Uhříněves 20.8.2023 Mt 16,13-20 (Jiří Ort)

Uhříněves 20.8.2023

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám na bohoslužbách, na které jsme byli společně pozváni.

Introit: Hospodine, utíkám se k Tobě, kéž nikdy nejsem zahanben! Ž 71,1

Píseň: 109 (Ž 92) Jak dobré slavit Pána

Modlitba: Svatý Bože,

ty jsi ve svém Synu přišel za námi,

abychom my směli přicházet za tebou.

Poslal jsi jej, abychom se my měli ke komu utíkat,

když nás a naše blízké sevře úzkost,

přemáhají obavy, tíží trápení.

Shromáždili jsme se i dnes před tebou,

abychom tě společně vzývali, oslavovali a chválili.

Jsme tady a s pokorou čekáme,

že nás zasáhneš svým slovem: povzbudíš a napomeneš.

Ke komu jinému bychom šli, Pane?

Ty máš slova věčného života.

Proto tě dnes prosíme:

Přijmi nás a skloň se k nám milostivě.

Mluv k nám a dej, ať odcházíme

s vírou ve tvou moc a lásku,

s vírou, která je s to zapalovat k víře i jiné.

Vyslyš nás, Bože, pro Ježíše Krista. Amen.

Čtení: Ex 1,8-2,10; Iz 51,1-6

Píseň: 305 Tobě, Bože, děkujeme

Text: Mt 16,13-20

Haleluja. Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. Haleluja. (Ž 34,2)

Jsem vděčný za dnešní výběr textů ekumenického lekcionáře. Asi nejznámější z nich je onen novozákonní oddíl označený v Českém ekumenickém překladu jako „Petrovo vyznání u Cesareje Filipovy“. A přece – jakkoliv tento oddíl skutečně dobře známe – by byl poloviční, kdyby nebylo dnešních textů starozákonních. Z toho prostého důvodu, že tento oddílek svádí k tomu, že ho budeme vnímat „neživotně“. Jako historický rozhovor mezi Ježíšem a učedníky, jako jakýsi dogmatický vzorec pro správné vyznání významu Ježíše z Nazareta. Prostě nám z toho vypadnou lidé, kteří tento oddílek čtou nebo poslouchají. Vypadne z toho jejich situace, jejich životní příběh.

Když se podíváme na starozákonní texty, tak nám toto nehrozí. Situace člověka na počátku knihy Exodus k nám přímo křičí. Prostě si nejde nevšimnout zoufalství a utrpení. Nelze nevnímat nelidský útlak, který vytváří moc proti životu.

Ani oddíl z knihy Izajáš nás v tomto ohledu nenechává na pochybách. Slovo naděje, že Hospodin nabízí záchranu, spasení, zaznívá všem, kdo jsou stejně jako Židé tehdy opět v zajetí a neodvažují se dívat do budoucnosti, kterou vnímají jako temnou a prázdnou.

A tak můžeme pročítat příběhy o dvou porodních bábách a o dívce Miriam. Příběhy spojené tématem záchrany života. A to záchrany rozměrů, o kterých na začátku knihy vlastně nemáme ani tušení. Jsme zváni do životního svědectví žen uprostřed patriarchální společnosti. Zároveň jakoby v začátku velkého příběhu vyvedení z Egypta nebyl přítomen Bůh. Působí to na nás dojmem, že jsme svědky osamocené lidské vzpoury proti „ne-životu“.

A jakoby právě do této situace mluví dnešní text z knihy Izajáš: „Slyšte mě, kdo usilujete o spravedlnost, kdo hledáte Hospodina. Pohleďte na skálu, z níž jste vytesáni, na hlubokou jámu, z níž jste vykopáni. Pohleďte na Abrahama, svého otce, a na Sáru, která vás v bolestech porodila. Jeho jediného jsem povolal, požehnal jsem mu a rozmnožil jsem ho.“ (Iz 51,1n) Slyšte a pohleďte – a uslyšíte a uvidíte.

Tato výzva zaznívá jako ujištění o Boží přítomnosti. Když se budeme dobře dívat a poslouchat, spatříme Boha i v těch podivuhodných příbězích z počátku knihy Exodus. Když se budeme dobře dívat a poslouchat, uvidíme budoucnost i v sevření babylónskými hradbami.

A právě tato výzva k naslouchání a dívání v příbězích lidských životů nás přivádí k dnešnímu novozákonnímu textu. K Ježíšově otázce „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“. K Ježíšově otázce „Za koho mě pokládáte vy?“. Tyto otázky nevisí ve vzduchu ani co se týká člověka ani co se týká Ježíše samotného. Hodně dlouho bychom museli vyprávět, abychom si připomněli všechny Ježíšovy příběhy, všechny jeho činy a slova, která do této chvíle evangelista Matouš zachytil. A také všechny lidi, kterým setkání s Ježíšem otevřelo budoucnost.

Pro evangelistu Matouše je zcela zásadní odpověď na otázku, kdo je Ježíš. Ale ne z jakýchsi věroučných důvodů, nejde mu o správnou formuli. Jde mu o to, o čem svědčí jeho život a čím je – nebo může být – pro život člověka.

Už Ježíšova formulace první otázky „Za koho lidé považují Syna člověka?“ je vlastně vyznáním, že Ježíš je ten, který má v Božích očích rozhodující roli nejen pro jednotlivého člověka, ale pro celé lidské dějiny. Tady bych ještě konkretizoval – že tuto rozhodující roli má to, co Ježíš z Nazareta přinesl, co ztělesňoval. A tento obsah je ve zkratce vyjádřen Petrovým vyznáním: „Ty jsi Mesiáš“. To znamená Zachránce, Vysvoboditel.

A jsme zpět u dnešních starozákonních textů. Jsme zpět u situace člověka, který touží po osvobození. Do této situace zaznívají Ježíšovy otázky i Petrova odpověď. Spolu s Izajášovou výzvou „slyšte“ a „pohleďte“.

To skutečně nejsou texty, které by se každý měl naučit jako správné formulaci vyznání víry. A církev tu není od toho, aby byla kontrolorem těchto správných odpovědí. Církev tu vůbec není proto, aby byla kontrolorem. Je, jsme tu proto, abychom se vystavili ústřední Ježíšově otázce o jeho identitě. Abychom se na ni pokoušeli v poslušném následování hledat odpověď pro konkrétní lidi v jejich životních příbězích. Hledat pro ně i pro nás smysl vyznání, že Ježíš je Mesiáš. Tak jako kdysi v Egyptě porodní báby Šifra a Púa v poslušnosti víry našly odpověď na situaci svého lidu: „Avšak porodní báby se bály Boha a rozkazem egyptského krále se neřídily. Nechávaly hochy naživu.“ Amen.

Píseň: 714 Někdo mě vede za ruku

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Otevřme svá srdce v modlitbě Pánu, Stvořiteli nebe i země.

Modlíme se za nemocné. Moc Tě prosíme, abys tišil jejich bolest a povzbuzoval je. A prosíme i za nás, abychom dokázali být pomocí a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modlíme se za děti, které jsou v nesnázích. Chraň je před těmi, kteří by jim ublížili, a osvoboďte ty, které jsou zanedbávané nebo týrané. A nám pomáhej rozpoznat, jak nepodporovat podmínky, ve kterých jsou děti využívány a zneužívány. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modlíme se za národy sužované válkou a jakýmkoliv násilím. Odstraň, prosíme, zbraně násilí a udělejte z nás nástroje míru. Pomoz nám, abychom neprohlubovali atmosféru nenávisti. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modlíme se za ty, kteří slouží druhým. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modlíme se za lidi, kteří jsou ve vězení, za menšiny, které jsou ohrožovány nenávistí, za uprchlíky, jejichž životy jsou v ohrožení. Osvoboď nás od všech druhů zajetí – závislosti a blahobytu, chudoby a předsudků. Za to Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Modlíme se za lidi, kteří žijí v zemích ohrožených změnami, které přinášejí přírodní katastrofy a ztížené životní podmínky. Modlíme se za lidi na na Maui na Havaji, v Kanadě, kde zuří požáry, za mnoho zemí, kde je nedostatek pitné vody. Za ně Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby. Za to vše Tě, Pane, prosíme. Pane, smiluj se.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 786 Tomu, kdo pro žal hlavu věší

Poslání: Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření. Jsme tedy posly Kristovými, Bůh vám domlouvá našimi ústy; na místě Kristově vás prosíme: dejte se smířit s Bohem! 2K 5,19n

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 410 Směr mi dej, ať nebloudím