě a šli za ním. O něco dál uviděl jiné dva bratry, Jakuba Zebedeova a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě; a povolal je. Ihned opustili loď i svého otce a šli za ním. Ježíš chodil po celé Galilei, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu.

KÁZÁNÍ

Vánoce jsou za námi, laskavá až nasládlá atmosféra je pryč a je tu zase všední den. I ti nejvytrvalejší slaviči vánoc již většinou odnesli své vánoční stromky k popelnici, ... a co dál. Zase budeme čekat rok? Čekat na dobu, kdy i ta nejtvrdší srdce pocítí jakousi vlnu něhy? Na dobu, kdy dokážeme mluvit i s lidmi, kteří nám jaksi nesedí, nevoní, nemáme je rádi? Musíme čekat?

Ježíš odešel do Kafarnaum. Je to jakýsi střed jeho působení, oblast, ve které je Ježíš doma (Mk 2), oblast, kam patří, kde je ho zapotřebí. Izaiáš tu oblast pokládá za krajinu stínů smrti, je to Galilea pohanů. A právě tady má vzejít světlo v temnotách. Právě tady je střed Ježíšova působení. Je to pozoruhodné. Křesťanství, které se posléze rozšířilo do celého světa, má kořeny na periferii tehdejší civilizace - v jakési provincii Judea. A nejen to - dokonce na periférii této periférie - v Galilei. A nositel nového učení, nového smyslu lidské existence, Spasitel - není učenec, šlechtic, panovník - je z rodiny tesaře. A ten si za své pomocníky na budoucím obrovském díle přizve učedníky. Ani ti nejsou nejspíš nijak zběhlí v teologii, ti první jsou dvě dvojice bratrů - rybářů. A nevybrali si svého mistra sami - jak bylo tehdy zvykem - ale uposlechli pozvání - bez otázek, bez zaváhání. Opustili svoje rodiny a šli. Protože byli povoláni.

Je to pro mě problém, se kterým se peru celý život. Co to je to následování? Má skutečně člověk, který uslyší Ježíšovo volání, všechno opustit. Zanechat doma rodinu, skončit v zaměstnání? Nebo to znamená jen třeba opustit své špatné stránky, opustit vše, co člověku brání jít za Kristem? Není to ale pak laciný úkrok stranou? Ano, znám případ katolíka, který možná po vzoru bratrů od Galilejského jezera svou manželku a děti opustil, dostal papežský dispens a stal se knězem. Je třeba uznat, že jeho dílo praktické i duchovní nelze přehlédnout. Přesto si popravdě myslím, že to není dobrá cesta. Vždyť přece následováním Ježíše nesmí vzniknout zranění lidí okolo mne. Ale možná, že existují výjimky, které potvrzují pravidlo, nechci nikoho soudit.

Nebo by to šlo nějak dočasně – něco jako odjet na školení a pak se vrátit ke svému původnímu životu? I zde jistě cítíme, že to tak nejde. Povolání ke Kristu je přece celoživotní, je to cesta jaksi bez návratu.

Tak jsme si tedy vysvětlili, že nás se povolání netýká? Ale ovšemže týká. Je to ale následování řekl bych nesnadnější, než vše opustit, spálit za sebou mosty a odejít třeba někam do kláštera, na horu nebo do poustevny. Je to nikdy nekončící řada každodenních rozhodování a úkolů, je to jakési průběžné povolávání. Dobře to myslím pochopili skauti. O Ježíši jsme v našem skautském oddíle v letech 68 až 70 sice nemluvili, ale pravidlo "alespoň jeden dobrý skutek denně" kterým jsme se měli řídit - není to náhodou ono? Dnes se tomu myslím říká modrý život. Moc se mi to ovšem nedařilo, ale dodnes žiju s vědomím, že tu ten úkol je. Je to vlastně další společná věc skautů a křesťanů – máme to napořád.

V jedné věci ale můžeme následovat bratry z Galileje i my. Tou věcí je okamžitá reakce. Když bratři uslyšeli volání, nezaváhali, pustili to co měli právě v ruce a co se jim zdálo do té doby důležité a šli za Ježíšem. Ani my bychom neměli moc váhat, když nám Pán Bůh zaklepe na srdce. Kdo rychle dává, 2x dává - ať už je to cokoliv. Toto klepání může pocítit každý z nás, ať se řadí k věřícím nebo nevěřícím, ať chodí od dětství každou neděli do kostela nebo je tu dnes poprvé.

Ale co - co bychom vlastně měli dělat, abychom naplnili svůj úkol následovat. Ježíšovy činy i činy jeho apoštolů na poli uzdravování, to ve většině případů určitě lépe než my zvládnou lékaři, zdravotníci. Obvykle se ale jedná jen o uzdravení těla, na duši tito specialisté jaksi nejsou obvykle školeni. Máme i propracovaný - možná někde až naddimenzovaný - sociální systém, ale i tady se nám někdy vytrácí lidský rozměr. Právě zde tedy můžeme najít - řečeno po skautsku - svůj dobrý skutek, svůj modrý život ... své následování - když to formulujeme podle evangelisty Matouše. Je jistě dobré věnovat na bohulibé účely drobný nebo větší peníz, třeba přes organizace, které to umí lépe než my. Je to dobré, je to nutné, ale myslím, že to nestačí. Ježíš nedělá sbírky na potřebné, Ježíš za nimi i s apoštoly jde.

Jakýsi kompromis je třeba adopce na dálku. Nejlepší je ale konkrétní pomoc někomu, kdo to potřebuje. Návštěva nemocného, rozhovor s někým utrápeným, telefonát příbuznému, se kterým nechceme mluvit. Věnujme pozornost starým lidem, kteří se v dnešním světě špatně orientují. Často stačí dobré slovo, úsměv, dobrá vůle. Ale je tu i opačná strana téže věci. Vyvarujme se toho, abychom se stali důvodem ke sporu, zvažujme vždy velmi opatrně, zda náš zásadový postoj v té které věci stojí za rozkol a následnou bolest.

Hledejme cesty k druhým lidem. Jednou z bolestí je třeba i evangelické vymezování se proti katolíkům (a naopak). Ano, byly tu bolesti a křivdy, určitě i veliké utrpení. Ale je to už pár staletí. Ano, i v současnosti můžeme zaznamenat necitlivé výroky či skutky. Zrovna teď jsme podrobováni zkoušce návratem Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí. Třeba nám pomůže naše dnešní první čtení: Dozvěděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratři, že jsou mezi vámi spory. Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen?

Pole pro naši práci je veliké. Ale stačí to? Je toto následování? Vždyť přece nic zásadního v našem postavení, v našem zapadákově, s našimi silami nedokážeme? Ježíš s apoštoly neměli vzdělání, média, PR team, organizační zázemí, vstupní kapitál, nic ... a přesto na periférii periferie dokázali obrovskou věc. Obrovská věc často sestává z věcí malých. Zde je úkol našeho následování. Nevím, jestli to stačí, ale kdyby se nám toto v naší krajině stínů (řečeno s Izaiášem) na periferii světa dařilo, je to dobrý krok. Je vlastně jen na nás, zda dokážeme vánoční atmosféru udržet celý rok - k užitku lidí okolo nás i k užitku nás samých. Nestačí ale jen "páchat dobro", to nekončívá dobře. Je nutné vědět, proč to děláme. Budeme-li to vše dělat v lásce, Pán Bůh bude s námi při díle a svět bude lepší.

Amen.

PÍSEŇ 672: Dej nám moudrost, odvahu

OHLÁŠKY

PŘÍMLUVNÁ MODLITBA + MODLITBA PÁNĚ

Milosrdný Pane.

Přemýšleli jsme tady společně, kde je náš úkol na Tvém poli. Co můžeme my malí a slabí udělat, aby byl Tvůj svět, náš svět lepší. Vždyť je kolem nás tolik potřebných: nemocní lidé, staří lidé, slabí lidé, porušené vztahy v rodinách, bezmocné děti, lidé rozvrácení nějakou závislostí, lidé nešťastní bez viditelné příčiny. A co teprve, když se podíváme dál za humna a vidíme válku, hlad, smrt, nenávist. Pane, věříme ve tvoji neomezenou moc a současně víme, že ji často projevuješ právě prostřednictvím paží i hlav lidí. Prosíme, ukaž nám, kde je naše místo, kde můžeme přiložit ruku k dílu. Pole je veliké.

V tiché modlitbě nyní prosme za ty konkrétní osoby, které Tvou ochranu potřebují nejvíce. Třeba nám přitom napadne, jak jim můžeme pomoct my sami.

(::::::::::::::)

Otče náš, který jsi v nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.

Vyslechněme si POSLÁNÍ

Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

Vyprosme si společně POŽEHNÁNÍ

Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. (Ř 15,13)

PÍSEŇ č. 648: Kristus je má síla

__________________________________________________________

Uhříněves a Říčany 26.01.2020