O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

1.6.2014 1Pt 5,6-11 bohoslužby s VP (Jiří Ort)

uloz.to/xn1RQXcy/140601-001-mp3

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás na těchto bohoslužbách, kde budeme smět přijmout pozvání ke stolu, který pro nás připravil náš milosrdný Otec.

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, svoji tvář přede mnou neukrývej. Ž 27,7a.9a

Píseň: 92

 

Modlitba: Pane Bože, přicházíme dnes na Tvé pozvání, těšíme se z něho, přicházíme poděkovat, radovat se z toho, že si znovu smíme uvědomit, že na nás nezapomínáš, že Ti smíme přijít odevzdat svou bolest a zklamání, že se před Tebou smíme radovat a děkovat Ti za zázraky Tvé přítomnosti, které jsme směli prožít.

V této jistotě se odvažujeme pohlédnout do našich životů a přiznat si, jak moc bychom chtěli žít v plnosti vztahů, v plnosti života – a přece právě tady selháváme. Znovu a znovu si uvědomujeme, že bez Tebe by nám ty nedůležitější věci protekly mezi prsty.

Chceme Ti proto dnes poděkovat za to, že tu smíme být spolu a s Tebou. Že smíme společně naslouchat slovu evangelia, slovu povzbuzení, ale i napomenutí a nasměrování v životě. Děkujeme, že nás zveš ke svému stolu a ujišťuješ nás, že i pro nás jsi poslal svého Syna, abychom se Ti nevzdálili, ale žili v Tvé moci život plného lidství, které jsi pro nás připravil.

Prosíme za náš sbor, prosíme za celou Tvou církev – abychom dokázali být celému Tvému stvoření svědectvím o Tvé naději, kterou jsi pro nás všechny připravil. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň: Zp 17

 

Čtení: Ez 36,24-28

Píseň: 499 sl.1-5

Text: 1Pt 5,6-11

Haleluja. Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu. Haleluja. Ž 47,9

 

 

Člověk v utrpení. Člověk v zajetí. Buď v něm už je, nebo se blíží varovné signály. To je téma, které připravila na tuto neděli církev ve svém ekumenickém lekcionáři. Určitě je proč tyto texty otevírat a určitě promlouvají k mnohým lidem. A naším úkolem u takových textů je promýšlet, ke komu dnes mohou mluvit. Ke komu je donést. Příliš se mi nechce do zkratky, že adresátem je církev. Že církev je dnes ohrožena. Tedy - v našem prostředí. Jestli jsme ohroženi, tak rozhodně ne sami. Jestli nás poněkud svírají ekonomické provazy, tak rozhodně ne pouze nás a rozhodně ne nejvíc nás.

Jak tedy otevírat tyto texty z doby, kdy Boží lid byl v zajetí a adresátům Prvního listu Petrova hrozilo pronásledování. Nebo se už ukazovaly jeho zřetelné příznaky. Jak zkoumat situaci lidí, kteří rozhodně nežili v podmínkách, které by byť jen vzdáleně připomínaly podmínky naše? Narazili jsme na to na biblické hodině, kdy jsme probírali 13. kapitolu epištoly do Říma, ve které apoštol Pavel promýšlí způsob chování římských křesťanů vůči vládní moci. Tyto texty prostě nejdou jen tak beze všeho překopírovat do našich životů. Prostě ta situace, podmínky, nejsou stejné. Jak se tím tedy zabývat? Jak hledat odpovědi ve zcela odlišných podmínkách?

Odpověď na tuto otázku se může začít projasňovat, když se kolem sebe začneme rozhlížet. Když začneme vnímat lidi, jejich situaci, podmínky, ve kterých žijí. Reálnou možnost, jak mohou ovlivnit změnu své situace. Skupinu lidí, kteří vadí jako skupina bez ohledu na osobní kvality jednotlivců. A bezesporu i zcela osobní úzkost, kterou vyjadřuje žalmista slovy: „Ovinuly mě provazy smrti, přepadly mě úzkosti podsvětí; nacházím jen soužení a strasti.“ Ž 116:3 A najednou je proč se těmito texty zabývat, najednou se nám před očima začínají objevovat situace, které rozhodně korespondují se situací, v jaké byli adresáti textů.

A my tedy hledáme, jak předat zvěst těchto textů. Jako Boží lid. A rozhodně ne pouze kvůli sobě. Nasloucháme proroku Ezechielovi, jehož slovo, které vyřizuje od Hospodina, působilo jako sen. Krásný, ale sen. Hospodin zůstává Bohem svého lidu, nezapomněl na něj, i když to právě tak vypadá. Jenže ono to je obráceně – lidé zapomněli na Hospodina a teď neví, jak se dostat ze situace, do které se tím dostali. A Eliáš přichází se zřetelným svědectvím – to ne vy, ale Hospodin bude jednat. Vy se z této situace sami o sobě skutečně dostat nemůžete. Ale Hospodin na vás nezapomněl a promění váš život. Dá vám nové srdce a očistí vás ode všeho, čím je zanesen váš život. „Pak budete sídlit v zemi, kterou jsem dal vašim otcům, budete mým lidem a já vám budu Bohem.“ Muselo to znít neuvěřitelně, když Ezechiel vystoupil s tímto slovem. Naděje, která se spíš podobala snu. Představuji si, jak lidé vzpomínali na Ezechielova slova, když se vraceli domů, když se těšili na Jeruzalém. „Tak ona to byla pravda, on to nebyl pouze výkřik trochu excentrického starého muže.“ Veliká radost z naplnění Hospodinových zaslíbení. Z naplnění Slova. Jenže – ono to nezní o nic méně neuvěřitelně ani dnes. Jde s tímto slovem přijít jako s povzbuzením? Ani my sami nejsme schopní přijmout Ezechielovu představu, že za vším, za zlým i dobrým, stojí Hospodin. Že to Hospodin přivedl babylónská vojska, která zničila Jeruzalém a odvlekla výkvět Božího lidu do zajetí. Bylo-li to přijatelné, tak po holocaustu už ne. S jakým svědectvím tedy přicházet do dnešní doby? Nebo na texty s touto představou musíme rezignovat? Jak zvěstovat Ezechielovu dobrou zprávu?

S touto otázkou se musí vyrovnávat i autor epištoly Petrovy. Protože i on chtěl povzbudit ty, kteří byli ohroženi. Chtěl nabídnout naději. A vrací se přitom ke starozákonním důrazům. V celém dopise je zřetelné, jak často se odvolává na Hospodina jako Stvořitele, mocného vládce světa, nestranného soudce, toho svatého - tedy nepřístupného, nedotknutelného, jiného než svět. I představa spásy v této epištole v podstatě odpovídá Ezechielovu proroctví – nabízí občanství v nebesích, vykresluje místo Boží vlády tak, jako Ezechiel v zaslíbené zemi. Na závěr své epištoly autor říká: „Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu `svou starost vložte na něj´, neboť mu na vás záleží.“

Skutečně to působí dojmem, že je všechno stejné, že z těchto představ neutečeme. A ono ke to přesně to, o co se autor snaží. Z toho Ezechielova modelu vlastně utéct nechce. Protože – on nevidí jinou možnost pro nikoho, v žádné situaci, napříč celými lidskými dějinami, než přijmout Hospodina za svého Boha. Přijmout ho, protože On dává život. Přijmout, že už mi dal život. Přijmout, že to Hospodin je za životem. Ano, dnes bychom to nevyjádřili jako Ezechiel, nepoužili bychom představu, že Hospodin způsobil zlé i dobré, že stojí jako hybatel za všemi ději. Ale rozhodně se přiznáváme k tomu, že Hospodin má lidské životy v ruce a nikdo je z ní nevyrve. A to je dobrá zpráva pro všechny trpící. Pak tedy ono pokoření neznamená pasivní přijímání všech situací, ve kterých se ocitneme. Ono pokoření neznamená pasivitu, odevzdanost, rezignaci – naopak. To znamená pokořit se pouze „pod mocnou ruku Boží“. Znamená to hledat řešení, hledat pomoc, hledat odvahu k životu. Protože Hospodinu na vás záleží. Autor nevidí jinou cestu než vsadit na tuto jistotu. Ne i – ale právě v situacích, které jsou náročné a které se pro nás zdají nepřekonatelné. Autor nabízí životní ukotvení, které prostě nevidí nikde jinde než u Hospodina.

Ezechiel skutečně vidí před očima Boží zaslíbení návratu do zaslíbené země. A - autor epištoly vlastně také. Jen přitom mluví o tom, že prostě nejrůznější trápení neznamená, že se toto zaslíbení neuskuteční. To je pro něj jistota, o kterou se opírá, protože i Kristus prošel utrpením. A přesto byl vzkříšen. Přesto se k němu Pán Bůh přiznal. A tak se taky přiznává k nám. Ke komukoliv, kdo je skutečně v podobné pozici jako lidé tehdy, i k nám, kteří zajetí a pronásledování zažíváme v jiném, ale neméně existenciálním smyslu slova.

My se můžeme vzepřít všemu, co nás s ďábelskou silou přesvědčuje, že je všechno marné, že síla lidského hříchu, síla tvrdého srdce, nepochopení, odmítání, útlaku, má větší moc než Hospodin, Bůh Izraele a Otec našeho Pána Ježíše Krista. My smíme vyznat nejenom sami pro sebe, ale ve svědectví své víry, svého života, že „Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ.“ S tím můžeme přicházet za všemi, kdo jsou odstrkováni, kdo jsou odmítáni. S tím můžeme přicházet za těmi, kdo mají trápení. O tomto základu máme svědčit, o tom, že základ života dává Hospodin. V této jistotě i my osobně, společně v tomto společenství, smíme dnes přijmout pozvání ke stolu Páně. V této jistotě smíme žít život s proměněným srdcem a v Duchu Božím, jak o tom mluví Ezechiel. Život, který nabízí život i ostatním.

Amen.

Píseň: 636

 

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme za svědectví o Tvé naději. Děkujeme za slova naděje pro nás, pro naše blízké i pro tento svět. Děkujeme za nabídku smíření, kterou každému z nás dáváš, za nabídku být společně Tvými dětmi. Přát život jeden druhému.

Tváří v tvář Tvé nabídce, Tvé naději vyznáváme, že nejsme lepší, než lidé kolem nás. Před Tebou, Bože, vyznáváme svůj hřích. Chceme-li takto vyznat, odpovězme: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna, Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Je-li tomu tak, vyznejme: Věříme.

Chceme nyní odložit všechen hněv a výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Pane, toto vše Ti nyní odevzdáváme a děkujeme, že smíme věřit v Tvé odpuštění a v Tvou posilu v životě, který nám každému nabízíš.

 

Slovo milosti: Hospodin ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Ž 103,3n 

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Eucharistická modlitba:

Chválíme tě po všechny časy a na všech místech, Bože, Spasiteli světa. Neboť tys učinil všechno lidstvo ke svému vlastnímu obrazu, aby v míru a pokoji vládlo nad tvým stvořením, a povolal jsi nás k životu ve společenství věčné lásky.

A přestože náš otec Kain povstal v hněvu a zabil svého bratra, ty ses nad ním smiloval. Zapřísáhl ses a označil jsi ho znamením ochrany. Staráš se o těžkého hříšníka lépe, než jak to dokáže lidská spravedlnost.

S podobně vytrvalou láskou jsi vyvedl z otroctví svůj lid Izrael. Neopustil jsi jej, když musel otročit falešným bohům. Dal jsi mu Zákon, aby mu ukazoval cestu, a vedl jsi jej pouští do nové zaslíbené země.

Ani tehdy jsi člověka nezahladil, když obyvatelé Ninive propadli zkaženosti a země již nemohla déle snášet jejich zlé jednání. Poslal jsi Jonáše, svého proroka, aby je varoval před tvým soudem. Všechen lid konal pokání a změnil své cesty. A byli zachráněni.

Tak pokaždé, když my vyvoláme válku, ty nás vedeš k míru; když upadáme do hříchu, ty nám odpouštíš; kdykoli bloudíme, ty nás voláš zpět se zaslíbením lásky.

A když se naplnil čas, poslal jsi svého vlastního Syna, aby vyhledal všechny ztracené a přinesl jim dobrou zvěst o tvém bezmezném slitování. On se nezdržoval ve společnosti spravedlivých, nýbrž hříšníky si vyvolil za své přátele a rozprostřel před nimi tvůj dar odpuštění. Zjevil plnost lásky, když za ně zemřel. Tys ho pak vzkřísil z mrtvých a vylil jsi jeho Ducha na lidi, aby na jeho vítězství měli provždy podíl i ti, kteří ho odmítali. Nyní se i my hříšníci radujeme a vzdáváme díky za smrt a zmrtvýchvstání tvého Syna. Silou jeho Ducha se obracíme od svých chyb k následování jeho příkladu a při lámání chleba rozdílíme jeho spásný život.

Neboť té noci, kdy byl vydán na utrpení a smrt, náš Pán Ježíš Kristus vzal chléb, vzdal díky tobě, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: Vezměte a jezte. Toto je mé tělo, které se dává za vás. To čiňte na mou památku.

Po večeři vzal kalich s vínem a když vzdal díky, podával jim ho se slovy: Pijte z něho všichni, toto je má krev nové smlouvy, která se vylévá za vás a za mnohé na odpuštění hříchů. Kdykoliv z něho budete pít, čiňte to na mou památku.

Proto, Otče, ze všech věcí, které jsou tvé, obětujeme ti tyto, které ti patří obzvláště. Obětujeme je rádi, jak nám on řekl, vzdávajíce díky za jeho smrt a zmrtvýchvstání. A vidouce, že moc hříchu je zlomena a Kristus je všechno ve všem, chválíme tě a velebíme. Nyní sešli svého posvěcujícího Ducha, aby nám zjevil, že tento chléb a tento kalich je tělem a krví tvého Syna, a že každý hřích je odpuštěn a každý dluh vymazán a ty sis nás učinil svým svatým lidem. A daruj nám jeho království pokoje. Amen.

 

Vyznání víry: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

 

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

 

Propouštění:

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 197

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Ti poděkovat – za to, že jsme směli být společně u Tvého stolu, že jsme si směli uvědomit sílu Tvého odpuštění a Tvé naděje. Uvědomit si, že navzdory všemu, navzdory tomu, že znovu a znovu musíme vyznávat, že neumíme žít, že nám dělá problémy si uvědomit, co je v životě podstatné a na čem se nedá stavět, Ty vstupuješ do života tohoto světa. A učíš nás podávat to zásadní svědectví, které lidé tak potřebují slyšet. A tak Ti znovu chceme děkovat a chválit Tě, chceme Ti odevzdat jeden druhého i lidi kolem nás a poprosit Tě, abys nám nepřestával ukazovat určení našeho života, abys nám nepřestával připomínat příběh Ježíše z Nazareta, jeho nové lidství, které právě dnes nabízíš i nám.

Prosíme Tě za manželství. Za tento základní lidský vztah. Prosíme za ty, kteří se připravují na manželství. Radujeme se z rodin, kde si manželé i děti rozumějí a prosíme za rodiny, kde jen těžko nachází cestu k sobě.

Prosíme Tě za staré lidi, kterým se v bolesti ztrácí smysl nového dne a my nevíme, jak jim pomoci, jak je povzbudit. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme Tě za mladé lidi, za lidi hledající, kteří tento smysl života nemohou najít a sklouzávají do skepse a cynismu. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za politiky, jejichž práci nevěříme a přitom si uvědomujeme, že je nesmírně nutná a vyžaduje sílu a vytrvalost, kterou můžeš dát pouze Ty. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvoji církev, která tak volá po poslušnosti Tvému Slovu a přitom sama selhává a je špatným svědkem o Tvé milosti a o Tvém soudu. Za ni Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Ty, kteří jsou dnes těmi, kteří jsou pronásledováni, za ty, kteří žijí v nejrůznějších vězeních – ať už doslova nebo obrazně. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za nadějné zprávy ze Súdánu a moc Tě prosíme, aby ona muslimská žena, která se stala křesťankou byla osvobozena od trestu smrti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za unesené dívky v Nigérii i Hanku s Toničkou, které byly uneseny v Pákistánu. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

 

Voláme k Tobě nyní každý svoje tiché díky a prosby.

Vyslyš nás, prosíme, když se na Tebe obracíme spolu se všemi křesťany na celém světě:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. Iz 44,8

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

 

Píseň: 176