O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 3.2.2019 Mk 1,22-28 VP (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 3.2.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám ve společenství, kde se smíme těšit na ujištění, že je Pán Bůh s námi a vstupuje do našich příběhů.

Introit: Hospodin kraluje! Oděl se důstojností, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. Ž 93,1

Píseň: 65

Modlitba: Pane, děkujeme. Přicházíme a smíme přijímat ujištění o Tvé lásce k člověku. Děkujeme, že otevíráš život i tam, kde my ho vzdáváme, děkujeme, že se přiznáváš k nejrůznějším formám života i tam, kde my si bráníme jen tu svoji představu. Děkujeme, že to s námi nevzdáváš.

Děkujeme, že před námi otevíráš příběh svého Syna, Ježíše Krista a ujišťuješ nás, že Tvá podivuhodná moc přemáhá všechnu negativní sílu, se kterou my si nevíme rady. Děkujeme, že vstupuješ do bolesti zloby, do bolesti nepochopení a odmítnutí, že vstupuješ do bolesti osamocení a otevíráš před každým člověkem zázrak vzkříšení.

Prosíme, uč nás předávat naději vzkříšení všude tam, kde už lidé naději vzdávají. Prosíme uč nás zvát ke Tvé naději každého člověka – tak, jako Ty zveš každého člověka do společenství své hostiny. Amen.

Sovo dětem:

Píseň ze Svítá: S57

Čtení: 1K 8,1-13

Píseň: 172

Text: Mk 1,21-28

Haleluja. Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. Haleluja. Ž 95,1

Je to zvláštní kombinace textů, kterou tu máme před sebou. Jakoby k sobě nepatřily, jakoby jejich autoři řešili každý něco úplně jiného. Evangelista Marek nám představuje Ježíše jako toho, kdo má moc, jako toho, kdo s mocí vstupuje do lidských životů, a apoštol Pavel musí řešit sborový problém v Korintu.

Ale když se podíváme trochu blíže, tak nás ten „korintský problém“ zaujme. On je totiž o identitě. O tom, co by lidé v korintském sboru měli či naopak neměli dělat, jak moc by se měli vymezit vůči svému okolí, vůči hodnotám, které mu vládnou. To je ono maso obětované modlám. A v korintském sboru tento problém prostě nastat musel. Uprostřed multikulturního přístavního velkoměsta. A apoštol měl k této situaci říci jasné slovo. Kdybychom se podívali k evangelistovi Lukášovi, tak ten na tuto otázku ve 2. části svého spisu, ve Skutcích apoštolů, odpověděl naprosto jasně. V 15. kapitole, která pojednává o „ekumenickém koncilu“, čteme: „Proto já soudím, abychom nedělali potíže pohanům, kteří se obracejí k Bohu, ale jen jim napsali, aby se vyhýbali všemu, co přišlo do styku s pohanskou bohoslužbou, aby nežili ve smilstvu, aby nejedli maso zvířat, která nebyla zbavena krve, a aby nepožívali krev.“ Ale apoštol Pavel žádný jasný návod neposkytl. Jakoby mluvil o něčem jiném: „Pokud jde o maso obětované modlám, víme, že 'všichni máme poznání'. Poznání však vede k domýšlivosti, kdežto láska buduje.“ Apoštol prostě vystihl, že problém, na který chtěli v Korintu jasnou, jednoznačnou odpověď, žádnou jednoznačnou odpověď nemá. Protože se týká člověka, protože se týká lidského společenství. Nejde prostě říci – to a to dělejte, tak a tak se vymezte vůči svému okolí, a bude to v pořádku. V těchto věcech se prostě apoštol nechtěl postavit do role toho, který umí zřetelně určit, jak má vypadat život.

A proto sem patří dnešní text z Markova evangelia. „Když přišli do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci.“ Tím evangelista Marek začíná veřejné vystoupení Ježíše z Nazareta. Ježíš je ten, který má moc. U evangelisty Marka je zvláštní, že hodně mluví o tom, že Ježíš učil, ale zároveň o obsahu jeho učení se zmiňuje minimálně. To, co se v tomto evangeliu především dozvídáme, jsou dopady Ježíšova učení. Dopady Ježíšovy moci. A ta je zřetelná – člověk posedlý zlým duchem byl vyléčen. Tedy přesněji – člověk, který byl pod vládou zlého ducha, byl jeho vlády zbaven. Jednoznačná zvěst. A úchvatná.

A tady je jednoznačný i apoštol Pavel. „I když jsou tak zvaní bohové na nebi či na zemi - jakože je mnoho takových bohů a pánů - my přece víme, že je jediný Bůh Otec, od něhož je všecko, a my jsme tu pro něho, a jediný Pán Ježíš Kristus, skrze něhož je všecko, i my jsme skrze něho.“ Jednoznačné vyznání církve. Máme tu před očima to, čemu věřil člověk tehdejší doby – kolem něj bylo mnoho sil, duchů, démonů, které na člověka působily a velice často ho ničily. A do této představy vstupuje Ježíš a člověka od této vlády osvobozuje. Ukazuje, že neexistuje moc, kterou by nepřemohl. Že je v jeho silách vrátit člověka skutečnému životu, který pro každého z nás připravil Hospodin. A znovu u Marka slyšíme - „A všichni žasli“.

Nad touto mocí, nad tímto osvobozením stáli v úžasu. A tento úžas je nabízen i nám. My nepojmenováváme tlaky, které nás zotročují, jako božstva nebo démony nebo zlé duchy. To ale neznamená, že jsme odolnější vůči silám, které na naše životy působí. Bylo by skutečně hrubým zkreslením a zúžením, kdybychom Ježíšovo vyhánění zlých duchů interpretovali jako schopnost uzdravit člověka z psychických nemocí. Tady je nabízeno mnohem víc – je nabízen plný lidský život. Uprostřed společnosti, kde se cítíme bezmocní. Všimněme si, že ve všech možných oblastech společnosti lidé volají po možnosti přímého ovlivňování věcí veřejných. Zároveň tu jsou ale věci, se kterými nejsme schopní hnout, i kdyby byla zavedena přímá demokracie na všech úrovních. Jsme ovlivňováni informacemi a podle nich se řídíme. Každý podle toho, jakému zdroji informací důvěřuje. A zároveň – a to je mnohem hlubší – každý podle své osobní historie, podle svého nastavení, podle své zkušenosti. Cítíme se vydáni na pospas dějům, které jsou mimo nás. Uvědomil jsem si to znovu při sledování dokumentu o Ugandě, kde se lidé snaží budovat nejrůznějšími způsoby ochranu proti přírodním pohromám, které jsou čím dál častější, ale které jsou zároveň důsledkem něčeho, co lidé v Ugandě prostě neovlivní. To zmiňuji pouze proto, že to mám teď čerstvě v paměti, ale my víme, že tato naše vydanost dějům, které sami neovlivníme, nás straší. Je nám z ní úzko. Naši zlí duchové jsou až příliš reální.

A do toho vstupuje Ježíš jako ten, kdo přichází s mocí a osvobozuje člověka od těchto tlaků. Obrovská, zásadní naděje, kterou si smíme stále připomínat, kterou se smíme povzbuzovat navzájem a zároveň tuto naději předávat lidem okolo nás.

Ale – přichází všední dny, vstupujeme do nejrůznějších situací – a neshodneme se na tom, jak se v nich chovat, jak je řešit. Tak, jako ve sboru v Korintu. A korintští volají o pomoc - „Řekni nám, Pavle, jak to je. Řekni nám, jak se máme chovat, vysvětli nám, jak je to správně.“ Jak dobře to známe. A kolik známe lidí, kteří mají podstatně menší pokoru než apoštol Pavel a staví se do pozice těch, kdo učí jako ti, kdo mají moc. Ale Pavel toto odmítá. Vnímá problém, nebagatelizuje ho – ale aby mohl být v církvi vyřešen, musí se k němu přistupovat ze zcela odlišného úhlu pohledu. Je třeba dát do uvozovek vlastní poznání a připomenout si, co je podstatné. Že patříme Pánu Bohu – ne, že my jsme uchopili správné poznání Boha, ale to, že Pán Bůh poznal nás. Problémy nemizí – nezmizeli ani z korintského sboru. To dobře víme. Ale víme, že má smysl je řešit, že má smysl hledat cestu jeden k druhému i k lidem okolo nás, kteří potřebují pomoc.

Protože i my jsme směli přijmout svědectví dnešního příběhu z evangelia. I my si smíme uprostřed všech tlaků a bolestí říci spolu s lidmi v synagoze v Kafarnaum: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho." Amen.

Píseň: 200

Večeře Páně: Pane, přicházíme před Tebe celí rozbolavělí. A vyznáváme, jak moc potřebujeme toto Tvé pozvání k hostině, kam smíme přicházet se vší svou bolestí, se všemi svými pokaženými vztahy, se vší svou bezmocí tváří v tvář tlakům, které na člověka vytváří lidská společnost.

Děkujeme za ujištění, že Ty o nás všechno víš, že víš, co nás sužuje a právě proto za námi přicházíš a nabízíš nám účast ve společenství u Tvého stolu.

Vyznáváme svoji touhu odevzdat Ti všechno, co nás tíží. Kdo spolu se mnou chcete takto vyznat, přidej se slovem: Vyznávám.

Vyznáváme svoji touhu narovnat vztahy s lidmi okolo nás, které se nám podařilo zamotat. Kdo spolu se mnou chcete takto vyznat, přidej se slovem: Vyznávám.

Vyznáváme, jak moc toužíme po naplnění naděje, o které jsme dnes znovu směli slyšet ve svědectví o Tvém Synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu. Kdo spolu se mnou chcete takto vyznat, přidej se slovem: Vyznávám.

Slovo milosti: Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Dobrý Bože,

stojíme před Tebou s otevřenýma rukama.

Jsou znamením toho, jak jsme potřební,

neboť všechno, co máme, není před Tebou ničím,

všechno, co nazýváme svým, je bezvýznamné,

nemáme-li Tebe.

Jenom Ty jediný jsi skutečným smyslem

a prvým cílem a hloubkou našeho života.

Ty nejsi Bohem, který se uzavírá do sebe.

Ujal ses naší slabosti a chudoby

a dáváš nám do nastavených rukou

ten největší, jedinečný dar:

Tvého Syna, který je cesta, pravda a život.

Proto chceme chválit Tebe, našeho Otce,
Tobě děkovat,
Tebe oslavovat
a Tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili, ale ke kterému nás zve náš Bůh.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás on přijímá.

Hle, radost, po které jsme toužili, a kterou dává jen On sám.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý i dítě. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 678

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, pozval jsi nás ke svému stolu a ujistil nás, že jsi s námi ať se děje co se děje. Že Tvá láska není podmíněná, ale že nabízíš pomocnou ruku prostě tam, kde jsou lidé v nouzi.

Moc prosíme, uč nás této logice lásky v našich životech. Otevírej naše srdce, abychom uměli naslouchat a povzbudit ty, koho svírají pocity nedostatečnosti, ty, kteří se trápí tím, jestli jejich život má smysl, má budoucnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme, veď nás za těmi, kteří se nemohou vyrovnat se situací, do které se ve svém životě dostali. Pane, vyznáváme, že se cítíme na pomoc slabí a nenápadití, a voláme k Tobě o pomoc. Dávej nám cit pro slova i mlčení, pro podanou ruku i pro stažení se do pozadí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyznáváme, že Ty zbavuješ člověka jeho démonů a ukotvuješ jeho život v pravém lidství. Prosíme o důvěru v tuto Tvoji moc, abychom uměli s touto nadějí vstupovat do bolestí způsobených zlobou, strachem, nejistotou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti práci těch, kteří se snaží pomoci v zemích ohrožených chudobou, válkou, přírodními katastrofami. Odevzdáváme Ti i pomoc Těch, kteří Ti tuto práci odevzdávají ve svých modlitbách, kteří se snaží pomoci finančně i jinak. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, kdo hledají domov. Odevzdáváme Ti ty, kteří domov nezažili – kteří neměli to štěstí, aby vyrůstali v prostředí naplněném láskou, i ty, kterým byl domov zničen a oni jsou nuceni z něj utéct a hledat domov nový. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti své osobní díky a prosby v tiché modlitbě.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život svůj i svých blízkých: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

Píseň: 171