O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 9.6.2019 2Kor 4,5-11.13-14 VP (Jiří Ort)

odt download 

Říčany 9.6.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbě v Neděli svatodušní a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Amen.

Introit: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Ž 118,24

Píseň: 118 sl.1-5 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: Pane Bože, přicházíme do Tvého shromáždění ve vší své rozmanitosti, s různými důrazy i názory na řešení problémů. Přicházíme s radostí, ale i s trpkostmi. Přicházíme plni neklidu a očekávání z budoucnosti naší země i světa kolem nás. I s otázkami, kde je naše místo jako křesťanů v tomto světě.

Chceme Ti dnes poděkovat za dar Tvého Ducha svatého. S vděčností přijímáme povzbuzení a potěchu, ale i napomenutí, které nám přináší ve chvílích, kdy jsme na dně nebo naopak na vrcholu sil, kde si myslíme, že všechno zvládneme. Pane, děkujeme, že se s Tebou v Duchu svatém smíme setkávat v Písmu, ale i ve společenství Tvé církve nebo zcela nečekaně v takových setkáních, kde zapomínáme, že Ty nás provázíš všude, víš o každém našem kroku i hnutí mysli.

Děkujeme, že přinášíš do tohoto světa zvěst smíření a naděje. Vyznáváme, že my sami, jako Tvá církev, Ti v tomto směru děláme ostudu. Že nejsme Tvými dobrými svědky o smíření. Prosíme za odpuštění a děkujeme za dnešní nabídku hodu smíření. Prosíme, aby se o tomto Tvém pozvání dozvěděli všichni, kdo to potřebují slyšet. Svěřujeme Ti dnes jeden druhého, Tvůj lid i celý tento svět.

Amen.

Čtení: Ez 37,1-14

Píseň: 368 Ó tvůrce, Duchu svatý, přijď

Text: 2K 4,5-11.13-14

Haleluja. Hospodine, Ty Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. Haleluja Ž 104,30

Údolí plné suchých kostí – obraz zmaru, který má před sebou prorok Ezechiel přitahoval a přitahuje čtenáře a posluchače. Každý si do tohoto obrazu promítáme svoje představy, svoje vidění světa. Ale jedno je společné – vidíme, že člověk nemá budoucnost.

A tato ztráta budoucnosti je spojena se vzdálením se Hospodinu. To je vyznání biblického člověka a pro nás téma k hluboké reflexi. Skutečně si to myslíme? Skutečně jsme přesvědčení, že člověk musí v životě vsadit na konkrétní cestu a tou je pak určován jeho život? Tedy – že člověk neurčuje svobodně svůj život, ale je stále určován cestou, po které se vydal? Sázkou na konkrétní cestu, konkrétní síly v životě?

Biblický člověk vyznává, že to tak funguje. A konkrétně v textu z proroka Ezechiele - že cesta, na kterou vsadil, byla omylem a zmátla a zničila život celého společenství. A teď tu tedy stojí prorok, před očima obraz zmaru a má odpovědět na otázku, jestli je vůbec možné, aby byl tento obraz proměněn. Jestli má život budoucnost, i když je zjevné, že jsme se nechali určovat cestou, která vede ke smrti.

Odpověď je velice prostá a jediná možná: „Panovníku Hospodine, Ty to víš.“ Nikdo a nic jiného nemůže proměnit tento obraz zmaru v obraz života – než Hospodin.

A pak už začínají veliké divy, potvrzení pro všechny, kdo se strachují, že život už budoucnost nemá, že jej člověk definitivně zničil. Máme tu před sebou nové dílo stvoření. Duch Boží byl vdechnut člověku jako v onom dávném příběhu o stvoření a znovu vzniká život. Krásný obraz plný naděje.

A do této chvíle prozářené radostí přichází slovo z dopisu apoštola Pavla do Korintu. A otvírá se tak před námi otazník. Skutečně platí, že Pán Bůh nenechá člověka zahynout? Skutečně platí, že život má budoucnost? Problém je, že naše zkušenost často vypovídá o něčem jiném. Že ten mohutný obraz proroka Ezechiele vnímáme izolovaně – a v tom případě pouze jako útěšnou pohádku. Izolovaný pohled nám totiž neodpovídá na otázku jaká že je to Boží cesta. Jaké je to Boží stvoření. Co vlastně má budoucnost před Boží tváří? Do toho Ezechielova obrazu si totiž může promítnout každý, co chce. Izolovaně je to velice riskantní obraz.

A do těchto našich pocitů a zkušeností vstupuje apoštol Pavel se svým vyznáním a vnímáním života svého i života kolem sebe. Do těchto našich pocitů vstupuje apoštol jako naprostý realista. Ví o pochybnostech, ví o bolesti, ví o odmítnutí i o strachu z budoucnosti. Ale shrnuje to do konstatování, že tu nejde o zpochybnění faktu Božího jednání s člověkem. Apoštolova zkušenost víry, že Ježíš z Nazareta byl ukřižován, ale také vzkříšen není zpochybněna. To, o čem apoštol ví, je lidská slabost. Není nikterak útočný, nemluví o tom, jak jsme hrozní a jak bychom měli být dokonalí. Ne – on si prostě troufá pohlédnout na člověka takového, jaký je – slabý. Jako na toho, který dokáže veliké věci, ale zároveň dokáže selhat ze strachu, z únavy, ze slabosti. Tedy jako na toho, kdo nedokáže být cílem a normou cesty života. Ale – takovému člověku, nám, kteří jsme přirovnáváni k hliněným nádobám, je svěřena tak zásadní věc jako je evangelium. „Vždyť nezvěstujeme sami sebe, nýbrž Krista Ježíše jako Pána, a sebe jen jako vaše služebníky pro Ježíše. Neboť Bůh, který řekl 'ze tmy ať zazáří světlo', osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově. Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.” Jsme velice křehcí – ale to nic nemění na tom, že evangelium existuje a je tou určující silou a my jsme tu proto, abychom o této síle podávali svědectví všem, kteří se lekají budoucnosti nebo ji chtějí násilně přetvářet k obrazu svému.

To je Pavlův pohled na člověka. Zároveň se však realisticky dívá i na svět kolem sebe. „Na všech stranách jsme tísněni, ale nejsme zahnáni do úzkých; jsme bezradni, ale nejsme v koncích; jsme pronásledováni, ale nejsme opuštěni; jsme sráženi k zemi, ale nejsme poraženi. Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.” Život, který se před námi otevírá v Bibli, není o lidských happy endech, není podle našich not, podle našich měřítek úspěšnosti – ať už v osobním nebo celospolečenském rozměru.

O tom svědčí kříž a vzkříšení Ježíše z Nazareta. „Stále nosíme na sobě znamení Ježíšovy smrti, aby i život Ježíšův byl na nás zjeven.” Apoštol je přesvědčen, že v Ježíši z Nazareta je naše budoucnost. Bez kříže, bez Ježíšovy smrti bychom byli ve velkém nebezpečí nejrůznějších zkratek. Buď v poloze bezútěšné skepse nebo v iluzi, že život kolem nás funguje jinak. Že mocní nemají moc, že ji neumějí zneužít, že si neumíme, nedokážeme ublížit. A v těchto zkratkách bychom nedokázali být pomocí a povzbuzením těm, kteří ztratili schopnost vidět život – v jeho kráse i v jeho propastech.

Pomocí a povzbuzením, které rostou z jistoty víry, že uprostřed všeho, co zažíváme, platí, že vše, co Ježíš přinesl je reálnou nadějí pro tento svět. Láska a odpuštění, smíření, přijetí druhého člověka i odmítnutí všeho, co člověka ničí. Chcete-li – nejhlubší humanismus. Ale – v pokorném vědomí slabosti člověka a jediném zdroji života v Bohu. V jistotě víry ve vzkříšení. „ Ale máme ducha víry, o níž je psáno: 'Uvěřil jsem, a proto jsem také promluvil' - i my věříme, a proto také mluvíme, vždyť víme, že ten, kdo vzkřísil Pána Ježíše, také nás s Ježíšem vzkřísí a postaví před svou tvář spolu s vámi.”

V této jistotě víry smíme přijmout ten krásný obraz proroka Ezechiele. V této jistotě se dnes smíme radovat z toho, že živý Bůh dává lidskému životu svoji budoucnost.

Amen.

Píseň: 673 Dej odvahu včas slyšet

Vyznání vin:

Bůh dává dech životu. Naplňuje život silou, osvěžuje ho. Dává znát, že člověka provází. Svým Duchem daruje život skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Nechme se těšit Duchem Božím a spolu s žalmistou vyznejme:

Jsem skleslý na duchu, srdce mi usedá v nitru. Připomínám si dávné dny, rozjímám o všech tvých skutcích, přemýšlím o činech tvých rukou, rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země. Pospěš, odpověz mi, Hospodine, můj duch dokonává, neukrývej přede mnou svou tvář, nebo se budu podobat těm, kdo sestupují v jámu. Ohlas mi zrána své milosrdenství, neboť doufám v tebe. Dej mi poznat cestu, po níž mám jít, neboť k tobě pozvedám svou duši.

Vyznáváte-li takto v duchu žalmistových slov, stvrďte to každý slovy:

Duch Boží dává život.

I já spolu s apoštoly i vámi vyznávám, že Duch Boží dává život.

Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. Jen mě neodvrhuj od své tváře, ducha svého svatého mi neber! Dej, ať se zas veselím z tvé spásy, podepři mě duchem oddanosti. Budu učit nevěrné tvým cestám a hříšníci navrátí se k tobě. Vysvoboď mě, abych nebyl vinen krví, Bože, Bože, moje spáso, ať plesá můj jazyk pro tvou spravedlnost.

Vyznáváte-li takto v duchu žalmistových slov, stvrďte to každý slovy:

Duch Boží dává život.

I já spolu s apoštoly i vámi vyznávám, že Duch Boží dává život.

Směle pak přijměte slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra

Preface: Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a chválíme tě

za tvé působení ve světě

skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Uprostřed rozděleného a znesvářeného lidstva

totiž vidíme,

že ty dáváš ochotu ke smíření.

Je to tvůj Duch, kdo se dotkl srdcí,

když nepřátelé spolu opět mluví,

protivníci si podávají ruce

a národy hledají cestu k sobě.

Je to tvé dílo, když ochota ke smíru

ukončuje spor,

odpuštění překonává nenávist

a místo pomsty přichází prominutí.

Proto tě neustále chválíme,

děkujeme ti

a připojujeme se ke chvalozpěvu nebeských chórů,

které volají bez konce:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy.

Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308

460

Pozvání: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

A my jsme přijali Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůj daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.

Blahoslavení pozvaní k hostině beránkově. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Ř 5,5n

A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 1J 3,23n

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tt 3,4-7

Píseň: 370 Jak čerstvých vod jelen žádá

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že jsi s námi. Děkujeme za svědectví o Tvém jednání, děkujeme za zvěst o Duchu svatém. Moc Tě prosíme, abychom v síle Tvé přítomnosti dokázali být pomocí lidem kolem sebe.

Moc Tě prosíme, posílej nás za těmi, kterým nemoc bere sílu žít. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abys i nás, tak jako kdysi svůj lid, jak nám o tom svědčí proroci, vedl k solidaritě s těmi, kteří jsou znevýhodněni. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás naslouchat těm, kteří jsou jiní, kterým nerozumíme, kterých se bojíme. Prosíme, otevírej nám oči, abychom v lidech kolem sebe viděli skutečně lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, za všechny, kdo jsou obětmi násilí. Prosíme, dej nám sílu naslouchat rozbolavělým lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o sílu Tvého Ducha svatého, abychom se nechali určovat Tvojí nadějí a byli tak povzbuzením těm, kteří o naději přišli. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nás všechny, prosíme za Tvou církev, uč nás vytvářet místo k životu pro každého člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Spolu se všemi, kdo touží po životě, jaký Ty nabízíš člověku, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 391 Pane, jenžs mne koupil sobě