O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 9.2.2020 Ex 1,8-21 dětské (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 9.2.2020

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám v tomto kostele, kam jsme přišli, abychom naslouchali ujištění, že nás má Pán Bůh rád a je s námi v každé chvíli.

Introit: V Boha, jehož slovo chválím, v Hospodina, jehož slovo chválím, v Boha doufám, nebojím se. Amen. Ž 56,11.12a

Píseň: S65

Modlitba: Pane, stojíme v úžasu nad tím, že jsme byli Tebou pozváni do tohoto společenství. Tvá bezpodmínečně otevřená náruč naplňuje světlem naše životy.

Pane, děkujeme Ti, že se nám tento zázrak přijetí stále znovu otevírá v biblické zvěsti. V příbězích Tvého lidu a především ve zvěsti Ježíše z Nazareta. Že se nám otevírá právě tváří v tvář mezním situacím našich životů ve zvěsti o Ježíšově smrti na kříži a vzkříšení.

Pane, moc Tě prosíme o posilu v Duchu svatém, abychom o této Tvé otevřenosti dokázali svědčit svými životy. Amen.

Čtení: Ex 1,8-21

Píseň: S 133

Text: Iz 41,10

Haleluja. Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno, budu zpívat, prozpěvovat žalmy. Haleluja. Ž 57,8

Milé děti, ale i milí dospělí, to, co jsme slyšeli jako první čtení, je nejprve moc smutné. Všichni ti, kteří vyrůstali s příběhy o Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, Josefovi, se všemi těmi příběhy, které jste si v letošním roce vyprávěli i vy, najednou jako by měli pocit, že přestávají platit. Vyrůstali s vyprávěním, že Pán Bůh vždy vyslyšel ty, kteří k němu volali, že je povzbudil, pomohl jim – a najednou jakoby nic z toho nebyla pravda. Najednou museli všichni žít podle pravidel, která se jim ale vůbec nelíbila a nemohli – nebo neměli sílu s tím něco dělat. Najednou všude kolem nich vládl faraon a ne Bůh Abrahamův, Izákův, Jákobův a Josefův. A došlo to tak daleko, že faraon rozhodl, že všichni ti, kdo doufali – nebo snad ještě doufají - v Pána Boha, musí zmizet ze světa.

Hrozné rozhodnutí. A ještě horší na tom je, že se něco takového pořád vrací. V nejrůznějších podobách.

Představím vám jednu knížku od Michaela Endeho. Jmenuje se Děvčátko Momo a ztracený čas. Říkáte si, co tato knížka může mít společného se snahou faraóna ovládnout všechny lidi? Tak tedy poslouchejte. Momo byla malá holka, která nikoho neměla. Tedy, ona neměla rodinu. Ale měla spoustu přátel. Ona měla ráda je a oni jí. Moc rádi za ní přicházeli, protože jim Momo dokázala naslouchat. Ale přišel čas, kdy se přátelé přestali objevovat. Neměli čas. A ono to s tím časem nebylo jen tak. Poslouchejte.

„Na světě existuje obrovské, a přece zase úplně obyčejné tajemství. Všichni lidé se na něm podílejí a každý je zná, ale málokdo o něm vůbec někdy přemýšlí. Většinou je lidé berou jen tak beze všeho na vědomí a nepodivují se mu ani za mák. Toto tajemství se jmenuje Čas.

Lidé měří čas pomocí kalendáře a hodin. Jenomže to ještě zdaleka nic neříká, protože přece každý ví, že někdy může člověku připadat jediná hodina jako celá věčnost, a jindy prchne jako okamžik – podle toho, co v této hodině prožíváme.

Vždyť Čas je Život. A Život přebývá v srdci.

Tuto pravdu neovládal nikdo tak dobře jako šedí muži zahalení od obleků z látek. Nikdo neznal tak jako oni cenu jedné hodiny, jedné minuty, ba dokonce jediné vteřiny lidského života. Samozřejmě že se na tyto skutečnosti dívali po svém, jo je asi jako pijavice na krev, a podle toho po svém jednali.

Šedivé postavy něco zamýšlely s časem lidí. Měly své tajné plány, rozsáhlé a pečlivě připravené. Nenápadně se vřadily do života velkého města a jeho obyvatel. Nikdo to ani nepozoroval, a šedí muši si dobývali denně, krok za krokem, větší pole působení a zmocňovali se vlády nad lidmi.“

Faraón se chtěl zmocnit všech lidí, kteří žili v Egyptě – včetně Božího lidu. Šedí muži se chtěli zmocnit všech lidí, zmocnit se jejich času, určovat jejich život. Co s tím?

Píseň: S 188

Veliká moc stála a stojí proti lidem, kteří chtěli a chtějí žít tak, aby se to líbilo Pánu Bohu. Co myslíte, co se mu líbí? Víte co, já vám přečtu kousek z knížky a vy mi řeknete, co si o tom myslíte.

Holič, pan Fusi, denně sedával u své matky a vyprávěl jí o tom, co zažil, co je nového ve městě. To všechno jí denně vyprávěl, i když jeho maminka už téměř neslyšela. A také pro maminku chodil nakupovat. Pan Fusi chodil denně za slečnou Darií, která nemohla chodit, přinášel ji každý den květinu a povídal si s ní. Také rád večer sedával u okna přebírat v hlavě, co se za celý den stalo. Jak se vám to líbí? Mě tedy ano. A myslím, že Pánu Bohu se to líbilo také.

Ale poslechněte si, co na to říkali šediví muži. „To jediné, na čem v životě záleží, je, aby to člověk někam přivedl, aby se něčím stal a aby něco měl. Kdo to přivede dál, než ti druzí, kdo je něčím víc a kdo má víc peněz než oni, tomu spadne všechno ostatní samo do klína: přátelství, láska, úcta a tak dále.“ „A proto musíte šetřit čas. Rychleji pracovat, nedělat nic zbytečného. Vystříhat se každé zbytečné zábavy, která vás o čas okrádá. Zkrátíte hodinu strávenou každý den u matky na polovinu. A vůbec – umístěte ji někam do penzionu pro staré lidi. A slečnu Darii navštěvujte jenom jednou za čtrnáct dní. Je-li to vůbec nutné.“

Tak. Faraón a šediví muži. Všichni se zlobí, když se člověk věnuje něčemu jinému, než práci pro ně. Všichni se zlobí, když člověk myslí na druhé. Skutečně to není pouze dávný příběh. Není to příběh pohádkový. Je to příběh, který stále znovu zažíváme.

Píseň: S 401

Smutné. A jde s tím něco dělat? Vždyť to vypadá tak, že faraóni a šediví muži mají naprosto všechnu moc v ruce. Že si mohou dělat, co se jim zlíbí. A noví a noví lidé to potvrzují, když je poslouchají a svůj život řídí podle nich.

A do toho zaznívá slovo: „Neboj se, vždyť já jsem s tebou, nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odvahu, pomocí ti budu, budu tě podpírat pravicí své spravedlnosti.“

Stačí to? Podívejte se na dvě staré ženy. Jmenovaly se Šifra a Púa. Poslechli faraóna? Ne. Prostě neposlechly. Protože vzaly vážně všechno to, co slyšeli o Pánu Bohu. Vzaly vážně všechna vyprávění, že Pán Bůh chce životy zachraňovat a ne ničit. A že to chce i od člověka.

V příběhu o děvčátku Momo to vypadalo stejně beznadějně jako v biblickém příběhu o otroctví v Egyptě. Proti moci šedivých mužů tu stála Momo, a želva Kasiopea. Momo se cítila moc sama. Šediví muži jí vzali všechny přátele. A přece se šedivým mužům nevzdala, přece se pokusila zachránit všechny ty, které měla ráda.

Jsou to krásné příběhy o tom, že nemusíme poslouchat ty, kdo říkají, že všechno musí být po jejich. Že to jinak prostě nejde. Dávají nám odvahu, dávají nám naději, že můžeme žít tak, jak se to líbí Pánu Bohu. Že to má smysl – že má smysl mít rád, že má smysl pomáhat, že má smysl radovat se ze života. Protože takový život jsme dostali darem od Pána Boha.

Amen.

Píseň: S 125

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: S 21

Modlitba Páně: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.

2Kor. 9,10a11a

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: S 484