O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 21.1.2024 Mk 1,14-20 (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 21.1.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny na bohoslužbách, při kterých smíme naslouchat slovům naděje do životů svých i lidí kolem nás.

Introit: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ž 67,2

Píseň: 81 Ó Pane, smiluj se nad námi

Modlitba: Pane, přicházíme za Tebou a moc Tě prosíme, aby sis nás ztišil. Aby sis nás otevřel svému pohledu na člověka, svému pohledu na své stvoření.

Děkujeme, že se dnes smíme těšit na ujištění, že naše představy nejsou tím posledním. Že náš pohled na druhé i na nás samotné není tím posledním. Že Tvá moc je silou, která nabízí naději i pro ty, kteří mají pocit, že žádnou naději nemají. Děkujeme, že to vše smíme poznávat ve svědectví Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše Krista a všech těch, kteří vpustili lidství, které nabídl, do svých životů.

Prosíme, abychom i my dnes přijali cestu Tvého království a byli pomocí a povzbuzením. Amen

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 640 Díky

Čtení: Ž 62,1-9

Píseň: 698 Dobře staví, kdo zná a ví

Text: Mk 1,14-20

Haleluja. Mé útočiště, má pevná tvrz je můj Bůh, v nějž doufám. Haleluja.

Ž 91,2b

„Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.“ Žalm 62. je spolu s oddílem z Markova evangelia účastníkem dialogu dvou textů. Je mi trochu líto, že dnes v tomto společenství neuvítáme třetího účastníka rozhovoru – pozvání ke stolu, kde je hostitelem náš Pán a Spasitel Ježíš Kristus. Přesto tohoto třetího účastníka mám nějak stále na mysli – bezpodmínečné pozvání.

Chtěl bych začít právě tímto důrazem - který nám zároveň nabízí žalmista. Nepřehlédnutelným důrazem – Pán Bůh je tady, otevírá svou náruč, přijímá člověka, který se u něj může ztišit. Poslední dobou si uvědomuji, jak málo si připomínáme – alespoň z mého pohledu – tuto zásadní skutečnost. Každý den po probuzení je nám nabízena tato žalmistova modlitba, žalmistovo vyznání jako úhelný kámen stavby našeho života, na které každý den znovu pracujeme. Tak trochu nám zavírá pusu a otevírá nám oči, když my je ze strachu necháváme zavřené. „Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá.“

S tímto ujištěním vstupujeme do Ježíšova příběhu. Jsme na začátku jeho veřejného působení, slyšeli jsme evangelistovo shrnutí toho, s čím Ježíš přichází, máme před sebou povolání prvních učedníků. A přece bych se ještě vrátil o kousek zpět. K textu, který vypráví o Ježíšově křtu. K situaci, kdy Ježíš přichází mezi ostatní poutníky naslouchající slovům Jana Křtitele vyzývajícím k pokání. A také k situaci, kdy se Ježíš nechává pokřtít „na odpuštění hříchů“.

K tomuto Ježíši, který se plně solidarizuje s člověkem, se přiznává Bůh jako ke svému Synu, tento Ježíš je na začátku své mise, své cesty za člověkem. A tento Ježíš také vyhlašuje příchod Božího království a výzvu k činění pokání a k víře v evangelium.

Boží království je to ústřední, o čem Ježíš v Markově evangeliu mluví. Přichází, vstupuje prostor, ve kterém Pán Bůh nabízí život. Při studiu Teologie osvobození jsem si uvědomil, jak nesmírně důležité je, abychom tento důraz nevytěsnili – protože pak bychom z Ježíšovy zvěsti udělali pouze soukromý projekt bez citlivosti pro životní podmínky, ve kterých žije druhý člověk.

A přece – přece v tuto chvíli necháme tento pojem, skutečnost Božího království, stranou. Protože to je něco teoreticky nevysvětlitelného.

Stranou to vlastně nechává právě z důvodu nevysvětlitelnosti v tuto chvíli i Ježíš. Nejprve stanoví vstupní podmínky, bez kterých nemůžeme jít dál, bez kterých nemůžeme rozpoznat, co vlastně s Božím královstvím vstupuje do světa. „Čiňte pokání a věřte evangeliu“. Ono to vlastně zaznívá jakoby mimo příběh – zaznívá to pro nás, pro čtenáře a posluchače. Čiňte pokání - „Jen zmlkni před Bohem, duše má“. Nastav svůj přijímač na Boha a přijmi v pokoře „předposlednost“ svých představ. A „věřte evangeliu“ – dobré zprávě, svědectví že v tomto Ježíši je budoucnost člověka, protože ho Pán Bůh přijal. Ne navzdory, ale právě pro oběť života pro druhé lidi.

A znovu se vrátím k teologii osvobození, ve které hráli významnou roli členové jezuitského řádu. Řádu, v němž se klade důraz na duchovní cvičení. Tedy právě na ono ztišení se před Bohem. Poctivé promýšlení, prožití, procítění zkušenosti s Bohem.

Povolání učedníků je vlastně začátkem této sebezkušenostní cesty. Ježíšova cesta nezačíná nějakým mocným zázrakem, začíná něčím, co se zdá naprosto obyčejným. Pozváním. Pozváním k životu, pozváním k poznávání, co vlastně vstupuje do prostoru našeho světa s Ježíšem z Nazareta, který je Kristus. A výběr těch, kteří jsou povoláni, nám silně připomíná oslovení pastýřů v příběhu Ježíšova narození u evangelisty Lukáše. Rybáři skutečně nepatřili mezi společenskou ani intelektuální smetánku. Zároveň i mezi nimi byly rozdíly. Šimon a Ondřej byli obyčejní rybáři, kteří své sítě vrhali do vody z mělčiny. Jakub a Jan patřili do rodiny, která vlastnila loď. Každý z nich byl Ježíšem osloven. Každý musel něco opustit. Z venku nahlíženo, mohlo by se poměřovat, kdo se vlastně vzdal cennějších hodnot. Ale ono je to skutečně pouze z venku nahlíženo. Náš příběh něco takového neřeší. Nepotřebuje škatulky. Podstatné je vydat se za Ježíšem – jít s ním mezi lidi, dívat se, jak Ježíš naslouchá, jak pomáhá, co odmítá. Evangelista Marek nám tu ukazuje, že jiným způsobem než následováním prostě není možné se učit rozpoznávat hodnoty, které patří do Božího prostoru života.

Víc nám vlastně dnešní příběh neříká. Jsme na začátku. Kouzlo církevního roku je v tom, že nás znovu a znovu na začátek vrací. Připomíná nám, že se máme ještě hodně co učit v rozeznávání Boží přítomnosti v našem životě. Jsme na začátku, ale sami nejsme. Protože nás povolal Ježíš. Mě osobně i člověka vedle mě. Vyrážíme na cestu a mě se líbí zpívat si na této cestě žalmistovu píseň: „Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nikdy nic neotřese. Jak dlouho budete napadat člověka? Zabitím hrozíte všichni jak stěna nahnutá, jako zeď podkopaná. Stále se radí, jak strhnout ho z výše, ve lhaní zálibu našli, žehnají ústy, zlořečí v nitru. -Sela- Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.“ Amen.

Píseň: 712 V Tvé síle, Pane Bože můj

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, chceme Ti odevzdat ty, o které máme starost, kterým neumíme prostředkovat naději, které neumíme povzbudit.

Prosíme za ty, kterým zemřel blízký člověk. Prosíme za ty, kteří v této době mají strach o své nejbližší. Prosíme za blízké obětí střelby na filozofické fakultě, prosíme za mladou ženu, které střelec zavraždil manžela a dítě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné. Prosíme za jejich blízké. Prosíme za lékaře a sestry, pečovatelky, dobrovolníky, za všechny ty, kteří jsou přetížení a přitom musí být pozitivní. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za náš sbor. Za toto společenství, jehož jsme součástí. Moc Tě prosíme, uč nás být jeden druhému bližním. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou vnímáni pouze jako součást nějaké skupiny. Prosíme za nás samotné, prosíme, dej nám sílu vidět konkrétního člověka, který má v Tvých očích hodnotu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým je odebírána budoucnost. Prosíme za Lazary tohoto světa. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny oběti násilí v jejich domovech – za lidi v Izraeli, v Gaze, v Jemenu, v Burkině Faso, v Mali a dalších a dalších zemích. Prosíme za ty, které vyhání z jejich domovů klimatická krize. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš nás, prosíme, když se na Tebe obracíme se svými osobními díky a prosbami.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 406 Dej nám moudrost, odvahu

Poslání: On zemřel za nás, abychom my, ať živí nebo zemřelí, žili spolu s ním. Proto se navzájem povzbuzujte a buďte jeden druhému oporou, jak to již činíte. Stále se radujte, v modlitbách neustávejte. Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro vás. 1Te 5,10n.18n

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 415 Ach, zůstaň svou milostí