O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 3.1.2021 J 1,1-18 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 3.1.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás moc zdravím do vašich domovů a zvu vás na 1. bohoslužby v novém roce.

Introit: Hospodin kraluje! Oděl se důstojností, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. Ž 93,1

Píseň: Ž 92 sl.1-2.5 Jak dobré slavit Pána

Modlitba: Pane, spolu se žalmistou Tě chceme chválit. Vyznáváme, že se to musíme učit, že se často ztrácíme ve změti nejrůznějších událostí. A pak si uvědomujeme, jak zásadní pro nás je Tvoje přítomnost. Jak zásadní pro život náš, našich rodin, tohoto sboru, je rozpoznání toho, jak Ty vidíš nás, co nám nabízíš jako svou cestu.

Moc Ti děkujeme, že s tímto hledáním, že s našimi otázkami nemusíme zůstávat sami. Že nám nabízíš konkrétně toto společenství, ve kterém otevíráme Písmo svaté, ve kterém nasloucháme příběhům lidí, kteří vyznávali, že jejich život ani život stvoření není určován lidskou slabostí ani lidskou velikostí, ale pouze Tvou milostí. Děkujeme, že nám toto svědectví nabízíš i v příbězích lidí kolem nás. Že se i v nich smíme setkávat s příběhem Ježíše z Nazareta, kterého vyznáváme jako Tvého Syna a našeho Spasitele. Amen.

Čtení: Ž 147

Píseň: 435 Ó Pane, jenž jsi přikázal

Text: J 1,1-18

Haleluja. Hospodin se na své milosrdenství rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. Haleluja.

Ž 98,3

Hodně dlouho jsem přijímal za svou větu: „Člověk potřebuje nalézt smysl svého života“ a s ní spojenou větu: „Otázka po smyslu života je otázkou po Bohu“. Přiznám se, že mi toto tvrzení nějak přestává stačit. Nějak mi začíná připadat, že takový pohled mi mohl vyhovovat v době relativní pohody a pohledu zaměřeném na sebe, kdy jsem hledal cestu životem. Což není nic špatného, patří to k určitému období života. Ale v okamžiku krize vnímám tázání se po smyslu jako něco poněkud teoretického. Ve chvíli zásadního strachu o život lidí, kteří mi jsou blízcí, ve chvílích, kdy se otevřu informacím o lidech bez naděje na budoucnost, se mi objevuje v mysli otázka jiná. Otázka, touha po Boží přítomnosti. Reálné Boží přítomnosti, která přináší posilu do lidského života. Která dává sílu jít dál.

Když jsme naslouchali slovům žalmisty, která přečetl Pavel Zoubek, otevřel se nám před očima pohled víry. Zásadní svět, do kterého nás žalmista zve, protože on jinde nedokáže žít. Svět, ve kterém lze zažívat Boží přítomnost. Závidím žalmistovi toto vyznání, závidím mu jeho svět a zároveň děkuji za pozvání. A jsem rád, že zaznívá na začátku nového kalendářního roku. Protože právě poctivé hledání cesty k takovému vyznání umožňuje člověku otevřít se životu. Těšit se ze života. A na této cestě hledání nutně potřebujeme pomoc, podporu.

Žalmista rozehrává svou píseň díků způsobem, který je nám až nepochopitelný. Dívá se kolem sebe a vidí Boží stopy ve stvoření a vidí je i v životě Božího lidu. Pro něj je zřetelné, že Boží Slovo je reálnou silou. Jdeme s žalmistou krok za krokem a žasneme víc a víc. A nakonec před námi otevírá vyznání, které je pro nás asi nejnepochopitelnější. „Oznámil své slovo Jákobovi, nařízení svá a soudy Izraeli. Tak žádnému z pronárodů neučinil, jeho soudy nepoznaly. Haleluja.“

Slyšel jsem na stanici ČR 2 rozhovor, ve kterém zaznělo, že je dost logické s naší ještě nedávnou zkušeností totality, že nebudeme schopni dlouhodobě respektovat příkazy a zákazy bez jakéhokoliv vysvětlování. Bez jakéhokoliv rozkrytí smyslu jednotlivých kroků, jejich plusů a záporů. Na to zapomíná každá moc, která si nárokuje právo na určování života člověka. A to nejen moc sekulární, ale i náboženská – to nemůžeme přehlédnout ani u církve. A tady žalmista vyznává radost z Božího slova, z nařízení a soudů Izraeli. Právě Boží Slovo otevírá pro žalmistu ten pohled, který nás tak udivuje.

Jsem vděčný za spojení, které nabídl výběr textů ekumenického lekcionáře. Spojení tohoto žalmu a úvodního hymnu Janova evangelia. „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ Evangelista nezačíná příkazy, nezačíná ani výzvou k následování, ta přijde až později. Ve svém úvodním slavnostním hymnu nás informuje o tom, co se tu vlastně děje, co se stalo a že tato událost je zcela zásadní. Dokonce tak zásadní, že se nedá popsat běžným způsobem a je třeba volit básnické obrazy. A tato snaha ho neopustí po celou dobu jeho vyprávění. Pro evangelistu Jana je klasické, že nejprve napíše příběh a následně ho zřetelně rozebere, abychom mu porozuměli. Skutečně nevyznává arogantní misii typu „ber nebo zhyň“.

Ale je to opravdu především o vysvětlování? V pochopení? Jakkoliv to díky básnické formě textu úplně nevypadá, novozákonní svědek zůstává stát pevně na zemi stejně jako svědek starozákonní. Cítíme, že i pro svědky před dvěma tisíci lety bylo nejzásadnější nalézat Boží přítomnost ve svých životech. A tu nehledá ve zbožných vznětech, které by nás odváděli pryč od reality, se kterou si nevíme rady. Nehledá ji ani v poznání a pochopení stavu věcí. Evangelista nepodléhá iluzi, že by se tato zásadní skutečnost lidského života dala nějak vysvětlit, jakkoliv vysvětluje mnohé. „Boha nikdy nikdo neviděl; jednorozený Syn, který je v náruči Otcově, nám o něm řekl.“ A ten základ, o kterém svědčí evangelista v příběhu Ježíše z Nazareta je Boží aktivní účast s lidmi. Proto Boží přítomnost hledá v následování tohoto Syna: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“.

Upozorňuje nás na to kritické slovo chudého Jihu: „V Evropě je historický Ježíš předmětem zkoumání, zatímco v Latinské Americe kritériem učednictví.“ Tím skutečně nechci říci, že bychom neměli hledat, abychom lépe pochopili biblické důrazy. Pouze čím dál tím víc cítím, že biblické Slovo jako místo setkání s Boží přítomností je zcela nedostačující. A to je druhý důraz v oné větě evangelisty Jana: „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi“. Společenství s druhými.

Znovu a znovu se k tomuto tématu vracím. Biskupa Cypriána to vedlo k vyznání (jakkoliv vzniklém v polemice), že „mimo církev není spásy“. Ovšem, jak je dobrým lidským zvykem, tuto větu církev zneužila. Jon Sobrino tuto větu upravil na: „Mimo chudé není spásy“. Vlastně obrátil vnímání – upozornil, že sama církev musí hledat, jak se setkat s Kristem. Vyjádřil to v kontextu situace, ve které žil v Jižní Americe. Já se pokusím tuto větu upravit do situace, jak ji vnímám já: „Mimo trpící není spásy. Mimo trpící nenajdeme přítomného Boha v Ježíši Kristu.“

Vyznávám, že mě hodně tíží situace mnohých lidí v našem sborovém společenství i mimo ně. Ať už obtížnost této situace působí potíže zdravotní, vztahové nebo existenční. Vím, že to tíží nás všechny. A chtěl bych nás všechny ujistit, že Pán Bůh je v této situaci s námi. Že jeho Slovo, z něhož se tak raduje žalmista, je událostí, Boží účastí s člověkem. Událostí, která se stala a stále se děje. Že svědectví evangelisty Jana se zpřítomňovalo nejen v životech jeho sboru, ale že se zpřítomňuje i v životech našich. Že toto zpřítomnění smíme zažívat na cestě následování. Pán Bůh nám v tom pomáhej. Amen.

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme a při prvních bohoslužbách v novém roce Ti chceme odevzdat všechno a všechny, o které máme starost.

Dnes Ti chceme odevzdat nemocné v našem sborovém společenství i jejich blízké. Odevzdáváme Ti sestru Petráskovou, sestru Votavovou, sestru Helenu Zejfartovou, bratra Michala Vybírala. A prosíme, uč nás být jim ujištěním o Tvé přítomnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo se s vypětím sil snaží pomoci v situaci pandemie. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom byli bližními i těm, kterým nedokážeme pomoci bezprostředně. Prosíme, abychom dokázali vydržet bezmoc a stále Ti v modlitbách odevzdávali ty, kteří nemají budoucnost. Prosíme za uprchlické tábory, prosíme za obyvatele i uprchlíky v Libanonu, kde trpí bídou všichni. Prosíme za ty, kdo nemají budoucnost i v naší zemi. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom dokázali být posilou a povzbuzením těm, kdo jsou schopni pomáhat - lidem na okraji společnosti, těm, kteří se ocitli na dně, všem těm, kdo se starají o lidi v obtížných situacích nejen u nás, ale také v zahraničí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za politiky na komunální, celostátní i celosvětové úrovni. Moc prosíme o Tvou sílu, aby byli schopni rozhodovat podle toho, co je v souladu s lidstvím a ne podle toho, co jim přinese okamžitou popularitu. Prosíme Tě pro nás všechny o posilu ve snaze uchovávat a prohlubovat demokracii. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nás, za Tvůj lid. Uč nás být Tvým lidem. Uč nás promýšlet pomoc člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 697 Moc předivná