O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 6.5.2018 Sk 11,1-18 VP (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 6.5.2018

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v tomto společenství, kde se smíme těšit z toho, že smíme společně přijmout povzbuzení a pozvání k hostině, ke které nás zve ve své lásce Bůh, Otec našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista.

Introit: Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, budu vám vyprávět, co mi Bůh prokázal. Ž 66,16

Píseň: 65 Na Sionu se čest Ti dává

Modlitba: Pane, přicházíme s vděčností, že budeme smět naslouchat zvěsti evangelia. Že budeme smět přistoupit ke stolu, na kterém je připravená hostina pro každého člověka.

Jsme Ti nesmírně vděční, že se znovu smíme nechat přemoci Tvou láskou, která přesahuje naše představy. Že se tak smíme otevřít jeden druhému, že si smíme naslouchat a děkovat, že nás všechny přijímáš v naší odlišnosti. Že nabízíš přijetí každému člověku, že pro Tvou lásku neplatí bariéry ras, kultur, náboženství, které jsme si mezi sebou nastavěli.

Prosíme o Tvou přítomnost v tomto společenství i ve společenstvích Tvé církve po celém světě. Abychom v Tvé síle dokázali být svědectvím o Tvé naději pro každého člověka. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S359 V království Božím místa dost

Čtení: 1S 4,1b-10

Píseň: 446 Moudrosti poklad z nebe

Text: Sk 11,1-18

Haleluja. A když ve svém soužení úpěli k Hospodinu, vytrhl je z tísně. Ti ať vzdají Hospodinu chválu za milosrdenství a za divy, jež pro lidi koná. Haleluja.(Psa 107:6.8 CEP)

Izraelci byli ohrožení svými nepřáteli. Je to klasická situace, modelová situace, jakou známe jako společnost, společenství nebo my osobně. V tu chvíli je důležité uvědomit si, kým vlastně jsem. To Izraelci věděli – jsou přece Božím lidem. Vyprávěli si příběhy o vyvedení z Egypta, o daru smlouvy na hoře Sinaj, o obsazení zaslíbené země. Ve všech těchto příbězích figuroval Hospodin, který provázel svůj lid, který za něj bojoval. To Izraelci věděli, to si připomínali. A to byla jejich identita, o kterou by přišli, kdyby je nepřátelé porazili. Takže reakce byla logická – vytáhli do boje s truhlou smlouvy. S něčím, co pro ně symbolizovalo, co zpřítomňovalo Hospodina. A všechny ty příběhy, které si vyprávěli, které byly jejich součástí.

A přece se na to biblický vypravěč dívá kriticky. Ukazuje to přímo plasticky, ukazuje, jací to byli darebáci ti synové Élího, jak byl Élí slabý a neschopný ukazovat svým synům i celému společenství Božího lidu, co to ve skutečnosti znamená být Božím lidem. Takových příběhů bychom našli mnoho, příběhů o rozpoznávání, kým vlastně jsme, komu vlastně patříme. Kde je náš počátek, kde jsou naše základy. A našli bychom je nejen v Bibli, ale v lidských společenských nejrůznějších náboženstvích a i v moderní době.

A náš příběh z 1. knihy Samuelovy jasně ukazuje, že když se zmýlíme, když vsadíme na něco, co není nosné, tak nás skutečně pohltí to „jiné“, čeho se tak obáváme. „Pelištejci tedy bojovali a Izrael byl poražen; každý utíkal ke svému stanu. Byla to převeliká rána.”(1Sa 4:10 CEP) Zvěst tohoto příběhu zní naprosto jasně – oni přece manipulovali s Hospodinem. Dělali si z něj hračku na klíček, která po natočení zafunguje. To je sice pravda, ale sami dobře víme, že v praxi není tak jednoduché rozpoznat takové jednání.

A to nám právě ukazuje náš novozákonní příběh ze Skutků apoštolských. Evangelista Lukáš tu vykresluje situaci způsobem, který uhlazuje hrany. Kdybychom se podívali na popis stejného problému u apoštola Pavla, viděli bychom skutečně ostré vymezení jedné skupiny vyznavačů Ježíše jako Krista vůči jiné skupině se stejným životním ukotvením. Chcete-li – se stejnou životní kotvou. Z jedné strany slyšíme velice tvrdá slova: „Divím se, že se od toho, který vás povolal milostí Kristovou, tak rychle odvracíte k jinému evangeliu. Jiné evangelium ovšem není; jsou jen někteří lidé, kteří vás zneklidňují a chtějí evangelium Kristovo obrátit v pravý opak. Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!” (Gal 1:6-8 CEP) A z druhé strany bychom se určitě dočkali obdobných tvrzení pronesených v jistotě, že je nutné „protistranu“ naučit žít podle Boží vůle.

Jakkoliv chápu horlivost apoštola Pavla, jakkoliv mu my všichni dlužíme poděkování za otevření zvěsti evangelia pro nás jako pro „pohany“, jsem přesvědčený, že pro řešení naší situace, našeho hledání základu našich životů v každodenních radostech i trápeních, ale i ve chvílích, kdy se cítíme zásadně ohroženi, je postup evangelisty Lukáše potřebnější. On vykresluje ideální model církve. Ví o konfliktech – doba obrovského konfliktu během Pavlova života ještě byla poměrně v paměti. Ale Lukáš už se nepře s opozicí, nepíše do rozbouřené situace, ale chce ukázat, co je skutečně v našem životě to nejpodstatnější. Chce nás to naučit rozpoznávat, protože moc dobře ví, že to musíme řešit neustále. Protože se neobejdeme bez toho, abychom si řekli, čemu vlastně věříme, kým tedy vlastně jsme, jaké máme kořeny, z čeho vyrůstáme.

A tak rozehrává modelový příběh apoštola Petra. Petr se vrací ze své cesty, na které prodělal zásadní obrat ve svém pohledu na ty, kteří byli jiní. V daném případě na ty, pro které bylo nesmírně přitažlivé evangelium, tedy zvěst o Ježíšově ukřižování a vzkříšení a samozřejmě také zvěst o životní naději, kterou nabízel Ježíš za svého života a jeho vzkříšením ji Pán Bůh potvrdil jako platnou. Chcete-li – byla pro ně nesmírně lákavá a životy proměňující zvěst o království Božím, které Ježíš přinesl, ale nepotřebovali k tomu dodržovat předpisy církve, které ovšem církvi byly milé. Patřily k její identitě. Patřily k takovému světu, jaký znala.

Petr se vrací a dostává otázky. „Navštívil jsi neobřezané lidi a jedl jsi s nimi!“ „Jak to, že jsi jedl u jednoho stolu s těmi, kteří jsou jiní?“ A tady evangelista rozehrává nádherný text s nádherným vyvrcholením. Rádi čteme znovu a znovu příběh plný naděje, příběh o vyvedení z otroctví Egypta. Ale to, co tu čteme, čemu tu nasloucháme, je příběh stejně silné naděje. Petr se bojí, ale Pán Bůh ho ujišťuje, že Boží milost pro člověka se nenechá přemoci lidským strachem z neznámého, z jiného, které nezapadá do našich jistot. Petr vyznává: „Když jsem k nim začal mluvit, sestoupil na ně Duch svatý, jako už na počátku sestoupil na nás.” (Sk 11:15 CEP) A znovu opakuji – evangelista nenapomíná, ale otevírá před námi naději, otevírá před námi možnost ve vší naší různosti přistoupit k jednomu stolu a nechat se hostit naším Pánem a Spasitelem.

A právě tak na to reaguje Petr, právě tak na to reagují sestry a bratři z Jeruzalémského sboru. Petr v kouzelné prostotě konstatuje: „Jestliže tedy jim Bůh dal stejný dar jako nám, když uvěřili v Pána Ježíše Krista, jak jsem já v tom mohl Bohu bránit?" - Po těch slovech bratří už nic nenamítali, ale velebili Boha: "Tak i pohany povolal Bůh k pokání, aby dosáhli života!" (Sk 11:17-18 CEP)

Se stejnou radostí můžeme i my přijímat ujištění, že naším počátkem a základem je milost a láska živého Boha, který nás vede k jednomu stolu navzdory všem našim odlišnostem. Který ke svému stolu smíření přivádí i ty, u kterých by nás to pro jejich jinakost ani nenapadlo. Amen.

Píseň: 682 Dnes k svému stolu zve nás Pán

Úvod: Bůh je zde s námi. A říká: Pokoj vám. Zve nás i všechny lidi do kruhu kolem svého stolu, zve nás všechny k oslavě, neboť Bůh daroval člověku mnoho potřebných věcí, dává vzrůst všemu kolem nás, pod ochranu bere všechny plody života. Navrch přidává nevšední dar: smrt smrti a život životu skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Vyznání a zvěstování milosti:

Chceme přijmout Boží radost a oslavit ten vzácný Boží dar. Chceme vyjádřit, že bohatství našeho života je dílem Božím. Bez jeho pomoci a lásky bychom jenom živořili. Předložme Bohu s vděčností své vyznání.

Vyznáváš, že jsi člověk chybující a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? A přiznáváš, že ani ty se nemůžeš vykroutit z vin a bídy tohoto světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.

Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se čelem postavil proti zlu a položil svůj život i pro tebe? Věříš, že svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život? Jestliže tomu tak je, odpověz: Věřím.

Chceš odpustit všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 510 Ó Pane můj, pokoj ať Tvůj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, přijali jsme od Tebe posilu do příštích dnů a moc Ti za to děkujeme. Děkujeme, že ji nabízíš každému. Chceme Ti v tuto chvíli odevzdat vše, co nás trápí, co nás čeká a my se toho obáváme, ale i to, na co se těšíme.

Pane, prosíme, veď nás k vzájemnému naslouchání. Prosíme, abys nám pomáhal pochopit se navzájem, pochopit lidi kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, veď nás za těmi, kteří potřebují pomoci, kteří potřebují povzbudit. Za nemocnými, za opuštěnými, za těmi, kdo jsou odmítáni z důvodů své odlišnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti své nejbližší. Prosíme, abys nás učil spolu komunikovat, prosíme, abys nás učil být si vzájemně oporou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, připomínáme si v těchto dnech konec 2. světové války. Připomínáme si ochotu obětovat se pro život druhého člověka. Ale zároveň lidskou zlobu, lidskou slabost tváří v tvář manipulaci k nenávisti. Pane, trápí nás, že se neměníme. Moc tě prosíme, uč nás zastat se druhých, pomáhej nám zbavovat se strachu, abychom nepodléhali nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, trápí nás stav naší společnosti. Moc prosíme, abys nám dával sílu nepodléhat skepsi, abys nám dával sílu povzbuzovat ty, kdo se snaží vytvářet prostor pro důstojný život pro všechny lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi bez domova. Za ty, kteří ztratili domov v naší zemi, i za ty, kteří museli svůj domov opustit v zemích, kde je hlad a válka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi toužícími po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 685 I když se rozcházíme