Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

15.12.2013 Mt 11,2-6 (Jiří Ort)

Uhříněves 15.12.2013

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách ve 3. neděli adventní apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a společenství Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Navrať se k nám, Bože, naše spáso, učiň konec svému rozlícení. Ukaž nám, Hospodine, své milosrdenství, uděl nám svou spásu. Ž 85,5.8

Píseň: 264 Všichni věrní křesťané

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, i v adventním období hledáme. Hledáme cestu k druhým lidem, hledáme odpovědi na otázky, před které jsme postaveni, hledáme sílu na odpovědné přijetí Tvého slova, hledáme jeho pochopení, hledáme cestu svého života. A hledáme ji i – a právě – v adventu, ve světle příchodu Tvého Syna, ve světle toho, co On přinesl, ve světle království nebeského.

Chceme dnes děkovat, že nás při tom hledání neopouštíš. Že nenecháváš samotné, vydané naší nejistotě, našemu zmatku, našim chybám. Děkujeme za to, že Ty otevíráš své království i pro nás. Že nás do něj zveš a ukazuješ nám jej kolem nás – i v nás. Děkujeme, že do něj zveš i lidi kolem nás – všechny, ať už spokojené nebo nešťastné. Děkujeme, že všichni smíme vstoupit do prostoru Tvé vlády, vlády lásky a milosti. Tam, kam nás zve Tvůj Syn a náš Spasitel, Ježíš Kristus. Amen.

Slovo dětem: narozeniny Kuby Kameníka

Píseň ze Svítá: S181 Marie má dítě

Čtení: Iz 31,1-9

Píseň: 272 Jak vítati mám Tebe

Text: Mt 11,2-6

Haleluja. Hospodin je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají opravdově. Haleluja. Ž 145,18

Přiznám se, že jsem za dnešní texty vděčný. Chvíli jsem s nimi bojoval, protože se mi zdálo, že jsou vzdálené tomu, co mě trápí, už jsem byl nakročený k tomu, že poruším linii textů z ekumenického lekcionáře, ale když jsem se na ně podíval blíž, začaly se mi skládat, začaly promlouvat. Trápilo a trápí mě, že začínám vnímat křesťanství, Ježíšovu zvěst jako něco, co má především obrovský nárok. Neustále se kolem nás tyto důrazy objevují. Byl jsem teď na pastorálce, na setkání farářů našeho seniorátu a mluvila tam paní psycholožka – o tom, jak se nenechat semlít prací v církvi. Byla věřící. A já měl pocit, že když mluvila jako psycholožka, chápal jsem ji, souhlasil s ní. Protože tam chápala lidské limity a vražednost představy, že zvládneme absolutní nárok. Ale když začala do té psychologie plést teologii, tak se jakoby ten absolutní nárok znovu objevil. „Kdyby se církev především ptala na Boží vůli, divili bychom se, jak by se proměnila, jak by „prosperovala“. Kdyby se faráři odevzdali Pánu místo toho, aby pročítali komentáře, byla by jejich kázání zapalující.“ Já si hned dodal, že kdo nemá odezvu, neodevzdal se dostatečně Pánu a jsme tedy zase v pasti. Šel jsem domů a říkal si – takhle nejde žít. Volal jsem Marii a ona musela vyslechnout můj zoufalý výkřik, že takto skutečně nejde žít.

S tím jsem přicházel k našim dnešním textům. A přemýšlel jsem, jestli v nich najdu odpověď. Jestli je cesta ven z toho hrozného tlaku na dokonalost. Nebo jestli je skutečně zakódována již v základech křesťanství. V Ježíšově zvěsti. A postupně mi došlo, že i Jan Křtitel byl ve stejné situaci jako já. Trápila ho otázka: „Je ten Ježíš, kterého Jan pokřtil v Jordánu, skutečně Mesiáš, ten zaslíbený?“ Měl k tomu jiné důvody, on seděl ve vězení a soudili a odsoudili ho ti, kteří měli být podle Janovy představy sami souzeni. Ale ta otázka, ke které ho všechno kolem něj tlačilo, byla skutečně stejná jako je otázka má, jako je otázka naše: „Je ten Ježíš, na kterého se orientujeme, podle kterého se orientujeme, skutečně tím, kterého Pán Bůh poslal, aby nabídl život člověku?“

Ježíšova odpověď je velice jednoduchá: „Jděte, zvěstujte Janovi, co slyšíte a vidíte: Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium.“ To, co tu slyšíme, je odkaz na to, co Matouš shrnul do kapitol 8. a 9. Ke každému činu bychom mohli nalézt odpovídající zaslíbení v proroctví proroka Izajáše. Takže bychom mohli skončit zase tam, kde jsme začali. Ano, Ježíš je ten, kterého zaslibovali proroci. Dobře, ale pomůže nám to? Skutečně jsou tyto texty pouze ilustrací? Nic jiného neříkají? Když si ten text přečteme jakoby poprvé, když předběhneme onen odkaz na prorocká zaslíbení, slyšíme zřetelně slova o pomoci člověku. Slyšíme slova o veliké lásce, se kterou Ježíš přistupoval k těm, kteří potřebovali pomoci. Je to nějak jinak, než jak čekal Jan Křtitel, ale onu lásku k člověku z textů svědectví o Ježíšovi nikdo neodpáře. Tato láska je naplněním toho, o čem mluvili proroci. Pan prof. Souček kdesi napsal: „Křesťanství je nejhlubší humanismus.“ A tato slova si připomínám uprostřed svých zmatků.

Ale musíme vzít vážně to, jak jsme – jak jsem zcela osobně – ohrožován onou pochybností - „Je Ježíš z Nazareta opravdu Kristus? Je ta jeho zvěst opravdu něco nového nebo je pouze vyostřením zákonických nároků?“ Stojíme tváří v tvář Ježíšovu slovu z 6. verše dnešního textu: „A blaze tomu, kdo se nade mnou neuráží.“ V kralickém překladu: „A blahoslavený jest, kdož se nehorší na mně.“

O tom jsme mluvili na biblické hodině v Říčanech, kde probíráme matoušovské pašije. Tam se toto slovo (zřetelné je to právě v kralickém překladu) – pohoršovat se - skandalidzein – objevuje na cestě Ježíše s učedníky do zahrady v Getsemane: „Všichni vy pohoršíte se nade mnou této noci: 'Udeřím pastýře, pastýře, a rozprchnou se ovce'.“

Tady zřetelně nejde o to, abychom byli dokonalí. To byl omyl Petrův, který se domníval, že dokonalý být může. Že tuto situaci zvládne. Tady jde o to neodmítnout Krista jako pastýře proto, že si s Jeho cestou nevíme rady. Jde o to uchýlit se do lásky Kristovy – do Božího království. Tak, jak o tom mluví Kristus ke Komenského poutníkovi – „Kde ses tak dlouho toulal, cos hledal? A kdes to hledal?“ V tom je náš omyl. Že hledáme jinde. Že se snažíme být víc, než jsme. Že se nepřijímáme takoví jací jsme a takoví nepřicházíme za Kristem.

V Uhříněvsi na biblických hodinách probíráme Pavlův dopis do Říma a tam Pavel s velkou vehemencí hájí právě svůj důraz na spasení z pouhé Boží milosti. Je to zranitelná představa, ano. Však také Pavel vyvrací kritiku ve stylu – dobře, budeme tedy hřešit, aby vynikla ještě víc sláva Boží. „Naprosto ne!“ Známe tento Pavlův výrazný odpor, ale přesto jsme zabalili snahu zvládnout ono napětí. Prostě se znovu vracíme k tomu, že to musíme zvládnout – my, ze svých sil. Správné jednání, správná zbožnost, správná modlitba. Kde zůstala Boží milost? To je otázka na nás. Kde pro nás zůstala Boží láska v Ježíši Kristu?

Ono to zní už v tom textu z proroka Izajáše. Prorok říká Božímu lidu – „Vy se urážíte nad Boží cestou záchrany. Raději vzhlížíte k Egyptu, že ten přinese řešení. Ale to jsou jenom lidé. Egypt jsou jenom lidé, to není Boží cesta.“ A my se musíme odvážit položit si zásadní otázku, co to ten Egypt je, co jsou to ty lidské cesty a co jsou cesty Boží. Co je Boží cesta. »„Jako ptáci, kteří obletují hnízda, tak bude Hospodin zástupů štítem Jeruzalému, zaštítí a vysvobodí, ušetří a vyprostí." Vraťte se k tomu, od něhož jste daleko odpadli, synové Izraele.« (Isa 31:5-6 CEP)

A to nás znovu vrací k Ježíši z Nazareta a jeho vystoupení, o kterém podává svědectví Janovi. Matouš skutečně není apoštol Pavel a jeho důrazy jsou odlišné. Se slovem milost například vůbec nepracuje. Ale přesto právě Matouš nás i v našem textu ujišťuje o naději, která nespočívá v nás. Odkazuje k Ježíši z Nazareta, k jeho cestě, která je naplněním Božího Zákona, která je naplněním spravedlnosti, naplněním odpuštění. Která otevírá království nebeské. Ježíš je ten, který přináší Boží cestu lásky. Pomoci člověku. To má Jan vidět. To je to, do čeho se máme i my odevzdat, co máme přijmout. Vím, že z tohoto přijetí plyne i nárok. To je u evangelisty Matouše zřetelné. Dobře to vím. Ale nikde u něj nezazní, že to je ten základ, který nám otevírá cestu k životu. Tím základem, který tuto cestu otevírá, je přijetí Ježíše z Nazareta jako Krista. Přijetí Boží lásky. O ní máme svědčit. Protože jestli se mineme s tímto základním faktem Boží cesty, pak ztratíme život – tak o tom mluví Ježíš. Přijmout pouze onen Ježíšův nárok je skutečně vražedné. Ale svědectví tohoto textu, svědectví odpovědi na Janovu otázku je, že Pán Bůh poslal svého Syna, aby zachránil člověka. Aby ukázal, že člověk není sám, protože Hospodin jej v Ježíši Kristu neopustil. Buď Bohu díky.

Amen.

Píseň: 269 Vesele zpívejme

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme k Tobě takoví jací jsme – slabí a chybující. Naplnění vděčností, že smíme pracovat ve Tvém království ne proto, abychom byli Tebou přijati, ale abychom byli pomocí. Víme, že skutečně nestačíme na všechno, víme, že to není v našich silách a ani si na to nechceme hrát. Pane, o to vroucněji k Tobě voláme své prosby.

Pane, před několika dny byl Světový den památky zemřelých dětí. Neumíme si ani představit bolest rodičů, kteří ztratili své dítě. Prosíme, tiš jejich bolest, přiváděj jim na pomoc ty, kteří budou ochotni naslouchat a doprovázet.

Chceme moc poprosit o porozumění mezi generacemi. V životě osobním i celospolečenském. Prosíme o porozumění, o trpělivost i ochotu k odpuštění.

Prosíme dnes za ty, kteří museli opustit svůj domov a vydali se do cizího prostředí, aby mohli žít. Prosíme za migranty, za utečence. Dnes zvlášť myslíme na obyvatele utečeneckého tábora v Jordánsku, kde prudce klesla teplota a situace pro utečence je velice těžká.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme, abychom dokázali zvěstovat Tvé evangelium. Abychom uměli pomoci skutkem, ale také slovem povzbuzení. Prosíme o posilu, protože těch, kteří by potřebovali pomoci je mnoho a naše síly jsou slabé. Pane, prosíme o naději nejen pro lidi kolem nás, ale i pro nás samotné. Pro tento sbor v Uhříněvsi a v Říčanech.

Víme, že ani v těchto dnech adventu nemlčí zbraně. Pane, prosíme o pokoj.

Pane, voláme k Tobě v naději, že je možné zachránit Hanku s Toničkou. Voláme k Tobě v naději, že Ty těšíš je i jejich rodiny. Prosíme, dávej vytrvalost a vynalézavost těm, kteří se snaží o jejich záchranu.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi Tvými dětmi:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Buďte tedy trpěliví, bratří, až do příchodu Páně. Pohleďte, jak rolník čeká trpělivě na drahocennou úrodu země, dokud se nedočká podzimního i jarního deště. I vy tedy trpělivě čekejte, posilněte svá srdce, vždyť příchod Páně je blízko. Jk 5,7-8

Požehnání: Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce, ani za noci měsíc. Hospodin tě ochrání ode všeho zlého, On ochrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. Amen. Ž 121,5-8

Píseň: 651 Dávno je to (486 Svaté Boží požehnání)