O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 9.6.2019 Fil ,7-16a dětské (Jiří Ort)

odt download 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbě v Neděli svatodušní a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Amen.

Introit: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Ž 118,24

Píseň: 118 1-5

Modlitba: Pane Bože, přicházíme do Tvého shromáždění ve vší své rozmanitosti, s různými důrazy i názory na řešení problémů. Přicházíme s radostí, ale i s trpkostmi. Přicházíme plni neklidu a očekávání z budoucnosti naší země i světa kolem nás. I s otázkami, kde je naše místo jako křesťanů v tomto světě.

Chceme Ti dnes poděkovat za dar Tvého Ducha svatého. S vděčností přijímáme povzbuzení a potěchu, ale i napomenutí, které nám přináší ve chvílích, kdy jsme na dně nebo naopak na vrcholu sil, kde si myslíme, že všechno zvládneme. Pane, děkujeme, že se s Tebou v Duchu svatém smíme setkávat v Písmu, ale i ve společenství Tvé církve nebo zcela nečekaně v takových setkáních, kde zapomínáme, že Ty nás provázíš všude, víš o každém našem kroku i hnutí mysli.

Děkujeme, že přinášíš do tohoto světa zvěst smíření a naděje. Vyznáváme, že my sami, jako Tvá církev, Ti v tomto směru děláme ostudu. Že nejsme Tvými dobrými svědky o smíření. Prosíme za odpuštění a děkujeme za dnešní nabídku hodu smíření. Prosíme, aby se o tomto Tvém pozvání dozvěděli všichni, kdo to potřebují slyšet. Svěřujeme Ti dnes jeden druhého, Tvůj lid i celý tento svět.

Amen.

Píseň pěveckého sboru

Čtení: Lk 15,11-32

Píseň: S 216 Nevím, Pane, co Ti dát

Text: Fm 7-16a

Haleluja. Hospodine, Ty Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. Haleluja Ž 104,30

Jako první čtení jsme slyšeli příběh, který známe. O otci a dvou bratrech. Jak ono to s nimi bylo? Podíváme se na to na obrázcích a vy mi zkusíte ten příběh znovu vyprávět. …

Myslíte, že by se příběh dal vyprávět i jinak, než jsme ho slyšeli? Zkusíme to. Podíváme se znovu na obrázky a budeme podle nich vyprávět, ale tentokrát z pohledu druhého bratra. Jsem syn bohatého statkáře. Jsem poslušný syn – každý den pracuji na statku – a že té práce je. Nepracuji sám, ale se svým bratrem. Ten je ale neustále nespokojený, neustále mluví o tom, že chce pryč. A dnes skutečně požádal otce o svůj podíl na statku a odešel.

Nevím, co ve světě dělá, ale je to lenoch a určitě všechno propije, to je celý on.

A dál vlastně vyprávět starší syn nemůže, protože si to pouze představuje, nic o bratrovi neví. Vyprávět může začít až když se bratr vrátí domů.

„Představte si to – vrátil jsem se z pole, už z dálky slyším hluk hudby a doma najdu hostinu v plném proudu a uprostřed vší té slávy můj bratr. Ten, který odešel a určitě všechno rozházel, užíval si, zatímco já pracoval, tak tento člověk je teď v centru oslav!“

Kdo by ještě mohl vyprávět náš příběh? Otec a mladší bratr. Co by řekl mladší bratr? Proč myslíte, že chtěl odejít z domova? … My to vlastně nevíme. To bychom si vymýšleli – stejně jako ten starší bratr. Nechtělo se mu pracovat? Chtěl poznat svět? My to skutečně nevíme. Co víme je, že to s ním ve světě nedopadlo dobře a zatoužil se vrátit domů.

A Otec? O něm také nevíme, co si myslel. Jenom víme, že tu byl pro oba své syny. Že jim naslouchal. A že pro každého z nich měl otevřenou náruč.

Píseň: S 355 Už přijíždí vlak Boží

Ten příběh, který jsme si vyprávěli my dnes, vyprávěl kdysi Ježíš z Nazareta. A křesťané si ho při bohoslužbách vyprávějí už hodně dlouhou dobu. Vyprávěli si ho už v době, kdy žil apoštol Pavel a jeho pomocník Timoteus, kdy žil muž jménem Filemon a jeho žena Apfia. A kdy také žil muž, který se jmenoval Onezimos a který byl otrokem.

My už jsme si několikrát říkali, kdo byli otroci, když jsme si vyprávěli o Božím lidu, Izraeli, v Egyptě. Vzpomněli byste si, kdo byl otrok? Musel pracovat zadarmo. Dobře. Co ještě? Zajímal se o něj někdo, ptal se ho, jak se cítí, jestli něco nepotřebuje? Ne. Otrok tu byl od toho, aby plnil cizí vůli. Aby uskutečňoval představy druhých. Jeho představy byly jenom na překážku.

Líbí se vám to? Ne. To si myslím. Co s tím? Křesťané žili v době, kdy otroctví prostě bylo. Jak jen to změnit? Myslíte, že je dnes otroctví? Ne? Ono vlastně není – ale i je.

Obr. „dětská práce“ Co tam vidíte? Skoro to vypadá, že si tam ti kluci hrají, viďte? Ale oni si nehrají, pracují. Nemohou chodit do školy, musí pracovat. A něco vám k tomu přečtu: „Důvodů, proč si firmy najímají děti, je několik. Dětská práce je levná. Dále mohou být na některé činnosti šikovnější než dospělí, například na tkaní koberců. Také ale neodmlouvají a neumí tak dobře hájit svá práva a zájmy.“

Obr. „šikana“ Co vidíte na tomto obrázku? Holčička stojí stranou od ostatních. Nikdo si s ní nepovídá, ta děvčata za ní vypadají, že se jí posmívají. I to přece patří k otroctví – nikoho nezajímá, co otrok cítí, co ho trápí. Není to člověk, je to věc. Otrok.

A tak bychom mohli pokračovat a vyprávět si o všech, kteří jsou vnímáni jako věci a ne jako lidé.

Co s tím? Nejen apoštol Pavel, ale i my žijeme v těžké době.

Pavel neuměl všechno změnit, ale něco změnit zkusil. Setkal se totiž s mužem jménem Onezimos, který byl otrokem a ze svého otroctví utekl. Utekl od svého majitele. A představte si, že jeho majiteli byli Filemon a Apfia. Bohatí křesťané, kteří pomáhali lidem okolo sebe, kteří byli skutečně hodnými lidmi.

Co mohl Pavel udělat? No, nemusel nic říkat a Onezimos mohl utíkat dál. Ale to by celý život utíkal. Pavel to zkusil jinak. Možná si vzpomněl na náš příběh o milosrdném Otci. Prostě napsal Filemonovi a Apfie, a ukázal jim Onezima úplně nově. Ne jako otroka, ale jako člověka. Tak, jak se to snažil ukázat Otec staršímu synovi při pohledu na syna mladšího. „Prosím tě za svého syna, kterému jsem dal život ve vězení, Onezima, který ti před časem způsobil škodu, ale nyní je tobě i mně k užitku. Posílám ti ho zpět, je mi drahý jako mé vlastní srdce. … Snad proto byl na čas od tebe odloučen, abys ho měl navěky - ne už jako otroka, nýbrž mnohem více než otroka: jako milovaného bratra.“

obr. „poslední večeře“

A možná, že Onezimovi Filemon s Apfií vystrojili hostinu na přivítanou. To nevíme. Ale co víme je, že byl On4ezimos pozván k hodu, u kterého je všechny hostil Pán Bůh. Tak, jako jsme zváni i my dnes. Amen.

Píseň: S 359 V království Božím místa dost

VP

Vyznání vin:

Bůh dává dech životu. Naplňuje život silou, osvěžuje ho. Dává znát, že člověka provází. Svým Duchem daruje život skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Nechme se těšit Duchem Božím a spolu s žalmistou vyznejme:

Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru. Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou, rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země. Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu. Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.

Vyznáváte-li takto v duchu žalmistových slov, stvrďte to každý slovy:

Duch Boží dává život.

I já spolu s apoštoly i vámi vyznávám, že Duch Boží dává život.

Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.

Vyznáváte-li takto v duchu žalmistových slov, stvrďte to každý slovy:

Duch Boží dává život.

I já spolu s apoštoly i vámi vyznávám, že Duch Boží dává život.

Směle pak přijměte slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Preface: Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a chválíme tě

za tvé působení ve světě

skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Uprostřed rozděleného a znesvářeného lidstva

totiž vidíme,

že ty dáváš ochotu ke smíření.

Je to tvůj Duch, kdo se dotkl srdcí,

když nepřátelé spolu opět mluví,

protivníci si podávají ruce

a národy hledají cestu k sobě.

Je to tvé dílo, když ochota ke smíru

ukončuje spor,

odpuštění překonává nenávist

a místo pomsty přichází prominutí.

Proto tě neustále chválíme,

děkujeme ti

a připojujeme se ke chvalozpěvu nebeských chórů,

které volají bez konce:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy.

Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

A my jsme přijali Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůj daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.

Blahoslavení pozvaní k hostině beránkově. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Ř 5,5n

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tt 3,4-7

Píseň pěveckého sboru

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že jsi s námi. Děkujeme za svědectví o Tvém jednání, děkujeme za zvěst o Duchu svatém. Moc Tě prosíme, abychom v síle Tvé přítomnosti dokázali být pomocí lidem kolem sebe.

Moc Tě prosíme, posílej nás za těmi, kterým nemoc bere sílu žít. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abys i nás, tak jako kdysi svůj lid, jak nám o tom svědčí proroci, vedl k solidaritě s těmi, kteří jsou znevýhodněni. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás naslouchat těm, kteří jsou jiní, kterým nerozumíme, kterých se bojíme. Prosíme, otevírej nám oči, abychom v lidech kolem sebe viděli skutečně lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, za všechny, kdo jsou obětmi násilí. Prosíme, dej nám sílu naslouchat rozbolavělým lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o sílu Tvého Ducha svatého, abychom se nechali určovat Tvojí nadějí a byli tak povzbuzením těm, kteří o naději přišli. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nás všechny, prosíme za Tvou církev, uč nás vytvářet místo k životu pro každého člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Spolu se všemi, kdo touží po životě, jaký Ty nabízíš člověku, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 366 Zavítej k nám, Duchu svatý