O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 29.9.2019 Mk 9,38-41 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 29.9.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v našem kostele, kde se budeme těšit z ujištění, že Pán Bůh je nejen tady s námi, ale se všemi, kdo touží po přijetí.

Introit: Hospodine, nakloň ucho, odpověz mi. Spas, můj Bože, svého služebníka, který v tebe doufá. (Ž 86,la.2b)

Píseň: 86 sl.1-7

Modlitba: Pane Bože, děkujeme, že jsme dnes znovu směli přijít do společenství, kde se těšíme z přítomnosti jeden druhého, kam přinášíme svoje starosti i radosti, kde se s nimi můžeme ztišit před Tebou. Kde smíme naslouchat svědectvím lidí, kteří zápasili o důvěru ve Tvou přítomnost v jejich životech a učili se s ní žít.

Pane, děkujeme, že se i my smíme této důvěře učit, že si v tom můžeme být oporou, že na to nejsme sami. Děkujeme nás všechny o své přítomnosti ujišťuješ v příběhu Ježíše z Nazareta. Že nás ujišťuješ, že Tvá přítomnost se neměří našimi pocity, úspěchy či neúspěchy.

Moc Tě prosíme, aby naše hledání, náš zápas o důvěru Tobě, mohly být pomocí lidem kolem nás. Aby mohly být pomocí tomuto světu, ve kterém se šíří beznaděj. Amen.

Slovo dětem

Píseň s dětmi: S147 Kdo mě z pout mých

Čtení: Ž 124

Píseň: 439

Text: Mk 9,38-41

Haleluja. Jak dobré je vzdávat Hospodinu chválu, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Haleluja. Ž 92,2

Co je základem našeho textu? Trochu problém je, že je volbou perikopy přetržena vazba na text předchozí. Tedy na ono žárlivé střežení své vlastní cesty k Bohu, ono soupeření vyvolané představou, že je tu jen jedna cesta a proto když ten druhý má úspěch s tou svojí cestou, je ta moje vlastně diskvalifikovaná. Typickým projevem tohoto postoje je archetypální příběh Kaina a Ábela.

Už minulou neděli jsme naťukli větu učedníků, kteří byli svázání stejnými tržními představami a která ukazuje důvod sdělení, které jsme dnes slyšeli: "Mistře, viděli jsme kohosi, kdo v tvém jménu vyhání démony, ale s námi nechodil; i bránili jsme mu, protože s námi nechodil."

Co je důležitější? Pomoc druhému člověku nebo zajištění mých představ? No, ono se stačí zeptat těch lidí, kterým bylo pomoženo. Kteří mohli začít žít plný život… Náš Honza vyprávěl příběh z romské osady na Slovensku. V jedné osadě byla převaha lidí, kteří chodili do adventistického sboru, jakkoliv důrazy adventistické církve příliš nekorespondovaly s životním stylem Romů. Ale – kazatel této církve se osobně nasazoval pro lidi, za kterými přicházel. „I bránili jsme mu, protože s námi nechodil.“

Ježíš tedy jasně říká - „nebraňte jim“. Jenže – ono ujištění, že se nemusíme cítit ohroženi růzností, odlišností, se snadno říká. Učedníci ale sami hledali, byli nejistí, byli v počátcích. Ovšem evangelista svá slova otevírá širšímu okruhu adresátů a jejich životní zkušenosti. To, že už je to z povelikonoční perspektivy, tedy z perspektivy církve, dokládá obrat „že jste Kristovi“. Církev byla hledající, v počátcích – a ohrožená. A je na tom vlastně stále stejně. Ono se za takové situaci skutečně dost těžko dá pouze akademicky řešit, že zvěst o Ježíši z Nazareta, svědectví o Kristu, je široce otevřená pro všechny potřebné….

S čím vstupovat k lidem, jejichž pocity jsou velice blízké pocitům žalmisty? Pocitům Božího lidu.

„Povstali proti nám lidé, zaživa nás chtějí zhltnout v hněvu, jímž proti nám vzpláli. Chtějí nás zatopit vody, dravý proud se přes nás chystá převalit, vzduté vody.“

Toto není situace pro akademickou diskusi. To je situace, kdy jde o život. Nebo to tak alespoň cítíme. Pocit ohrožení. Lidé, události, kterým nerozumíme, které nás znejišťují nebo ohrožují. Žalmista nás uvádí do situace otroctví Božího lidu v Egyptě. Mluví o vodách, mluví o nepřátelích. Je to silná výpověď, která nás vyloženě zve, abychom se identifikovali s žalmistou, abychom se identifikovali s Božím lidem. Je to výpověď nadčasová – a tím je velice lákavá. Jenže – je tu závažný problém.

Tím je fakt, že onen nepřítel - Egypt, otroctví, Rudé moře - musí být znovu a znovu identifikován. A člověk je poněkud náchylný k tomu, aby nepřítele označoval dosti unáhleně. To je květ lidského strachu, lidské nejistoty. Řečeno biblicky – je to květ hříchu, tedy nedůvěry v Hospodina.

Ježíš uklidňuje, otevírá pozitivní pohled na lidi okolo sebe. „Nebraňte mu! Žádný, kdo učiní mocný čin v mém jménu, nemůže mi hned na to zlořečit. Kdo není proti nám, je pro nás. Kdokoli vám podá číši vody, protože jste Kristovi, amen, pravím vám, nepřijde o svou odměnu.“ Ano, je to uklidňující, umožňuje nám to dívat se kolem sebe se zvednutým hledím. Je to moc hezký pohled na lidi kolem nás. Ukazuje, že jednání v Ježíšově jménu je něco podstatně širšího než skloňování jména Ježíše z Nazareta jako Krista při každé vhodné či nevhodné situaci. Že tu je Ježíšova cesta, jeho zvěst o Božím království, které se otevírá pro všechny. Pro každého, kdo touží po životě a je z něj vytlačován svým okolím. Vždyť proto evangelista Marek vůbec napsal svůj spis o Ježíši z Nazareta, aby bylo jasné, kdo je ten Vzkříšený, kdo je Kristus. Aby tato vyznání nebyla pouhým prázdným pojmem. Aby bylo jasné, co to znamená jednat v jeho jménu.

A zase jsme u slov. Ano – u slov, která mluví o následování. Já si za nimi stojím. Slova jsou v mnohém důležitá. Formulují myšlenky, takže se tyto mohou přenést od člověka k člověku. Beze slov – ať už vyjadřovaných jakkoliv – bychom se nedomluvili. Slovo může být pomocí, může i ublížit. Může osvětlit situaci, pojmenovat a tím i pomoci. Ale – jsou to pouze slova. Mohou osvětlit jádro problému, mohou ukázat směr, mohou povzbudit – ale nemohou příjemci slov nabídnout posilu a odvahu, nemohou mu pomoci žít. Bez toho, kdo by slova prostředkoval. Osobně si velice dobře uvědomuji, jak jsou pro mě slova důležitá, jak jsou pro mě důležitá jako umožnění sdílet zkušenosti a pohledy druhých lidí. Mohl bych vyjmenovat řadu spisovatelů nebo i biblických příběhů, kteří mě ovlivnili. Ale zároveň jsem jako každý z nás narazil na hranice – sebehlubší a sebezajímavější pohledy na život zprostředkované slovy, mě nedodají odvahu k životu, nenaučí mě žít. Tady potřebuji podat ruku, potřebuji lidskou blízkost.

Právě žalmy o tom svědčí s nebývalou hloubkou. V mnoha žalmech se nám slova ani nelíbí, jsou na nás příliš hrubá, vymezující se, zneužitelná. A přece tu jsou jako nabídka cesty, kde hledat zdroj života. A náš 124. žalm je toho ve své stručnosti, ve své vybroušenosti, jasnou ukázkou. Žalmista nás nevede k tomu, abychom druhé přesvědčili o tom, „že u nás to funguje“. Žalmista prostě a jednoduše zve na cestu, na které se Boží lid má učit důvěřovat Bohu. Chcete-li, krůček po krůčku. „Izrael ať řekne -,

kdyby sám Hospodin nebyl při nás.“ Ať se to Izrael učí říkat. Tak jako se Izraelci krok za krokem odvážili vstoupit mezi rozdělené vody Rudého moře na cestě z Egypta. Tady slova nepomohou. Tady pomůže jedině lidská blízkost, lidská pomoc, lidské naslouchání. Nabídka, že se této důvěře budeme učit spolu. Že se budeme učit slovům: „Naše pomoc je ve jménu Hospodina; on učinil nebesa i zemi.“

Ježíš vyslovil mnoho slov. Ale evangelista Marek je především svědkem o tom, že tato slova pomáhala lidem v cestě za ním, za Ježíšem. Pomáhala v následování. Ježíš umožňoval lidem kolem sebe, aby důvěřovali v Boží přítomnost v jejich životech. Učil je spiritualitě, učil je, jak se o tuto jistotu, o víru, starat. Učil je modlitbě v tom nejhlubším slova smyslu – učil je odevzdávat Bohu své životy. Protože pak se mohou otevřít i pro druhého člověka v jeho odlišnosti. Pak budou mít učedníci i my sílu na přijetí druhého tak, jak k tomu vyzývá Ježíš v dnešním oddílku z Markova evangelia.

Jsem hluboce přesvědčen, že o tom jsou dnešní dva texty. Že nám ukazují smysl církve. Že nám ukazují smysl našeho sborového společenství. Ve vší slabosti, ve všem strachu, ve všem selhání - my můžeme zvát na cestu. Na cestu získávání důvěry v Boží přítomnost v životech našich i v životech lidí, kteří jsou tak naprosto jiní, než my. Buďme si v tom oporou, buďme si v tom povzbuzením. Vždyť nám v tom pomáhá svědectví mnoha svědků. Vždyť máme před sebou svědectví Ježíše z Nazareta, Krista, o tom, že tato cesta není marná.

Amen.

Píseň: 623 Důvěřuj se v Pána

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, stojíme tu společně před Tebou a děkujeme za ujištění o Tvé přítomnosti. Chceme Tě moc poprosit, abys nás v této jistotě povzbuzoval, abys nás ji učil vnímat. Chceme Tě poprosit, abys nás v této jistotě vedl za všemi, kteří potřebují ujištění o své hodnotě, kteří potřebují ujištění o naději, kteří potřebují ujištění, že jsi s nimi bez jakýchkoliv podmínek.

Prosíme, veď nás za nemocnými. V našem sboru, v našem okolí. V tichosti prosíme za ty, kteří nám dělají starost. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo Tě hledají a místo Tebe naráží na spoustu slov. Prosíme, uč nás jim být těmi, kdo podají svědectví o Tvé blízkosti skrze blízkost lidskou. Uč nás učit potřebné, že nejsou na okraji Tvého zájmu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme, uč nás ujišťovat ty, kteří zápasí o situaci trpících útlakem, že nejsou sami. Uč nás být posilou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme, uč nás naslouchat těm, koho trápí klimatická situace naší planety. Uč nás naslouchat těm, kterým tato situace ničí domovy, kterým ničí možnost obživy. Vnímáme situaci rozdělení v této otázce a trápí nás. Moc Tě prosíme, uč nás vyrovnávat se s naší rozdílností. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás vnímat ty, kteří utíkají ze svých domovů, jako lidi a ne jako neosobní problém. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché osobní díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme se všemi, kdo hledají naději: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Bůh naděje nechť vás naplní veškerou radostí a pokojem ve víře, aby se rozhojnila vaše naděje mocí Ducha svatého. Ř 15,13

Píseň: 699