Říčany 10.4.2023 Lk 24,13-35 VP (Jiří Ort)

Říčany 10.04.2023

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se v Pondělí velikonoční ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! (Lk 24,6.34)

Píseň: 541 Kristus Pán, Král věčné slávy

Modlitba: Pane, Ty jsi vyvedl svůj lid z otroctví. Ze všeho, co symbolizoval Egypt. Z místa tvrdosti lidských srdcí, z místa nárokování absolutní pravdy, z místa násilného vymáhání loajality, z místa jednoho jediného správného názoru. Pane, moc rádi nasloucháme tomuto svědectví, tomuto příběhu o cestě za svobodou.

Dnes přicházíme s nadějí, že tato cesta je možná a především, že na ní člověka provázíš. Že ve vzkříšení svého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista jsi přitakal životu. Životu v nabídce vztahu člověka k člověku, životu v nabídce vztahu s Tebou.

Děkujeme Ti, že tato naděje smí určovat naši víru. Děkujeme, že se i dnes smíme radovat ze vzkříšení a přijímat ho jako otevřenou cestu pro život náš i celého stvoření. Amen.

Čtení: Lk 24,13-35

Píseň: 667 Zůstaň s námi, Pane, když se stmívá

Text: Iz 25,6-9

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

Jako text jsme slyšeli čtení z proroka Izajáše. Znovu jsme slyšeli Boží zaslíbení – a to pro všechny lidi. Znovu zásadní důraz, se kterým se setkáváme u proroka Izajáše: „Hospodin zástupů připraví na této hoře všem národům hostinu tučnou, hostinu s vyzrálým vínem, jídla tučná s morkem, víno vyzrálé a přečištěné.“ A my dnes chceme naslouchat příběhu lidí, svědků, kteří zakusili Boží naplnění tohoto zaslíbení.

Text z Lukášova evangelia, který je tímto svědectvím, je naplněn rozhovorem. Vyprávěním, sdílením, nasloucháním. I kdyby tam bylo jen to, budu tento text milovat, protože to není vůbec málo. Je to něco, po čem toužíme, co potřebujeme – ať už ve chvílích, kdy chceme sdílet radost, tak ve chvílích, kdy je nám úzko, nevíme si rady, jsme nešťastní.

Celý příběh začíná tím, že dva lidé, pro nás známí, identifikovatelní lidé, ovšem v příběhu lidé anonymní, jsou na cestě. A probírají spolu, co se stalo. I tady je rozhovor, důležitý rozhovor, i když zacyklený a bezvýchodný. Popisující zvenku události, které se staly v Jeruzalémě. Popisující informaci, kterou podaly ženy. Zkoumající jejich svědectví. Problém rozhovoru, který není rozhovorem. Který je jen sdílenou bolestí. Nedodává sílu k řešení životní situace.

Ten, který je potkává, vnímá jejich situaci. A není mu lhostejná. My víme, že je to Ježíš, oni vědí, že se tu objevil člověk, který se o ně zajímá. Kterému nejsou lhostejní. Který je vtahuje do rozhovoru. Ptá se: „O čem to spolu rozmlouváte?“ Najednou se ti dva přestávají pouze mluvit, ale také naslouchají – otevírají se. A tak mohou uslyšet nabídku zcela nového, nečekaného pohledu na všechno to, co prožili. Je jim nabídnut nový pohled na skutečnost kříže. Na to, že jejich naděje byly zklamány, na to, že svět jakoby jde neustále dál tou svojí cestou, se kterou si nevědí rady a se kterou si příliš nevíme rady ani my.

Ježíš otevírá Písma a vykládá je. Je to něco zcela zásadního – já mohu mluvit za sebe jako ten, kdo v církvi vyrostl. Který naslouchal biblickým příběhům celé dětství a měl jsem z nich zamotanou hlavu. Nechápal jsem, v čem je jejich naděje. Bylo pro mě zcela zásadní, když jsem pročítal knihu Petra Pokorného Apoštolské vyznání a otevřely se mi oči pro jinak formulovaný význam kříže a vzkříšení. Fascinuje mě příběh anglikánského biskupa Johna Robinsona, který si zlomil nohu, ležel v nemocnici, byl nucený se zastavit a najednou naslouchal a začal vnímat Písmo jinak.

To se děje učedníkům. Vystupují ze své zacyklenosti a vstupují do nové, pro ně revoluční, neprobádané oblasti víry. Je to fantastické a přece to není to nejzásadnější. Evangelista Lukáš shrnuje to, co vyprávějí o tom, co se jim stalo, proč se otočili a vrátili do Jeruzaléma, slovy: „Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb“.

To nejzásadnější v celém příběhu je toto společenství u jednoho stolu. Není to nové otevření biblických příběhů, ale tato zkušenost bezpodmínečného přijetí, kterou Ježíš ukazuje na Boží podstatu vztahu k člověku. Zároveň tu máme jasné upozornění, že společenství u stolu s naším Pánem a Spasitelem není něčím, co bychom měli právo upírat komukoliv. Až z tohoto přijetí může růst víra ve vzkříšení, nikoliv obráceně. Jestliže církev komukoliv brání v přístupu k tomuto přijetí, naprosto nepochopila Boží milost.

Je to zvláštní vyprávění. Vyprávění o Božím ději vzkříšení. O Božím ději přiznání se k Ježíši z Nazareta, tomu ukřižovanému, jako ke svému Synu. To je naplnění zaslíbení, které jsme slyšeli v proroctví proroka Izajáše.

A přitom vyprávění zcela obyčejné. O mluvení a naslouchání, o účasti s druhým člověkem, o nabídce být tu jeden pro druhého a otevírat si vzájemně svědectví Písma a především otevírat a přijímat pozvání k bezpodmínečnému přijetí Boží milosti.

A tak i my se můžeme radovat, a tak i my smíme radost nabízet. Vždyť spolu s oněmi učedníky na cestě do Emauz smíme vystoupit z našich útěků a vstoupit do děje, který otevírá evangelista Lukáš: „Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb.“ Amen.

Píseň: 239 V nás srdce hořelo

Vyznání vin:

Ve víře jsme přijali, že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem a byl pohřben, byl vzkříšen třetího dne a ukázal se Petrovi, Dvanácti a dalším a dalším a nakonec se ukázal i nám. Bůh je zde s námi.

Vyprávění o prázdném hrobu nám otevírá poselství o tom, že život nekončí tam, kde naše oči i rozum přestávají chápat a vnímat. Před námi je naděje, s Kristem a v Kristu, naděje života, cesty dál. Přijímáš i ty tuto naději? Chceš-li, odpověz hlasitým Ano.

Nová cesta může proměnit náš život, přinést změnu i tam, kde jsme rezignovali. Teď už nejsme sami, ani v utrpení ani v radosti. Chceš i ty vzít vážně, že Kristus je i dnes přítomen v tvém životě? Chceš-li, odpověz hlasitým Ano.

S pokorným vědomím vyznáváme, že odpuštění, které nám otevírá nové dveře, po nás žádá, abychom dali vstoupit i všem ostatním. Chceš i ty přijmout zázrak i závazek odpuštění? Chceš-li, odpověz hlasitým Ano.

V tomto společenství i před Tebou, Pane, veřejně vyznáváme svou víru, naději i ochotu k odpuštění. A společně Tě prosíme, abys nás v této víře, naději a ochotě posiloval. Amen.

Slovo milosti: Hospodin ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Ž 103,3n 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče, plni radosti Ti chceme vždycky a všude vzdávat díky;
chválit Tě a oslavovat
zvláště nyní, v době velikonoční.
Vždyť naše velikonoční oběť je tvůj Kristus.

Jeho smrtí je naše smrt přemožena,
v jeho vzkříšení je všechen život vzkříšen.
V něm nám vyšlo Slunce, které osvěcuje všechno,
v něm se otevřela brána, která vede k tobě.

Skrze něho vstoupila do světa tvá radost,
a celý vesmír a mocné zástupy andělů
zpívají píseň o tvé slávě a bez ustání volají:

Svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama, připravili, ale ke kterému nás zve náš Pán.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás On přijímá.

Hle radost, po které jsme toužili, ale kterou nám dává On sám.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý či dítě, který upřímně vyznává, věří a má ochotu odpustit. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Slovo při propouštění: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Píseň: 533 Bůh náš všemohoucí

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes jsme si s vděčností uvědomili, co nám všechno dáváš svým darem. Děkujeme, že jsme si směli uvědomit všechny lidi, se kterými můžeme mluvit, pro které můžeme být povzbuzením a kteří jsou povzbuzením pro nás.

Pane, dnes Tě chceme prosit za naše sborové společenství. Za sbory a farnosti v našem okolí. Prosíme, abys nás vedl za těmi, kdo jsou sami a potřebují někoho blízkého. Abys nás učil vytvářet otevřené společenství pro všechny hledající. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes chceme poprosit za nemocné v našem okolí. Máme radost, že bratr Pácha je doma z nemocnice. Prosíme za Líbu Trkovskou, aby se dobře zotavovala po operaci. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Uprostřed naděje vzkříšení Ti odevzdáváme Tvé stvoření. Prosíme, uč nás s ním zacházet jako s Tvým darem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Uprostřed naděje vzkříšení Ti odevzdáváme své blízké, sestry a bratry ze sborového společenství, z ekumeny, z církve. Prosíme, proměňuj lidská srdce tam, kde panuje rozdělení. Proměňuj lidská srdce, kde lidská zaslepenost rozdělení vytváří. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za ty, kdo se snaží pomáhat a jsou vyčerpaní. Prosíme, dávej nám citlivost, abychom vyčerpání u svých bližních rozpoznávali a fantazii, abychom je dokázali povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo jsou ničeni válkami, následky přírodních katastrof, bídou ve své zemi. Prosíme za lidi na Ukrajině, v Jemenu, v Sýrii a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli i naše tiché modlitby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 558 Přemohl Ježíš smrti moc

Poslání: Požehnán buď Hospodin. On nám dal své slovo, abychom jej poslouchali, on nám zaslíbil své království, abychom měli naději. Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 549 Buď Tobě sláva