O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 12.2.2023 Mt 5,20-22 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 12.2.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách, na kterých jsme se sešli v důvěře, že je mezi námi Pán Bůh přítomen.

Introit: Procitni, Pane, a nezanevři na nás provždy! Na pomoc nám povstaň, vykup nás pro svoje milosrdenství! Ž 44,24.27

Píseň: 33 K Tobě duši pozdvihuji

Modlitba: Pane, chceme moc poděkovat, že tu smíme být. Spolu a s Tebou. Děkujeme, že tomu tak smíme věřit. Děkujeme, že nám nabízíš tuto možnost připomínat si Tvé dílo s člověkem. Připomínat si i to, jaká je Tvá představa o životě pro člověka. Nejen o jeho životě soukromém, ale také o jeho vztazích, o jeho místě ve společnosti a v celém stvoření.

Vyznáváme, že se nám často zdají Tvé představy nereálné k praktickému použití. A zároveň vyznáváme, jak nás to trápí. Děkujeme, že smíme přicházet a připomínat si svědectví lidí, kteří se tím trápili před námi, ale kteří nevzdali vztah s Tebou. Děkujeme, že v tom máme podporu Tvého Syna a našeho spasitele Ježíše. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 714 Někdo mě vede za ruku

Čtení: Dt 30,11-20

Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet

Text: Mt 5,20-22

Haleluja. Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání. Haleluja. Ž 67,2a

Dnešní starozákonní text z knihy Deuteronomium je vlastně vrcholem celé knihy – po tomto textu následuje vlastně už pouze Mojžíšovo loučení – předávání vedení Jozuovi, požehnání jednotlivým kmenům a smrt. Mojžíšova slova z úplného počátku knihy - „Hleď, předal jsem vám zemi. Jděte obsadit zemi, o níž Hospodin přísahal vašim otcům Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi, že ji dá jim a jejich potomstvu.“ v tomto finále mají svůj odraz - „Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit.“ Mezi těmito dvěma osloveními je celé učení o přikázáních, ustanoveních a nařízeních, celá snaha představit člověku Boží představu života, která je mu nabízena.

Celý oddíl zůstává zároveň otevřený – na rozdíl od podobné výzvy v knize Jozue, po které následuje slib lidu. Tady nás text vtahuje do děje spolu s celými dlouhými generacemi vyznavačů. Oni i my jsme postaveni před rozhodnutí, jak se k této Mojžíšově výzvě postavíme.

Zároveň jsme však upozorněni, že život v zaslíbené zemi, život v prostoru Boží vlády, můžeme zcela ztratit. Ne že by nám ho Pán Bůh vzal, ale my se o něj sami připravíme. Darovaný život totiž musí být také životem žitým. A k tomu existuje jen jeden způsob, který byl nyní podrobně popsán v Hospodinově pokynu. Týká se způsobu uctívání Izraele, čistoty života, spravedlnosti a poctivosti vůči slabým, chudým a otrokům, úcty k rodičům, úcty k bližním, výkonu spravedlnosti, vedení lidu, zacházení s přirozeným řádem, vedení války, zacházení se ženami a mnoha dalších věcí. Žít v zemi podle pokynů, které jsou o všech těchto věcech uvedeny v Hospodinově tóře, Božím návodu, znamená vytvářet možnosti pro dobrý a požehnaný život. Vynořuje se nám před očima Ježíšovo podobenství o rozsévači. Tady není ztráta darovaného života Božím trestem, ale prostě důsledkem lidského odmítnutí. Zaslíbení života zůstává v neztenčené míře a když je využito, pak se dějí věci zcela nečekané.

Tím se znovu dostáváme k Ježíšovu kázání na hoře. A začínáme veršem, u kterého jsme minulou neděli skončili: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ Spravedlnost vnímali židé jako naplňování závazků, které jim byly určeny. Jako partner smlouvy zvěstoval Bůh Izraeli svou vůli a této vůli se Izrael zavázal – tedy – přijal závazek. Spravedlností tedy bylo dostát svému závazku vůči Bohu, vůči životu, který Bůh nabízí pro člověka.

To, co Ježíš předkládá s tímto odůvodněním, s tímto požadavkem, odpovídá zcela Mojžíšově výzvě na prahu země zaslíbené. I s tím, že tento život lze ztratit. A dnes tu máme před sebou výzvu „Nezabiješ“ vyostřenou Ježíšovými slovy „Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“

Jiří Mrázek ve svém komentáři říká: „Znovu je ovšem třeba připomenout to, co jsme řekli již v úvodních kapitolách: je to program pro „hrstku bláznů“, která má lidem přiblížit spravedlnost Božího království. Nemá smysl proti tomuto požadavku argumentovat úvahami, zda by takto mohla fungovat světská justice. Ježíš neposílá své učedníky do justičního paláce, nýbrž mezi lidi.“ A ne že by to bylo o mnoho lehčí.

Jedno je ale zřetelné – Boží záměr pro člověka, pro tuto zemi je jednoznačný – lidé mají mezi sebou žít v míru. A znovu se vracím ke slovům Jiřího Mrázka, že jde o to vyjít mezi lidi. Protože tam zažíváme dopady hněvu. Hněvu jako mocností, se kterou má člověk problém a se kterou se bibličtí svědkové neustále snaží pomoci. Nejde o to potlačovat jakékoliv emoce. Takový tlak na člověka vnímám jako extrémě laciný. Jde o hněv, ve kterém odstraním druhého člověka ze svého života. Závažnost problému po 2 tisících letech vnímáme všude kolem sebe ve zvýšené míře – absence modelů, které by pomáhaly řešit konflikty, které by pomáhaly žít spolu, které by nabízely zážitek smírného řešení. Právě k tomuto nabízení zkušenosti vybízí Ježíš. Vybízí k nabídce jiného než konečného řešení. Nabízí soužití mezi lidmi – ne někde daleko, ale v mém životě, v mém okolí. Otevírá soužití, ve kterém není posláním člověka důvěřujícího Ježíši jako Kristu „rozhorlovat se, dívat se přezíravě a zatracovat, ale dávat zakusit Boží království, které Ježíš nabízel v blahoslavenstvích.“ Tak to krásně formuloval Jiří Mrázek.

Rádi bychom. Moc rádi. Ale už od počátku s tím máme problémy. Přímo ukázkově to dokládají slova, kterými starověké autority doplnily dnešní text: „Já však vám pravím, že již ten, kdo se hněvá na svého bratra bez příčiny, bude vydán soudu.“ Skvělá klička. Klička, která dokládá naši úzkost, že to snad Ježíš nemohl myslet tak, jak to říkal. Protože pak by to přece nešlo žít.

Velice mě okouzlilo, že stejné problémy, stejné pochybnosti, stejnou nejistotu, jestli jsou Boží nároky uskutečnitelné, jestli člověk může být v biblickém slova smyslu spravedlivý, cítíme i v knize Deuteronomium. Těsně před zásadním textem výzvy se před námi otevírá ujištění, že život není změť událostí, se kterými nemáme šanci něco udělat, natož abychom našli jejich řešení podle Boží vůle.

„Tento příkaz, který ti dnes udílím, není pro tebe ani nepochopitelný, ani vzdálený. Není v nebi, abys musel říkat: „Kdo nám vystoupí na nebe, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Ani za mořem není, abys musel říkat: „Kdo se nám přeplaví přes moře, vezme jej pro nás a ohlásí nám jej, abychom ho plnili?“ Vždyť to slovo je ti velmi blízko, ve tvých ústech a ve tvém srdci, abys je dodržoval.“ Amen.

Píseň: 698 Dobře staví, kdo zná a ví

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, náš Bože, tys nám dal svůj zákon, aby nás naučil žít v pokoji, být věrní ve svých vztazích a důvěryhodní ve svých slovech. Pomoz nám, abychom v Tvé síle dokázali ve svých vztazích odmítat násilí, respektovat lidi vedle nás, abychom našli smířeni s Tebou i mezi sebou navzájem. V této naději Tě prosíme, abys nás vedl za zraněnými, nešťastnými, nemocnými.

Prosíme, uč nás předávat Tvou blízkost těm, o které máme starost. Těm, kdo jsou nemocní a dochází jim síly. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás předávat Tvou naději těm, kterým ublížili. Těm, kterým jejich zranění znemožňuje otevřít se životu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás ukazovat cestu těm, kteří neumí udržet vztah a ubližují jak druhým, tak sobě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, ukazuj světlo nám, kteří jsme se v konkrétních vztazích ponořili do temného labyrintu a nemůžeme najít cestu ven. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, otevírej nám cestu k modlitbě, abychom se tak dokázali otevřít bolesti druhých a nezavírali před ní oči. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, za lidi postižené válkou nebo přírodními katastrofami. Myslíme na lidi na Ukrajině, v Jemenu, myslíme na lidi v Turecku a v Sýrii. Moc prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci obětem. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás nezavírat oči před potřebnými, před obětmi. Uč nás rozlišovat svůj vlastní klid a Tvůj pokoj, který lidem nabízíš. Za to Tě, Pane, prosíme.
Veď nás, Bože, od smrti k životu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 421 Otevřete brány hradeb kamenných

Poslání: Proto i my, obklopeni takovým zástupem svědků, odhoďme všecku přítěž i hřích, který se nás tak snadno přichytí, a vytrvejme v běhu, jak je nám uloženo, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle. Místo radosti, která se mu nabízela, podstoupil kříž, nedbaje na potupu; proto usedl po pravici Božího trůnu. Posilněte proto své zemdlené ruce a klesající kolena a vykročte jistým krokem, aby to, co je chromé docela nezchromlo, ale naopak se uzdravilo.

Žd 12,1n.12n

Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. (Ř 15,13)

Píseň: 415 Ach zůstaň svou milostí