O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 27.5.2018 J 16,4-16 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 27.5.2017

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí hosté, všechny vás vítám na bohoslužbách v neděli Trojiční. Smíme tu společně přijímat posilu a povzbuzení pro sebe i pro druhé.

Introit: Chci Tě vyvyšovat, můj Bože a králi, Tvému jménu dobrořečit navěky a navždy. Ž 141,1

Píseň: 604 Buď chvála Bohu, chvála Otci; 177 Nuž Bohu děkujme

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že smíme přicházet a neuměle vyslovovat svoje otázky a pochybnosti. Děkujeme, že si před Tebou nemusíme hrát na to, že známe na všechno odpověď. Děkujeme, že smíme naslouchat svědectví těch, kdo procházeli a procházejí svou cestu životem v důvěře, že Ty jsi na ní s nimi.

A moc Tě prosíme, posiluj i v nás tuto důvěru. Zbavuj nás naší touhy si místo důvěry v Tebe budovat různé hradby a hradbičky, které si pak žárlivě střežíme a zlobíme se na každého, kdo se jich dotkne. Prosíme, uč nás v jistotě víry naslouchat druhým. Uč nás v jistotě víry být skutečnými lidmi. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S359 V království Božím místa dost

Čtení: J 16,4-16

Píseň pěveckého sboru

Text: Ř 5,1-2

Haleluja. Chvalte Boha v jeho svatyni, chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí, chvalte ho za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Haleluja. (Ž 150:1-2)

Evangelista Jan rozehrává ve svém příběhu – nebo spíše vykresluje na svém obraze – napětí mezi současností a budoucností. Ježíš říká svým učedníkům, lidem, pro které byla jeho přítomnost zásadní, že od nich odejde. A to je samozřejmě problém. Budoucnost se tím stává naprosto nejistá.

Tak jako dnes, i tehdy lidský život určovaly okolnosti, odkud kdo pocházel, určoval ho životní příběh, který měl ten který člověk za sebou. Evangelista a sbor, který měl na mysli, když psal své podání evangelia, byli ve zřetelném konfliktu s Židy. Je to až dráždivé, jak je to z Janova spisu cítit. V obdobném konfliktu byl i apoštol Pavel – konkrétněji – v konfliktu s křesťany ze Židů. Proč to bylo tak vyhrocené? A proč jsou i dnes tak vyhrocené konflikty kolem náboženských otázek - přesněji kolem všech otázek, které se dotýkají naší životní jistoty?

A nemůžeme to házet na ostatní náboženství nebo prostě na ostatní lidi. Ani my tyto konflikty nezvládáme. Právě proto, o čem píše evangelista Jan - ocitáme se sami bez Ježíše a zůstávají tu s námi jen ty zákonitosti, do kterých jsme zapleteni. Zůstáváme ve svých oblastech, kde působíme a někdo s větším, někdo s menším úspěchem prosazuje své vidění věcí. A nemluvme o prosazení pravdy – dobře cítíme, že vítěz je určován svými schopnostmi a možnostmi, nikoliv váhou nebo pravdivostí svých argumentů. Pak nutně nastupuje frustrace a nenávist a radikalizace. Čehož je dokladem i samo Janovo evangelium se svými výpady vůči Židům.

A Ježíš odchází. Ježíš odešel. A nám zůstala v rukách nějaká tradice a Bible. S tím, že naše chápání Bible je určováno tradicí, u které jsme zjistili, že je nám blízká. Jakoby neexistovala cesta ven z tohoto začarovaného kruhu určenosti člověka. Naděje na jinou možnost, na vymanění ze všech možných určeností zmizela s Ježíšem.

Ježíšova reakce je zajímavá: „Nyní však odcházím k tomu, který mě poslal, a nikdo z vás se mě nezeptá: Kam jdeš?” (Joh 16:5 CEP) Člověk, který byl ovlivněn Ježíšovou blízkostí, je určován obavami, že Ježíš už nebude na místě, kde na něj byl zvyklý, místo toho, aby se zeptal, kam odchází. Tedy, jaký je smysl jeho odchodu, jak jeho odchod ovlivní situaci člověka. A my víme, že tato otázka vede k otázce po tom, kým Ježíš vlastně je. Ježíš je odmítán svými protivníky, protože ti nechtějí přijmout jeho úzkou vazbu na Boha. Ježíšovi učedníci jsou sevřeni strachem, protože tuto vazbu nejsou schopní přijmout. Obecně lidská situace.

Nejsme schopní pokládat otázky, které by směřovaly k podstatě toho, co nás vlastně trápí. To se nějak nemění. To nám jako křesťanům ostatně vyčítá naše okolí – že klademe takové otázky, na které už máme předem připravené odpovědi a zcela se míjíme s otázkami, které lidi kolem nás trápí. Bob Baštecký, můj předchůdce ve Vršovicích, vedl se svou ženou Bohunkou „evangelickou seznamku“ v Herlíkovicích. Dost se zlobil, že jsou tato setkání takto nazývána – lidé měli představu – vyhroceně řečeno – že přijedou do Herlíkovic sami a odjedou s partnerem. Tak si pojmenovávali svůj problém. Ale tak to nefungovalo. Bob s Bohunkou se snažili otevírat účastníkům svět tak, aby se nebáli, že zůstanou sami. Snažili se jim ukázat, že jejich hodnota se neodvíjí od toho, jestli mají partnera nebo ne. Životní otázku pokládali zcela jinak.

A to samé udělal a stále dělá Ježíš. Ukazuje skutečnost toho, že tu není, ve zcela jiném světle. Neuklidňuje své učedníky, neuklidňuje nás, že to, co je kolem nás, neplatí. Že to nefunguje. Že tím nejsme určováni. To tak prostě je a je iluzí to popírat. Do takových životních pravidel vstoupil i Ježíš a jejich síla se ukázala zcela zřetelně – Ježíš prostě byl ukřižován, zemřel potupnou smrtí. Lidská moc se ukázala být silnější než on. Ale to, o co se snaží evangelista Jan, je ujištění, že navzdory tomu tato pravidla, která každého z nás určují – ony nejrůznější tlaky v nejrůznějších životních oblastech – nejsou tím, co říká, jakou hodnotu má lidský život. Není to to, jestli máme tolik síly jako když jsme byli mladí. Není to to, jestli jsem úspěšný v očích svého okolí, jak jsem hodnocen svým okolím. Není to ani to, jestli mé názory jsou ve společnosti, kde žiji, převažující. Přímluvce, kterého Ježíš pošle, pomůže lidem rozpoznat, podle čeho Pán Bůh vidí hodnotu člověka. To je skryto za těmi zvláštními slovy: „On přijde a ukáže světu, v čem je hřích, spravedlnost a soud: Hřích v tom, že ve mne nevěří; spravedlnost v tom, že odcházím k Otci a již mne nespatříte; soud v tom, že vládce tohoto světa je již odsouzen.“ (Joh 16:8-11 CEP)

Hodně mě oslovila Mariina maminka, když mluvila o tom, co pro ní bylo v životě v její práci psycholožky zásadní. Byla přesvědčená, že v každý okamžik lidského života je možno vstoupit do uzavřeného, zacykleného kruhu, a lidský život proměnit. A právě tuto naději přináší Ježíš z Nazareta, který je Kristus. Velice případně zvolila církev ve svém ekumenickém lekcionáři druhý text dnešní neděle. Pavlovo zásadní vyznání o úhelném kamenu našich životů. Vyznání o Boží milosti.

Naše naděje není v tom, jestli druhé převálcujeme svojí představou náboženského pojetí křesťanství. Není v tom, jestli jeden druhého přetlačíme v našem vnímání Bible. Není ani v tom, abychom nacpali lidi okolo nás do našich náboženských chlívečků. Je v přijetí naděje, Je ve víře. V přijetí naděje, kterou smíme mít, protože Pán Bůh miluje člověka a nabídl nám pokoj. Se sebou samým a tak i s druhými i se sebou samými. „Když jsme tedy ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista, neboť skrze něho jsme vírou získali přístup k této milosti. V ní stojíme a chlubíme se nadějí, že dosáhneme slávy Boží. (Rom 5:1-2 CEP) Amen.

Píseň: 629 Může být, že padne vše

Ohlášky:

Píseň pěveckého sboru

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za naději. Vyznáváme, že ji až příliš často ztrácíme, a moc děkujeme, že Ty nás dobře znáš a znovu a znovu nám svou naději připomínáš. Moc Tě prosíme, abychom i my byli schopni ji předávat tam, kde ji lidé potřebují.

Moc prosíme za nemocné i jejich blízké. Prosíme, ukazuj nám, jak povzbudit, dávej nám cit pro slovo povzbuzení a útěchy. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za mladé rodiny. Prosíme, posiluj je, aby zvládaly tlak v práci. Ukazuj partnerům, jak se těšit ze společného života. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti seniory. Ukazuj nám, prosíme, jak ujišťovat o své vděčnosti za jejich životy. Ukazuj nám, jak ujišťovat o tom, jakou cenu mají pro Tebe. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo mají ve vztahu trápení. Prosíme, otevírej všem naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se cítí v pasti, kdo se cítí nesvobodný, bezmocný. Kdo má pocit, že jeho život je určován silami a lidmi mimo něj. Moc Tě prosíme, abychom takovým lidem uměli naslouchat a povzbuzovat je. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za všechny, kdo ztratili domov. Moc prosíme, uč nás na tyto lidi nezapomínat, uč nás je vnímat jako lidi a ne jako neosobní problém. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, otevírej svému lidu srdce, abychom byli schopni respektovat ty, kterým nerozumíme. Abychom byli schopni zastat se těch, kterým je pro jejich jinakost ubližováno. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš nás i v tuto chvíli, kdy Ti v tichosti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 546 Má duše Pána svého chval; 168 Zpívejte, čest vzdejte