O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 26.12.2019 J 1,1-14 VP (Jiří Ort)

odt download 

Říčany 26.12.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na bohoslužbě na Hod Boží vánoční apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci, zvítězil svou pravicí, svou svatou paží.

Píseň: 283

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme dnes s velkou vděčností. Přicházíme, abychom se v důvěře v Tvé Slovo nechali ujistit o tom, že jsi přišel za každým člověkem v Ježíši Kristu, našem Pánu.

Děkujeme, že se znovu smíme těšit na připomenutí Tvé cesty. Toho, že vede za všemi odstrčenými, zmatenými, hledajícími. Děkujeme, že smíme věřit, že přicházíš i do své církve. Za námi, kteří se místo statečného vyznání všelijak strachujeme, kteří váháme tváří v tvář lidské nouzi, kteří se stále dohadujeme o smyslu Tvého příchodu na tento svět, o smyslu Tvé cesty, o smyslu kříže a vzkříšení.

Děkujeme, že Ty nás uprostřed naší bídy pozvedáš a zveš ke svému stolu spolu se všemi lidmi. Děkujeme za dnešní zázrak naděje. Amen.

Čtení: J 1,1-14

Píseň: 304

Text: Gn 1,1-3

Haleluja. Hospodin se na své milosrdenství rozpomenul, na svou věrnost domu Izraele. Spatřily všechny dálavy země spásu našeho Boha. Haleluja. (Psa 98:3 CEP)

Znovu jsme zváni, abychom vstoupili do vánoční zvěsti evangelisty Jana. Abychom se ptali, jak to, že viděl světlo uprostřed setmělého světa. A poprosit, aby nám Pán Bůh pomohl toto světlo vidět také. Jakkoliv se nám až příliš často zdá, že se z té tmy nevymotáme. Znovu mi zní v hlavě vyprávění spolužačky ze základní školy, která mi popsala - lépe než bych to dokázal já – problémy, ve kterých jsme zamotaní. A co by bylo potřeba, aby se něco alespoň trochu změnilo. Museli bychom se změnit. A smutně dodala – a já to nedokážu. Milá Lído, já také ne. A právě pro nás, kteří si uvědomujeme tmu, uvědomujeme si, čím ji živíme, je dnešní vánoční evangelium evangelisty Jana.

Velice mě oslovuje, jakým způsobem Jan staví své svědectví. Že nás vrací k úplnému začátku. „Na počátku“ - říká. Na počátku bylo Slovo – tady musíme začít. Prostě není možné přijmout povzbuzení bez základní důvěry, že Pán Bůh je tím, kdo stvořil tento svět, bez jistoty, že jsme Jeho stvoření, že i lidé kolem nás, že příroda se všemi tvory, jsme Boží stvoření. Není na nás, abychom lámali hůl nad tímto světem, protože my jsme do něj byli postaveni nikoliv do role vlastníka, ale do role správce.

Není nic nového, že kolem sebe vnímáme chaos, temnotu. V prvních verších Bible čteme, že na počátku byla temnota. V hebrejštině jde spíš o chaos, zmatek. A Boží slovo tomuto chaosu dá řád, spojí dohromady to, co vypadalo nespojitelné. Boží slovo rozsvítí světlo a tma pominula. A právě k tomu ve svém svědectví odkazuje evangelista Jan. Připomíná všem nám, kteří už vzdáváme naději, že by tento svět ještě mohl mít smysl, že je to Bůh, kdo tento smysl stále dává. „Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest. V něm byl život a život byl světlo lidí. To světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“

Vlastně bychom tady mohli skončit. Připomenutím naděje, o které víme, ale na kterou zapomínáme. Ale pro evangelistu to nestačí. Sice dobře zná příběhy Božího lidu, ve kterých můžeme najít smysl, účel, který Bůh dává životu, ale Jan je přesvědčen, že Hospodin, Bůh Izraele, nabídl člověku zřetelné svědectví o životě, který nabízí člověku. Podtrhnutí, zarámování svědectví příběhů Božího lidu. Vyjadřuje to geniálním obrazem, geniální zkratkou. Posílá Jana Křtitele, aby podal svědectví o tom světle, o kterém si všichni myslí, že je už dobře znají, že je umí zařadit. O kterém my si myslíme, že je známe a že je umíme zařadit. Však i o tom svědčí vánoční svátky – jak jsme si ono betlémské světlo ochočili.

Ale Jan Křtitel vystupuje a mluví o „pravém světle, které osvěcuje každého člověka; to přišlo a přichází do světa.“

Je to to světlo, které tu bylo od počátku, to, které zahání temnotu. Jen – není samozřejmé ho rozpoznat. Ano, evangelista tu povzbuzuje své spoluvěřící vymezením se vůči synagoze, odkud byli vyhnáni. „Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal. Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“ Ale my smíme jít za tuto polemickou kulisu. Protože jinak by se nám ztratila naděje. Ztratila by se nám naděje, kterou potřebujeme slyšet do našich vlastních selhání a skepse. Do pocitu, že my nejsme dost dobří na to, abychom svědčili lidem okolo nás o světle do temnot – o světle, které osvěcuje každého. Protože i o nás platí to smutné konstatování - „Přišel do svého vlastního, ale jeho vlastní ho nepřijali.“

A tady evangelista přichází s obrazem, se kterým se u něj brzy setkáme v příběhu o Nikodémovi. S obrazem nového narození. Nového stvoření. „Těm pak, kteří ho přijali a věří v jeho jméno, dal moc stát se Božími dětmi.

Ti se nenarodili, jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, nýbrž se narodili z Boha.“ Znovu – je důležité si uvědomit, o co mu v tomto obraze jde. Je to pozitivní představa, nikoliv vymezení se vůči ostatním. Je to ujištění, že se nemusíme hroutit, protože naše síly jsou slabé a moc tmy příliš veliká. To evangelista samozřejmě ví. To ví i Janův sbor, který musí opustit domov, opustit zázemí a odejít do nejistoty, na kterou se necítí dostatečně silný.

Ale evangelista přichází s vánočním evangeliem. A používá k jeho vykreslení odlišné nástroje. Ty zcela vystihuje známý obrat - „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.“ Janův důraz je pro nás nesmírně důležitý, protože nám znemožňuje to, co se může stát s vánočními příběhy u Lukáše a Matouše – že si je ochočíme. Že z nich uděláme milé vyprávění, které nám umožní alespoň na chvíli zapomenout na realitu. To Jan neumožňuje. Protože ten, kdo přichází, je ztělesněním Božího Slova, které tvoří, které povzbuzuje, ale i které soudí. Jan nám ani na chvíli nenabídne možnost postavit se mimo nebo dokonce nad moc Slova, které se stalo tělem. A v tom nám nabízí naději. Protože toto Slovo má moc přinést světlo i do našich životů a dát nám sílu, abychom je nabízeli všude tam, kde se moci chopila tma. Amen.

Píseň: 654

Vyznání vin: Slyšeli jsme ujištění, že Ti patříme, že Ty dáváš život. Slyšeli jsme ujištění, že život proměňuješ. Vyznáváme, že až příliš snadno podléháme úzkosti, že moc nad životem mají úplně jiné síly než Ty. Pane Bože,

ty víš, že pak často neumíme

přiznat si pravdu o sobě a přiznat se ke své vině,

i to, jak je pro nás těžké odpustit těm,

kteří nám záměrně i omylem ublížili.

Prosíme, osvěť nás pravdou, kterou jsi rozsvítil ve svém Synu,

ať odhalí každou lež v nás i kolem nás.

Prosíme, dej nám sílu odpustit z hloubi duše;

dej nám i naději, že i nám odpustili nebo odpustí ti,

proti komu jsme se vědomě nebo nevědomě provinili.

Pane Bože,

v Ježíši Kristu nám nabízíš svůj pokoj,

takový, jaký náš svět neumí vytvořit.

Shromažďu­me se proto, že z něj a v něm chceme žít.

Pomoz nám jej skutečně přijmout a rozdávat dál.

O to tě prosíme v důvěře ve tvé milosrdenství.

Smíme přijmout jako odpověď svědectví o Boží milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3:16

Pozdravení pokoje: V radosti z této Boží odpovědi, v radosti, že smíme přijmout Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme se i my podarovat a navzájem si podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba: Svatý Pane, všemohoucí Otče, věčný Bože,

chceme Tě vždycky a všude chválit a děkovat ti,
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jeho jsi zaslíbil jako Vykupitele
nám, ztraceným lidem.
Jeho pravda je světlem hledajících.
Jeho svatost s tebou smiřuje hříšníky.

Naplnil se čas,
poslal jsi toho, který byl zaslíben,
již nám září den vykoupení.
Proto se radujeme z tvého zaslíbení a tvé věrnosti.

Spojeni s proroky
a se všemi,
kdo očekávají tvé království,
se připojujeme k chvalozpěvu tvých andělů
a vyznáváme ke tvé cti:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Pozvání: Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Zjevení Janovo 19:7.8a

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Slovo při propouštění:

A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. Jan 1:14

Píseň: 281

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, právě dnes nás ujišťuješ o tom, že k Tobě smíme volat. Že Ti smíme děkovat a také Tě prosit. Protože nejsi kdesi daleko, ale jsi blízko nás.

Proto se odvažujeme Ti odevzdávat lidi i události s důvěrou, že Ty nás slyšíš, že Ti nejsme lhostejní.

Pane, Ty vidíš naše životní příběhy, vidíš mnohá naše selhání, vidíš naše touhy i snahu. Prosíme Tě, abys nám ukazoval všechny ty, kteří potřebují naši pomoc, prosíme Tě, abys nás posiloval, abychom pomoct dokázali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kteří se právě v letošních vánočních svátcích cítili sami. Kteří uprostřed radosti Vánočních svátků zažívali opuštěnost. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, na které právě v těchto dnech nejvíc doléhá ztráta blízkého člověka. Dnes zvlášť prosíme za blízké horníků, kteří před rokem zahynuli v dole ČSM ve Stonavě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou na útěku. Za všechny ty, kteří nemohou žít v místě, kde se narodili, protože tam zuří válka nebo hlad. Pane, prosíme, abychom z bezmoci a ze strachu nesnižovali jejich neštěstí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné. Prosíme, potěšuj je a povzbuzuj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvé stvoření. Prosíme, uč nás se k němu chovat ohleduplně a s úctou jako ke vzácnému daru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti jeden druhého. Prosíme o vzájemnou úctu, vzájemné pochopení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi toužícími po pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

(Fp 4:4-6 CEP)

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. (Fp 4:7 BKR)

Píseň: 297