O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 14.2.2016 Ex 4-5 (Jiří Ort) bohoslužby s dětmi

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách ujištěním, že Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Amen.

Introit: Hospodin praví: Bude mě volat a já mu odpovím, v soužení s ním budu, ubráním ho a obdařím slávou. Ž 91,15

Píseň: 614

Modlitba: Pane Bože, přicházíme ze svých domovů, přinášíme před Tebe své životy a chceme Ti je odevzdat. Sami víme, kolik je v nich soběstřednosti a malosti, kolik strachu a nedověry, kolik zmatenosti a beznaděje. Vkládáme Ti je do ruky s prosbou, abychom tu směli u Tebe pobýt a znovu se je učit prohlížet ve světle Tvé lásky v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Prosíme o světlo pro naše oči, aby se před námi v našich životech vyjasnily chvíle, za které můžeme plni vděčnosti a radosti vzdávat dík a chválu Tobě. Prosíme o světlo každý pro svou cestu, kterou jsi pro nás připravil, aby se nám otevřel jasný výhled a my v jistotě Tvé naděje po této cestě šli s očima otevřenýma pro každého, koho na ní potkáme.

Chceme Ti, Pane, dnes poděkovat za možnost společenství s Tebou v tomto shromáždění. Prosíme, ať jsou naše chvály slyšet a dodají odvahu všem, kdo ji potřebují. Amen.

 

Přání Sárce k narozeninám

 

Pěvecký sbor – Crux fidelis

 

Čtení: Lk 4,1-13

Píseň: S31 Úterý končí středou

Text: Ex 5,1-9

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi. Amen.

 

Jakpak ono to v pohádkách je? Máme před očima království, ale nepůjdeme do královského hradu, abychom se podívali, jestli mají král a královna princeznu nebo prince. Půjdeme do vesnice, která je daleko od zámku – tam je statek a v tom statku – dva synové. A to byl problém – protože statek se nedělil a mohl ho zdědit jenom jeden ze synů. A to byl ten starší.

Co s tím mladším? To nebyla jenom v pohádkách – ten mladší musel do světa – jít někam sloužit. Měli bychom mu ale dát jméno, protože jinak bychom mu neustále říkali mladší syn. Honza? Tak Honza vyráží na cestu. Vezme si doma něco do uzlíčku, aby měl cestou co jíst a jde.

Co ho v tom světě čeká? Těžko říci. Může se mu dobře dařit, může najít statek nedaleko domova, kde by mohl sloužit. Nebo může putovat hodně dlouho a cesta bude plná nebezpečí. To nevíme my a neví to ani Honza. Ale – pohádka si Honzu hned vyzkouší. Na začátku cesty se objeví – dědeček. Sedí u cesty a má hlad. Honza přišel až k němu a dědeček ho poprosí o jídlo.

A teď je to úplně základní – co se teď stane? Dá Honza dědečkovi chléb s tvarohem nebo nedá? Dá. Ale proč je to v té pohádce tak důležité? My toho o Honzovi moc nevíme. Víme, že jde z domova, víme, že jde hledat službu. Ale co bude dál, jestli ji najde, co všechno zažije, to nevíme. A právě na tom začátku, na setkání s dědečkem, se dozvídáme důležitou věc. Jaký Honza je. Čemu věří. A najednou se vyjasňuje mnoho věcí i o jeho cestě. Ne že bychom věděli, jak dopadne. Ale víme, že Honza nezabloudí.

 

Píseň: S116 Vlnobití

 

Vy už jste si vyprávěli o Mojžíšovi v nedělní škole. Vyprávěli jste si o jeho narození, vyprávěli jste si také, jak vyrostl na faraonově dvoře i o tom, jak ho trápilo postavení jeho lidu, Izraele, v Egyptě. A jak se rozhodl všechno řešit – zabil dozorce, který ubližoval izraelským otrokům. Jenže – pak musel utéct. A žil dlouho v zemi sousedící s Egyptem, oženil se, měl syna. A zatím – jak jste to skončili s Marií v nedělní škole? Zatím byla země egyptská přikrytá černým šátkem.

To všechno měl za sebou Mojžíš. A měl to také před sebou, protože ho Hospodin oslovil z hořícího keře. Podívej se na ten Egypt, podívej se, jak tam žijí ti, ke kterým patříš. Tak – a Mojžíš musí z domova. Musí se vrátit tam, odkud musel utéct. Musí do světa. Ale s čím tam půjde? Co si vezme s sebou? S čím předstoupí před faraona?

Bude mít s sebou vojsko? Ne. Dostane nadpřirozenou moc, kterou by faraona zničil? Ne. Jejda, jejda, Mojžíš toho moc mít nebude. Dostane jenom slovo, se kterým předstoupí před faraona. A svého bratra Árona. Proti celé faraonově moci. Mají spolu předstoupit před faraona a požádat ho, aby všichni Izraelci mohli vyjít do pouště a chválit Pána Boha. Aby mohli jít do kostela. A Mojžíš by toho chtěl víc. Zdá se mu to hrozně málo.

Na něco ale zapomněl – a my si hned povíme na co. Nebo na koho. Mojžíš s Áronem přišli do Egypta. Všichni Izraelci měli radost, když jim pověděli, že je posílá Pán Bůh. A tak tedy hurá před faraona. Jenže – faraon se rozzlobil a vyhodil je. A nejen to – byl ještě tvrdší ke všem Izraelcům. Co teď? Jako nápovědu si zazpíváme písničku.

 

Zp 8 Píseň o egyptských ranách

 

Na koho zapomněl Mojžíš, na koho zapomněli všichni Izraelci? Přece na Pána Boha. To On poslal Mojžíše, to On poslal Árona, to On nezapomněl na Izraelce, kterým ubližoval faraon.

Tak se podíváme, jak jednání s faraonem dopadlo. Obrázek za obrázkem, jak Pán Bůh neopustil svůj lid. Faraon vždy slíbil, že izraelce propustí, a pak slib nedodržel. Hospodin znovu poslal na Egypt ránu, faraon slíbil a slib nedodržel.

Šlo to tak znovu a znovu. Pročpak to tak bylo? Aby faraon dostal na pamětnou? Ne, ne. To proto, aby se izraelci naučili důvěřovat Pánu Bohu, že je neopustí. Aby rozpoznali a rozhodli se, na co se spolehnout na cestě, která je čekala – tak, jako se v pohádkách rozhodl Honza a další a další.

Milé děti, milí dospělí, dnes je první neděle postní. První neděle období, kdy se znovu a znovu budeme učit důvěřovat Pánu Bohu jako Ježíš z Nazareta. Na jeho příběhu se budeme učit rozpoznávat, komu důvěřovat. Proto jsme dnes slyšeli píseň do postního období, proto ji ještě uslyšíme. Proto je tak důležité připomínat si příběh vyvedení Božího lidu z Egypta i příběh o Ježíšově pokušení na poušti, který připadl na dnešní neděli a který jsme si alespoň přečetli. Amen.

 

S210 Někdo mě vede za ruku

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes chceme moc děkovat za to, že smíme přicházet a učit se rozpoznávat Tvou cestu. Děkujeme, že na ní smíme nacházet možnost modlitby. Že se smíme učit k Tobě volat, Tobě děkovat i Tebe prosit. Vyznáváme, že nestačíme na bolest našich blízkých, vyznáváme, že nestačíme na bolest kolem nás. Vnímáme nespravedlnost, vnímáme nelásku, ale leká nás to, sráží a my se cítíme bezmocní.

Chceme dnes prosit za všechny, o které máme starost. V našich rodinách, ve sboru, v ekumeně. Prosíme za Evu Kočovou, prosíme za Editu Lhotovou, za syna ses. Petráskové. Pane, prosíme, provázej je a posiluj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o dar Ducha svatého pro Tvůj lid. Abychom v Tvé moci, naplněni odvahou a porozuměním, dokázali udržet otevřené oči i srdce pro bolest kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti střední generaci, která je tak pohlcená povinnostmi, že přestává vnímat to podstatné v životě. Odevzdáváme Ti rozpadající se partnerské vztahy, děti, na které nikdo nemá čas, odevzdáváme Ti deziluzi a přesvědčení, že peníze a moc může všechno. Pane, dej nám odvahu žít Tvým životem a být svědectvím o Tobě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kteří mají život před sebou a jsou přitom bez naděje, naplněni skepsí vůči možnosti prožít tento život smysluplně. Odevzdáváme Ti ty, kteří zatrpkli, kteří sklouzli do laciného radikalismu, kteří ztratili touhu po skutečném životě. Prosíme o Tvoji milost a lásku, která probouzí naději a chuť do života. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za staré lidi, kteří jsou opuštění a mají pocit, že jsou už na tomto světě zbyteční. Prosíme za ty, kteří jsou nemocní a plní bolesti. Prosíme za všechny, kteří se jim snaží pomoci. Prosíme za dar trpělivé lásky, prosíme za důvěru v Tvoji milost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti naši společnost, která si neví rady s pojmem svoboda, která si neví rady s odpovědností a s ukotvením života. Která se bojí uvěřit, že otevřenost a tolerance má budoucnost. Která propadá skepsi a utlouká v sobě každou možnost víry v budoucnost, aby se znovu nezklamala. Prosíme za Tvůj lid, aby Ti v ním nedělal ostudu, ale pomohl být znamením o budoucnosti, která existuje u Tebe. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za tento svět, za všechny bolestné problémy, se kterým se potýká. Prosíme za odpuštění a smíření. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

V tichosti Ti odevzdáváme všechny své nevyslovené prosby a díky.

 

Voláme nyní k Tobě se všemi, kdo hledají naději pro život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

 

 

Poslání: Požehnán buď Hospodin. On nám dal své slovo, abychom jej poslouchali, on nám zaslíbil své království, abychom měli naději. Jděte spolu s druhými odvážně a s pokorou. Netrapte se. Radost z Hospodina bude vaší záštitou.

 

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

 

Píseň: 367 Studně nepřevážená