Uhříněves 15.1.2023 J 1,19-42 (Jiří Ort)

Uhříněves 15.1.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v tomto kostele, kam jsme přišli, abychom naslouchali ujištění o Boží přítomnosti.

Introit: Hlahol Bohu, celá země! Pějte žalmy k slávě jeho jména, jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Ž 66,1n

Píseň: 79 (Ž 66) Nuž pojďte a Bohu plesejte

Modlitba: Pane, přicházíme za Tebou a přinášíme si s sebou události minulého týdne. Přicházíme se vzpomínkami na setkání, ze kterých jsme měli radost, vděčně vzpomínáme na okamžiky, které jsme intenzivně prožívali jako darované. Přinášíme s sebou ale také svoje smutky, svoje úzkosti, chvíle plné neporozumění.

A moc Ti děkujeme, že se dnes smíme zastavit, ztišit se, připomenout si, že jsi přítomen nejen v životech našich, ale i v životě celého stvoření. Moc Tě prosíme, otevři nám naše srdce, aby toto ujištění proniklo do naprostých základů našich životů. Abychom pak dokázali otevírat Tvůj výhled pro člověka lidem kolem nás. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 165 Temnou divnou mlhou bloudím

Čtení: Iz 49,1-7

Píseň: 777 Buď mojí nadějí

Text: J 1,29-42

Haleluja. Chvalte Hospodina, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Haleluja.

Text z 2. knihy proroka Izajáše začíná zvláštně. Výrazně si to uvědomíme, když se podíváme o kapitolu dříve, kde najdeme nadšené prohlášení perského krále Kýra za uskutečňovatele Boží vůle. Kde najdeme mohutnou výzvu „Odejděte z Babylónu, prchněte od Kaldejců! S plesáním to oznamujte, všude rozhlašujte, rozneste to až do končin země, rcete: ‚Hospodin vykoupil Jákoba, svého služebníka.‘ Nebudou žíznit, až je povede vyschlými kraji, vodu ze skály jim vyvede jak bystřinu, rozpoltí skálu a v hojnosti potekou vody.“ Ještě začátek našeho textu se nese v tomto radostném tónu, v tónech erupce naděje. „Slyšte mě, ostrovy, daleké národy, dávejte pozor! Hospodin mě povolal z života mateřského; od nitra mé matky připomínal moje jméno. Učinil má ústa ostrým mečem, skryl mě ve stínu své ruky. Udělal ze mne výborný šíp, ukryl mě ve svém toulci. Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izrael, v tobě se oslavím.““ Ale…

Ale pak přichází střih. Jako bychom se vrátili k Abramovi, který uposlechl Hospodina, vydal se na cestu, uvěřil Božím zaslíbením – ale – pak jakoby všechno usnulo. Přišly všední dny, plynuly jeden za druhým a my slyšíme Abrama říkat: „Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.“ Abram dále řekl: „Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?““ Izajáš říká: „Já jsem však řekl: „Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud.““ Pane Bože, už jsem unavený.

Tato situace se opakuje stále znovu. Kolikáté už máme za sebou vánoční svátky s jejich radostnou zvěstí. Kolikrát už jsme slyšeli slova o naději pro nás i pro celý náš svět. Kolikrát už to jen zaznělo v lidských dějinách. Kolikrát už jen zazněla píseň osvobození člověka. A jsou tu stále stejné tlaky, je tu stále stejný strach, stejná zvěrstva se vracejí maximálně tak v nových kabátech.

A přece to není všechno, co tu stále zůstává. Zůstává tu i Boží odpověď: „Nestačí, abys byl mým služebníkem, který má pozvednout Jákobovy kmeny a přivést zpátky ty z Izraele, kdo byli ušetřeni; dal jsem tě za světlo pronárodům, abys byl spása má do končin země.“ Zvláštní odpověď, která nejen potvrzuje to, co již bylo řečeno, ale otvírá zaslíbení a úkol do nečekané šíře. Jako bychom slyšeli – to, co jsi vnímal jako úkol, to nic nebylo. Ten skutečný úkol teprve přichází a já Tě v něm podpořím.

Mám rád postavu Jana Křtitele. Nějak jsem se jí postupně naučil mít rád a uvědomil si, jak je důležitá. Ztělesňuje druhou polovinu verše 4. našeho starozákonního textu: „A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha.“

V Janově postavě jsou dva rozměry, které mě uchvacují. Na jedné straně tu stojí skutečnost, že to nevzdal. A že bylo mnoho důvodů pro to, aby to udělal. Svědectví o dějinách Božího lidu – to je stále stejná písnička. Úplně ukázkově to je vidět na nedávné historii – v jejích kulisách vlastně Jan stále žil. Velké zbohatnutí společnosti pod vládou egyptských Ptolemájovců. Ovšem zbohatnutí pouze pro úzkou vrstvu. K tomu se za syrských Seleukovců přidala i náboženská promiskuita, až se vše vyhrotilo do války pod vedením rodiny Makabi. Do vítězné války. Zázračně vítězné války. A co následovalo, bylo prosté – Makabejci, později nazývaní Hasmoneovci – obsadili moc světskou i náboženskou a jelo se znovu. S větší státní nezávislostí a s přijatelnější náboženskou nálepkou.

Má to smysl zkoušet snažit se o změnu? O změnu v lidském pohledu na svět, na život? „Já jsem však řekl: „Nadarmo jsem se namáhal, svou sílu jsem vydal pro nicotný přelud.“ A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha.“ Pán Bůh se nevzdává – a hledá si svědky, kteří jsou ochotní to nevzdat také. Znovu a znovu.

Zvěst Jana Křtitele je však výjimečná – tím, ke komu odkazuje. A to je druhá věc, která se mi u Jana líbí – odkazuje k někomu jinému. Kdyby to bylo k Bohu, tak to by ještě šlo. Protože tou důležitou postavou mezi lidmi by zůstával Jan Křtitel. Ale on odkazuje k jinému člověku, který má být naplněním Boží vůle. „Hle, beránek Boží, který snímá hřích světa. To je ten, o němž jsem řekl: Za mnou přichází někdo větší, neboť byl dříve, než já. Já jsem nevěděl, kdo to je, ale přišel jsem křtít vodou proto, aby ho poznal Izrael.“

Evangelista Jan v postavě Jana Křtitele otevírá potvrzení Izajášovy představy, že osvobození se netýká pouze Božího lidu, ale každého člověka. A to v postavě Ježíše z Nazareta.

Moc se mi líbí evangelistův způsob vnímání, jak toto osvobození vstupuje do prostoru, ve kterém žijeme. Jan Křtitel jde se svými učedníky, upozorní je na Ježíše jako na toho, o kom vydal svědectví a ztrácí se ze scény. Učedníci se obrátí a jdou za Ježíšem a dostává se jim klasicky Janovským dvojznačným jazykem ujištění, že Bůh v Ježíši z Nazareta přebývá, bydlí mezi námi. A tato zkušenost proměňuje lidské životy. To se hned vzápětí ukazuje na Šimonovi, který dostává nové jméno – Petr.

Ujištění o Boží přítomnosti dodává člověku sílu stát se skutečně tím, kým je.

Karl Rogers, psycholog, v rozhovoru s Martinem Buberem vyslovil odvážnou myšlenku - že jeho zkušenost jako psychoterapeuta je, že když pomůže člověku najít sebe sama, je vždy výsledek pozitivní. Byl přesvědčen, že základ člověka je dobrý. Martin Buber to trochu korigoval přesvědčením, že že v člověku jsou oba póly. Ale shodli se na tom, že má smysl otevírat výhled, smysl, cestu tomu dobrému, co v člověku je. Umožnit nacházet lidskou identitu. A přesně to vlastně celým svým jednáním dělal Ježíš. Přichází za člověkem, přichází za Šimonem, a otevírá jménem Petr, Skála, cestu tomu, co v Šimonovi je, ale na co neměl odvahu v životě vsadit. Otevřel mu cestu k větě z dnešního starozákonního textu, k onomu „A přece“. „A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha.“

Ježíš z Nazareta, který je Kristus, vstupuje i do našich životů, do naší únavy a skepse – vůči sobě i vůči životu kolem nás – nabízí svůj pohled na nás samotné i na svět. Nabízí nám identitu, člověka, kterého v nás vidí. Otevírá nám cestu k onomu nádhernému vyznání: „A přece: U Hospodina je mé právo, můj výdělek u mého Boha.“ Amen.

Píseň: 749 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že Ty nabízíš domov každému člověku. A chceme moc poprosit, abys nás vedl za těmi, kteří jsou rozbolavělí, kteří se cítí sami, kteří jsou odmítáni.

Prosíme dnes za ty, kdo jsou sevřeni bolestí nad ztrátou blízkého člověka. Dnes myslíme zvlášť na rodinu Aleny Dobrovolské. Prosíme, uč nás jim naslouchat, uč nás být jim nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo touží po porozumění, kdo touží po blízkosti druhého člověka a pro svou odlišnost jsou odmítáni. Prosíme, uč nás otevřenosti vůči lidem, kteří jsou jiní a kterým nerozumíme. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou nemocní, kdo jsou unavení. Prosíme, abys nás vedl tak, abychom, jim byli posilou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo jsou zmatení z událostí kolem nás. Prosíme, dávej nám sílu, abychom nepodlehli nenávisti vůči těm, kteří jsou vidí věci jinak, než my. Prosíme zároveň, uč nás být hlasem těch, jejichž hlas nikdo neposlouchá. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny a přátele, kteří jsou rozděleni válkou. Zvlášť myslíme na lidi na Ukrajině a na ty, kteří před válkou utekli právě z Ukrajiny. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nás, kteří jsme se směli setkat s Tvým evangeliem, moc prosíme, abychom v něm nacházeli světlo nejen pro sebe, ale i pro druhé. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tuto chvíli v tichosti své díky i prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, Tě nyní oslovujeme jako svého Otce:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 283 Hospodin sám národů Bůh

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 416 Tvé požehnání, dobrý Otče