O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 7.4.2023 Mt 27,35-44 VP (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 7.4.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužby na Velký pátek.

Introit: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. Ž 22,2

Píseň: 99 sl.1-7 Nakloň, Pane, ucha svého

Modlitba: Pane, děkujeme za podivuhodné ujištění dnešního dne, dnešního večera. Děkujeme, že právě dnes znovu smíme zažít Tvé ujištění, že život má smysl. Protože Ty jsi jeho dárcem, Ty jsi jeho ochráncem.

Vyznáváme, že právě po tomto ujištění toužíme. Že podklesáváme pod tíhou zkušenosti, že zlo bez skrupulí znovu a znovu vítězí. A do této zkušenosti jsi vstoupil a stále znovu vstupuješ v životním příběhu Ježíše z Nazareta. Vstupuješ do ní svědectvím kříže, které nás děsí. Moc Ti děkujeme, že nás znovu a znovu ujišťuješ, že Kristův kříž je znamením, ujištěním o Tvé přítomnosti všude tam, kde Tě nejsme schopni zahlédnout.

Prosíme, buď tu dnes s námi. Proměňuj naše srdce, abychom v Tvé odvaze dokázali být svědky o Tvé podivuhodné naději lidem kolem nás. Amen.

Čtení: Ž 44,1-18

Píseň: 523 Pane, Ty jsi hoden chvály

Text: Mt 27,35-44

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Když nasloucháme žalmu 44., tak mu velice rozumíme. Víme, že Pán Bůh se postaral o mnohé, vyprávění o vyvedení Božího lidu z otroctví v Egyptě známe také. Známe chvíle, kdy děkujeme za skutečnosti, které jsou v našem životě skutečně požehnáním. Ale co se situacemi, které do tohoto modelu nezapadají? Co s druhou polovinou žalmu, ve kterém žalmista úpěnlivě volá k Bohu, protože se cítí být sám. Protože je sám a kolem něj lidé, kteří potřásají hlavami nad jeho pošetilostí. Nad jeho přesvědčením, že má smysl volat a jeho Bůh jej vyslyší.

Vždyť je tolik zkušeností, že Bůh nevyslyšel. Tolik zkušeností, že opustí partner a druhý zůstane jak opařený a neví, jak dál. Kdy zemře partner a ten druhý je najednou na všechno, o čem si dřív mohl popovídat, co mohl sdílet, prostě sám. A mohli bychom jít dál a dál. Skutečně to vypadá jako naprostá bláhovost být přesvědčený, že má smysl volat k Bohu.

Ale žalmista volá. Vyčítá, ale volá. Nabízí nám cestu.

Po této cestě se vydalo mnoho lidí. Nejen biblická svědectví nám vyprávějí jejich příběhy. A provázejí nás celými lidskými dějinami. Příběhy naplněné snahou žít smysluplný život. Příběhy, které svědčí o tom, kam nás tato snaha může zavést. Máme je před očima, konkrétní lidi, kteří pro nás mnoho znamenali. U kterých jsme přesvědčení, že by si zasloužili podstatně odlišný průběh či závěr života. A ono to tak nebylo.

Sem vstupuje příběh, který jsme dnes slyšeli, ke kterému se stále znovu vracíme, který nás neustále provází.

Ježíš z Nazareta přinesl naději tam, kde naděje nebyla. To je pro mě stručné shrnutí jeho působení. Na biblickém soustředění v Bělči jsme společně promýšleli příběh nasycení pěti tisíců – a kouzelné na tom bylo, že jakkoliv každý přispěl svým vnímáním, tak vlastně všichni měli pravdu. Každý měl své místo v tomto zásadním příběhu. A to jsme ještě mnohé důrazy neotevřeli. S vděčností jsme přijali evangelistovo konstatování, že Ježíš uviděl zástup a bylo mu jich líto – protože byli jako ovce bez pastýře. A tuto roli přijímá Ježíš, tato zásadní biblická role je svěřena Ježíši. Naplnění vyznání žalmisty ve 23. žalmu – „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku.“ Bez jakýchkoliv podmínek – prostě tam ti lidé byli se vším svým trápením, se vším svým nepochopením, se vším svým hledáním životní cesty – a byli nasyceni.

A tohoto Ježíše, tohoto nositele naděje Božího království, nalézáme na kříži. Byl nepochopen, byl vnímán jako ohrožení, nebo byla jeho cesta příliš náročná – všechno dohromady. Končí na kříži. Okouzluje mě velice lidská reakce Karla Čapka v jeho biblických aporyfech, kde nechává promluvit Piláta: „Čekal bych, že snad přijdou ti jeho Betlemáci. Že ho nenechají v prackách těch zdejších pletichářů. Že přijdou ke mně a řeknou: Pane, on je náš člověk a něco pro nás znamená; my vám teda jdeme říci, že za ním stojíme a nenecháme mu ukřivdit. – Suzo, já jsem se skoro těšil na ty lidi z hor; mám už po krk těch zdejších melhubů a sudičů – – A já bych jim řekl: Zaplať pánbůh, Betlemáci, čekal jsem na vás. Kvůli
němu – a kvůli vám i vaší zemi.“ Bylo by to hezké. A my bychom si to vyprávěli a na chvíli bychom unikli ze světa, kde to tak nefunguje.

Ale Ježíš byl pověšen na kříž a lidé kolem něj chodili a potřásali hlavami tak, jak o tom mluví žalmista. A vysmívali se mu „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho! Spolehl se na Boha, ať ho vysvobodí, stojí-li o něj. Vždyť řekl: ‚Jsem Boží Syn!‘“

A jsme u toho – když člověk prohraje, tak nemá pravdu. Tak to, čemu věří, je hloupost, nepotvrdilo se to. Zakódované pravidlo, které v sobě máme. A do toho vstupuje Ježíšův kříž. A nám, mě je to líto, protože se s tím neumím vyrovnat. Kritika, jak křesťané mohou věřit v Boha, že je to nevědecké, co s těmi zázraky a tak dále a tak dále, je pouhým vánkem proti té bouři, která se ve mně odehrává tváří v tvář kříži. Ten, který přinesl naději všem, pro které naděje není, skončil na kříži. Kdyby tehdy – ale ony ty kříže rostou jak houby po dešti v celých lidských dějinách. Kříže, plynové komory, hladomory, války, uprchlíci. Velice přiléhavý název knihy Kristus znovu ukřižovaný.

A najednou se otevírá kříž jako finále Ježíšovy zvěsti naděje. Ne popření, ale potvrzení. Nejde o nic menšího, než o potvrzení smyslu víry, ke kterému se probojoval Boží lid v Babylonu ve chvíli, kdy jeho Bůh tak evidentně prohrál s cizími bohy.

Ježíšův kříž jako ujištění, že lidé na křížích kolem nás, my na našem kříži, nejsme opuštění. Že to, co se odehrálo před téměř 2000 lety, nebyl výraz Boží slabosti, výraz Ježíšova omylu, když vsadil na důvěru a plnou poslušnost Hospodinu, Bohu Izraele. Že Ježíšův kříž je projevem Boží lásky k člověku, ujištění, že nejsme sami v žádné situaci našich životů. A my toto ujištění můžeme přijímat od těch, kteří tuto víru přijali a dokáží ji žít. Kdo vidí smysl a budoucnost tam, kde se nám ztrácí a dokáží ji před našima očima otevírat. Otevírat smysl kříže.

Jsem hluboce přesvědčen, že právě to dlužíme lidem kolem nás. Tuto nesnadnou víru, důvěru v Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Pán Bůh nám v tom pomáhej. Amen.

Píseň: 697 V své rozličné úzkosti

Vyznání vin: Pane Ježíši Kriste,

tváří v tvář tobě,

který jsi přišel do tohoto světa v pokoře,

tváří v tvář tobě,

který jsi neublížil

a který neodplácíš ránou za ránu

ani zlým slovem za zlé slovo,

ale své nepřátele miluješ a žehnáš jim,

tváří v tvář tobě

poznáváme a vyznáváme svůj hřích.

Vyznáváme všechno to,

co jsme zavinili,

všechna slova, která neměla zaznít,

všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli,

vyznáváme ti svou netrpělivost a svou lhostejnost.

 

Kdo takto poznáváte svou vinu,

vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

 

Pane Ježíši Kriste,

z evangelia tě poznáváme jako milosrdného,

který se slitovává a odpouští,

nepohoršuje se, ale přijímá.

Proto věříme, že také my

máme v tobě a u tebe

naději, odpuštění i budoucnost.

 

Kdo takto věříte,

vyznejte to hlasitým: Věřím.

 

Pane Ježíši Kriste,

protože ty jsi odpustil nám

a nabízíš nám společenství s tebou i s lidmi,

také my chceme odpoustit všem,

kdo se proti nám jakkoli provinili,

a prosíme o odpuštění každého,

komu jsme sami ublížili.

 

Kdo jste ochotni ke smíření,

vyznejte to hlasitým:

Ano, chci odpustit.

Slovo milosti: Všemohoucí Bůh se nad námi smiloval, vydal na smrt svého Syna, a pro něho nám odpustil. Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Řím 5,5n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

V pravdě je důstojné a spravedlivé,

abychom Ti vzdávali díky, Bože svatý,

neboť Ty nás bez ustání voláš

k životu v Tvé spravedlnosti.

Ty, Bože lásky a slitování,

neúnavně nám nabízíš své odpuštění

a zveš hříšného člověka,

aby se úplně odevzdal Tvé dobrotě.

Nevzdáváš se, ačkoliv Tvou smlouvu stále porušujeme;

skrze svého Syna Ježíše, našeho Pána,

jsi mezi lidstvem a sebou vytvořil nový svazek -

tak pevný, aby jej nic nemohlo rozbít.

A nyní, když Tvůj lid

žije v době milosti a smiřování,

dáváš mu v Kristu možnost,

aby znovu ožil, když se obrátí k Tobě,

a aby sloužil všem,

když se plně oddá svatému Duchu.

Plni obdivu a vděčnosti

se proto chceme připojit

k nesčetným hlasům v nebi,

abychom vyjádřili Tvou lásku

a svou radost ze spásy v Kristu,

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Píseň: Při vysluhování sv. Večeře Páně 510 Jezu Kristě, štědrý kněže

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili,

ale ke kterému nás zve náš Pán Ježíš Kristus.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás On přijímá.

Hle radost, po které jsme toužili, ale kterou nám On sám dává.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Nyní toto praví Hospodin,

tvůj stvořitel, Jákobe, tvůrce Tvůj Izraeli:

Neboj se, já jsem Tě vykoupil,

povolal jsem tě tvým jménem, jsi můj.

Půjdeš-li přes vody, já budu s tebou,

půjdeš-li přes řeky, nestrhne Tě proud,

půjdeš-li ohněm, nespálíš se, plamen tě nepopálí.

Jděte v pokoji.

Ač jste ho neviděli, přijímáte ho; ač ho ani nyní nevidíte, přece v něho věříte a jásáte nevýslovnou, vznešenou radostí, a tak docházíte cíle víry, totiž spásy duší.

Jděte v pokoji.

Čerpejte radost, milost a potěšení z Božího daru vzkříšení k životu. Jděte v pokoji.

Píseň: 513 Ó všichni my nyní znejme dobrodiní

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane, děkujeme za dnešní ujištění o spáse. O podivné záchraně uprostřed utrpení, o ujištění o Tvé přítomnosti tam, kde jsme mysleli, že jsme sami a Ty jsi na nás zapomněl. Chceme Tě poprosit za všechny lidi, za všechna místa, kde potřebují zažít, že jsi přítomen v utrpení kříže.

Pane, prosíme Tě za všechny, kdo zažívají bolest nemoci. Prosíme za Líbu Trkovskou a Jana Páchu, kteří jsou po operaci. Za ně, Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se musí vyrovnávat se ztrátou blízkého člověka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo ztrácí svoji identitu nemocí, postavením ve společnosti, ztrátou naděje. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo žijí uprostřed válečného konfliktu, kdo před ním prchají, za všechny, jejichž domovy jsou zlikvidovány přírodními katastrofami. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za církev, prosíme za naše sborové společenství, prosíme o životní důvěru, že kříž Velkého pátku je nabídkou života i pro nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v důvěře v Tvoji zaslíbenou přítomnost uprostřed lidských křížů, které jsou kolem nás, Ti odevzdáváme své tiché prosby i díky. …. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme spolu s celým Tvým stvořením jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás.

1Te 5,10n.18n

Požehnání: Bůh Pak pokoje, který toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, učinil vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě ve vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. Žd 13,20n

Píseň: 539 Pán cestou smrti kráčel