O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uříněves 19.1.2020 J 1,29-42 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 19.1.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit ze svědectví, že Pán Bůh přijímá nejen nás, ale i všechny lidi kolem nás.

Introit: Hlahol Bohu celá země! Pějte žalmy k slávě Jeho jména, Jeho chválu šiřte chvalozpěvem. Ž 66,1

Píseň: 47 Všichni v tento čas

Modlitba: Pane Bože, dnes Ti chceme moc poděkovat za všechny ty, kdo nám o Tobě podali svědectví. Kdo nám ukázali, že cesta následování Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista je něčím, co dělá život plným, co nabízí naději do chvil, kdy nevíme, jak dál, co učí rozpoznávat Tvé dary a činí tak život radostným.

Děkujeme, že nás na této cestě provázíš. Že s námi chceš navázat vztah a nabízíš každému člověku jiný způsob, jiný model. Ale zároveň jasně ukazuješ směr ve zvěsti o životě, smrti a vzkříšení Tvého Syna a našeho Spasitele.

Za to Ti děkujeme a moc prosíme, abychom i my byli schopni otevírat druhým krásu života, který Ty nabízíš. Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: S 21 Buď vůle Tvá

Čtení: 1K 1,1-9

Píseň: 286 Ježíše Krista slavíme

Text: J 1,29-42

Haleluja. Chvalte ho, všichni jeho andělé, chvalte ho, všechny jeho zástupy. Haleluja. Ž 148,2

Jan uviděl člověka. Je zajímavé už to, že u postavy Jana Křtitele evangelista Jan nemluví o křtiteli. Jeho role je jiná a pro nás vlastně mnohem plastičtější. Tento Jan totiž není důležitým ukazatelem, ale svědkem. Konkrétním svědkem konkrétním lidem. Ano, on vydal svědectví o Ježíšovi, když k němu Ježíš přišel. „Hle, Beránek Boží, který snímá hřích světa“. Pak ještě vydal svědectví, že Ježíš je Syn Boží. Ale tam, kde v synoptických evangeliích přichází křest, tak u evangelisty Jana vrcholí Janova svědecká role.

Jan uviděl člověka. A nejen že na něj upozornil jako na zajímavou postavu, on zároveň podal své svědectví. Osobní svědectví. Vyvrcholení Janovy služby pro evangelistu vrcholí právě v osobním kontaktu s konkrétními lidmi kolem něj. Tady na Ježíše upozorňuje a vyznává, o pár kapitol dále ujišťuje ty, kteří za ním přijdou s pochybnostmi, s pocitem, že Ježíš nenaplňuje jejich představy, že Ježíš je skutečně tím, kterého poslal Hospodin.

Janovské postavy v našich životech. Ti, kteří nám buď otevřeli Ježíšovu postavu jako stále aktuální nabídku cesty nebo nám jeho postavu otevřeli nově. Nově nám otevřeli Jeho příběh. Každý máme svého Jana, který nás zastavil, který nás svou zbožností nasměroval, ukázal nám, že je možné jít dál, že má smysl hledat, že existuje naděje i v mém životě.

Dál už Jan nemůže. Od této chvíle už uslyšíme o Ježíšovi a o učednících. Ti se rozhodli, že vezmou vážně Janovo svědectví, změnili směr a vydali se po cestě za Ježíšem. A už to byla jejich cesta, už to byly jejich otázky, byl to jejich přímý kontakt, hledání vztahu s Ježíšem.

A na úvod setkání přichází velice stručná a jasná otázka – „Co chcete?“. Proč za Ježíšem přicházejí? Proč za Ježíšem přicházíme? Koho vlastně hledáme? Je skutečně zajímavé, že tato otázka přišla. Jan je poslal, ale oni sami si musí říci, proč za Ježíšem přicházejí. Nestačí říci „Jan nás poslal, máme to v rodinné tradici. Musí sami vyznat, kým pro ně Ježíš je. jako koho Ježíše vnímají, za kým vlastně přichází. Tedy – „Kde bydlíš?“. Velice prostinká otázka s důležitým podtextem. Ano, je to ukázka naprostého nepochopení, ale zároveň je to začátek cesty. Ježíš se nevysmívá ani se nezlobí, vlastně ani nevysvětluje. Jsme na začátku. „Kde bydlíš?“ „Pojďte za mnou“.

Je příjemné, že na tomto místě můžeme otevřít Pavlovu epištolu. Že ekumenický lekcionář text ze začátku této epištoly spojuje s oddílem z Janova evangelia. Dopis lidem, kteří jsou stejně jako my na cestě. Jako sborové společenství i jako každý jednotlivec.

Apoštol píše lidem, kteří už kus cesty ušli. S Ježíšem. Změnili směr svého života a šli. Ale tady se ukazuje, že to neznamená konec příběhu. Že konec cesty neznamená ani to, že se Janovi učedníci zcela mýlili v tom, kým Ježíš je na naprostém začátku, ani to, že mnozí korintští došli k mylným závěrům a měli pocit, že jsou na vrcholu poznání. To je něco, co známe velice dobře. Ano, i my se setkali s Ježíšem. Něco jsme zažili, mnohé jsme promysleli, procítili. A najednou máme pocit, že je to nějak jinak. Že to každý vnímáme jinak, že každý věříme jinak. Jak je to možné? Jak je možné, že jsme se najednou ocitli každý někde jinde? Dokonce dost zásadně někde jinde. Prostě proto, že každý patříme, do jiné sociální skupiny, že každý máme jiné vzdělání, že každý máme jinou životní zkušenost. Má tedy toto vše větší platnost v lidském životě než to, že jsme se vydali za Ježíšem? Mělo smysl Janovo základní svědectví?

Pro korintské byl přece Pavel oním Janem, který jim ukázal Ježíše a řekl – „Hle, Beránek Boží“. A najednou si nerozumí. Najednou za ním nepřicházejí a neptají se, ale jdou po vlastní cestě hledání. Najednou my se názorově rozcházíme s těmi, kteří nám otevřeli Ježíšovu cestu a jsme z toho nešťastní a nevíme si s tím rady. A tak jako v Korintu se zlobíme, jak to, že nám ti naši Janové nerozumějí.

A Pavel píše dopis. A na jeho začátku vyznává: „Církvi Boží v Korintu, posvěceným v Kristu Ježíši, povolaným svatým, spolu se všemi, kteří vzývají jméno našeho Pána Ježíše Krista, ať jsou shromážděni kdekoliv, jinde či u nás“. Apoštol píše všem korintským křesťanům a ujišťuje je, že patří Pánu Bohu. My v průběhu Pavlova dopisu do Korintu poznáme, že mezi korintskými a Pavlem došlo k roztržce, že Pavel vnímá ve své víře mnoho věcí jinak – a to dost zásadně. A to v důležité oblasti aplikace víry do života, do vztahů s druhými lidmi. Ale Pavel nezpochybňuje, že mají společný základ víry, Ježíše Krista. „Stále za vás Bohu děkuji pro milost Boží, která vám byla dána v Kristu Ježíši; on vás obohatil ve všem, v každém slovu i v každém poznání. Neboť svědectví o Kristu bylo mezi vámi potvrzeno, takže nejste pozadu v žádném daru milosti a čekáte, až se zjeví náš Pán Ježíš Kristus. On vám bude oporou až do konce, abyste v onen den našeho Pána Ježíše Krista nebyli obviněni. Věrný je Bůh, který vás povolal do společenství se svým Synem, naším Pánem Ježíšem Kristem.“

Apoštol nás jakoby vrací zpět do situace Jana a jeho učedníků. „"Hle, beránek Boží." Ti dva učedníci slyšeli, co řekl, a šli za Ježíšem.“ Dostali jsme dar. Bylo nám podáno svědectví o Ježíši z Nazareta jako o Kristu. Jsme na cestě za ním, máme mnohé otázky, někdy praštěné, někdy zásadní. Ale hledáme na cestě, hledáme vztah k tomu, o kterém nám bylo podáno svědectví. A smíme přitom děkovat za janovské svědky svých životů.

Amen.

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes Tě chceme prosit, abys nás učil být svědky.

Uč nás být svědky o Tvé naději těm, kdo ztratili blízkého člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Uč nás být svědky o Tvé věrnosti těm, kdo jsou sevřeni nemocí a mají pocit, že jsou všemi i Tebou opuštění. Za to Tě, Pane, prosíme.

Uč nás být svědky o Tvé lásce těm, kdo propadli skepsi a vidí život jako místo, kde se prosazuje vždy ten, kdo se nenechá brzdit vztahem k druhým lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Uč nás být svědky o Tvém odpuštění těm, kdo nejsou schopní odpustit druhým ani sobě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Uč nás být svědky o Tvém milosrdenství všude tam, kde už se rozpadly vztahy pod tíhou zloby a odmítání, ale i slabosti a nedůvěry v budoucnost hodnot Tvého království. Za to Tě, Pane, prosíme.

Uč nás být svědky o Tvé pomoci všude tam, kde se lidé snaží být pomocí a povzbuzením pro ty, kdo jsou odmítáni, kdo jsou pronásledováni, těm, kdo jsou vyháněni ze svých domovů válkou a bídou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Uč nás být svědky o Tvé přítomnosti všem nám, kteří se ztrácíme uprostřed problémů tohoto světa. Všem nám, kteří se lekáme výhledu do budoucnosti Tvého stvoření, které ničíme svým sobectvím. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: S 186 Moc předivná