O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 4.2.2024 Mk 1,29-39 VP (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 4.2.2024

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na dnešních bohoslužbách, kam jsme mohli přijít, protože jsme zaslechli Boží pozvání.

Introit: Hospodin kraluje! Oděl se důstojností. Oděl se Hospodin, opásal se mocí. Pevně je založen svět, nic jím neotřese. Ž 93,1

Píseň: 77 Na Siónu se čest Ti dává

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, Ty jsi stvořil tuto nádhernou zemi k životu všeho živého, a stvořil jsi ji krásnou, aby potěšila naše smysly.

V Ježíši Kristu ses s námi spojil na této zemi. Ačkoli se sami ničíme svou arogancí a násilím, Ježíš nás učil podobenstvími a uzdravováním

jak obnovit vztah s Tebou.

Pane, prosíme, dej nám v Duchu svatém Ježíšovu moc a lásku, abychom dál kráčeli po dobré cestě a plnit náš úkol na obnově tohoto krásného světa.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň s dětmi: 714 Někdo mě vede za ruku

Čtení: Iz 40,21-31

Píseň: 316 Dej odvahu včas slyšet

Text: Mk 1,29-39

Haleluja. Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. Haleluja. Ž 95,1

Zasazení druhé části knihy proroka Izajáše má pro nás stále znovu inspirativní sílu. Boží lid žijící už přes 60 let v zajetí v metropoli starověku – v Babylónu. Tedy už generace, která znala chrám a Jeruzalém jen z vyprávění. Generace, pro kterou byly mnohem reálnější podmínky a pravidla života kolem nich. Pro ně už nešlo o fyzický útlak, šlo už o třetí až čtvrtou generaci, která se sžila s prostředím, ve kterém žila. Ovšem, velice dominantním prostředím, chcete-li – s dominantním světovým řádem.

A tomu čelili lidé, kteří ztratili pevné ukotvení a zároveň nebyli plně přijati ve svém novém prostředí. O tom by mohli vyprávět mnozí dnešní uprchlíci ze svých zemí. Takové nepřijetí se může ukazovat v drobnostech. Ale připomenou člověku, že přece jen není plnoprávným občanem. Je to problém, protože když je lidský život vykořeněn, může jím smýkat lehký vítr, natož pak vichřice nepřijetí. A bezesporu to neplatí pouze pro uprchlíky. Jaká je z toho cesta ven? Naprostá asimilace je bezesporu první z cest. I když tato cesta je tak trochu s otazníkem. Nebo hledání kořenů, které pomohou najít sílu žít podle jiných pravidel než těch prezentovaných.

Izajáš spěchá s ujištěním pro všechny, kdo žijí v takové situaci jako v Babylónu. Nabízí pevně ukotvenou budoucnost spojenou s jejich Bohem. S tím, se kterým jsou spojené vzpomínky. Ale otázkou je, jestli i budoucnost. „Což o tom nevíte? Což jste neslyšeli? Neoznámili vám to už na počátku? Což nechápete, kdo položil základy zemi? Ten, který sídlí nad obzorem země, jejíž obyvatelé jsou jako kobylky, ten, který nebesa jak závoj roztahuje a napíná je jako stan k obývání.“ Ale to podstatné přijde až ve finále jeho řeči: „Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: „Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo?“ Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.“

Nádherné texty, nádherné ujištění. Je tak lákavé se o ně opřít uprostřed všech bouří! Jen – co z přijetí tohoto ujištění o budoucnosti spojené s Bohem Izraele vlastně vyplyne? O co se to vlastně opřít? K jakým kořenům se vrátit? Zpět rituálním ustanovením v chrámu? Nebo k prorokům, kteří kritizovali právě rituální povrchnost? Ke kterým tradicím se vztáhnout? V Písmu jsme svědky dialogu různých důrazů a tradic. A v historii židovského myšlení jako takového také.

Problém Božího lidu v Babylóně a povzbuzující slovo z knihy proroka Izaiáše nám tedy klade otázku, jak Izaiášovo slovo povzbuzení zpracujeme pro sebe my. A do toho vstupuje pokračování Ježíšova příběhu z Markova evangelia. Ježíš se po působivém vystoupení v synagoze vrací domů – konkrétně do domu Šimonovy rodiny. Evangelista si dává záležet, abychom si uvědomili, že události jdou rychle jedna za druhou, že jsme tedy stále v období šabatu. V kralickém překladu je tato snaha zachována: „A hned vyšedše ze školy, přišli do domu Šimonova a Ondřejova s Jakubem a s Janem. Šimonova pak svegruše ležela, majíc zimnici. A hned jemu pověděli o ní.“

Velice prostá scéna, která nám má pomoci odpovědět si na zásadní otázku. Evangelista nás upozorňuje, ale nijak zvlášť nezdůrazňuje, že situace Petrovy tchýně se odehrává o šabatu, stejně jako vyhnání nečistého ducha. Tento problém s dodržování soboty ale vygraduje až později. Skutečně nic vyhroceného. Prostá scéna. V tuto chvíli máme před sebou především výraznou změnu místa. Z veřejného prostoru do prostoru osobního – domů. Tedy tam, kde to pro nás ztrácí jakýkoliv nádech teorie, tady jde o člověka, který patří do rodiny, který je nám blízký. Tento člověk je nemocný. Dochází k setkání s Ježíšem a člověk je uzdraven.

Je to právě ve své jednoduchosti velice lákavé. To je náš život. Tady je kotva, která nás drží – právě doma, mezi nejbližšími. Sem Ježíš vstupuje s uzdravením. Téma, které otevírá naději. A také – téma, které může velice ublížit. Jako vše, co má co dělat s nadějí, která ovšem může být zklamána. Proč ale, vždyť ten příběh je jasný? Podtržený dokonce tím, že po ukončení šabatu – tedy zcela neprovokativně v řádném čase – přinášeli Ježíšovi nemocné a posedlé a on je uzdravoval.

A přece v této prostotě vyprávění tu evangelista řeší stejnou otázku, jakou jsme si nechali položit v textu z proroka Izajáše – k jakým kořenům, k jakému Ježíši se tu upírají naděje? K zázračnému lékaři? K tomu, který byl poslán proto, aby nás zbavil všech bolestí?

Nebezpečí nepochopení Ježíšova působení evangelista ve svém vyprávění spojuje s úlekem učedníků, když Ježíš zmizel z místa, kde podle nich přece měl být. Z místa, kde fungoval tak, jak byli přesvědčení, že fungovat má. Šimon a jeho druhové se pustili za ním. Když ho nalezli, řekli mu: „Všichni tě hledají.“ Nejsi tam, kde bys měl být. Nejsi tam, kde tě potřebují lidé, kde tě potřebujeme my.

Ale zdůvodnění Ježíšovy nepřítomnosti leží jinde - „Časně ráno, ještě za tmy, vstal a vyšel z domu; odešel na pusté místo a tam se modlil.“ Ježíš odešel, protože potřeboval být sám s Bohem. Evangelista Ježíše právě ve chvíli, kdy to vypadá na naplnění služby, vytrhuje z centra a odvádí stranou. Nebo lépe – vytrhuje z jedné ze zastávek a staví do centra zdroje jeho služby. K Bohu. To je zásadní svědectví pro učedníky i pro nás. Pro všechny, kdo se snaží následovat Ježíše. Ono ukotvení je ve vztahu. V rozhovoru, v konfrontaci představ, ve ztišení před Bohem. Tady se otevírá budoucnost, tady se otevírá přijetí ujištění v knize proroka Izajáše: „Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému.“

Toto ztišení, tento rozhovor, vede Ježíše dál – pro jeho okolí překvapivým směrem - ne aby i jinde především uzdravoval, ale aby kázal.

A znovu se vracíme k nejzásadnějšímu důrazu Ježíšova vystoupení - „Naplnil se čas a přiblížilo se království Boží. Čiňte pokání a věřte evangeliu.“

Prostě není konec. Učedníci a my s nimi se máme učit dál. Nic není hotové. Jediná jistota je, že těmi kořeny, ke kterým nás odkazuje jako k jediné naději Ježíš z Nazareta, je následování v důvěře. A v rozhovoru. A v jistotě, že na této cestě budeme syceni Boží pomocí. Amen.

Píseň: 709 Ó ujmi ruku moji

VP:

Vyznání vin: Děkujeme, Pane, za naději, kterou smíme mít v Kristově vzkříšení. Děkujeme za jistotu, že nic těžkého v tomto životě, ba ani hřích, ani smrt nemají poslední slovo.

 

Pane, ty víš, jak často se nám tato naděje ztrácí, jak často se bojíme budoucnosti.

Zapadáme do starostí všedních dnů.

Nezřídka se z nás stávají sobci.

Přepadá nás nejistota a strach.

S lecčíms si nevíme rady.

Hledáme chyby na všech a na všem okolo.

Leccos na nás leží jako balvan.

 

Prosíme, Hospodine, přijmi nás takové, jací jsme.

Slituj se nad námi.

Odval kameny, které nám stojí v cestě za tebou.

Dej nám vidět světlo, které padá z Kristova vítězství na cestu našich životů.

Dej nám odvahu, abychom byli živí se svým Pánem, abychom se za ním vydali na cestu.

Dopřej nám, abychom u jeho stolu prožili budoucnost jeho království.

Amen.

Slovo milosti: Pojďte, projednejme to spolu, praví Hospodin. I kdyby vaše hříchy byly jako šarlat, zbělejí jako sníh, i kdyby byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal své moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

 

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

 

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

 

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

 

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

tak, jak rozdával chléb a víno,

také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky

smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna,

našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: 759 Radujme se vždy společně

Pozvání ke stolu:

S Ježíšem je čas na uzdravení všech. Není třeba odstrkovat druhé. Nebojujeme o omezené zdroje.

Přijďte s jistotou, že máte své místo, a vezměte ostatní s sebou.

I oni mají své místo.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků. Amen.

Galatským 1:3-5

Píseň: 598 Chléb, víno, slunce zářivé

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme Ti za to, že nám znovu a znovu dodáváš sílu k životu, ke kterému nás zveš. Že nás znovu a znovu ujišťuješ, že jsi s námi. A v této naději víry Tě prosíme, dej nám sílu, abychom dokázali plakat s plačícími, abychom dokázali vnímat dar Tvého života i tam, kde nás to bolí, kde si s tím nevíme rady.

Prosíme, uč nás být s těmi, kteří nesou tíhu starosti o své blízké. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, otevírej nás pro lidi, kteří jsou opuštění a bezbranní vůči ekonomickému tlaku, který je na ně vyvíjen. Prosíme otevírej nás pro lidi, kterým hrozí ztráta bydlení a nemá se jich kdo zastat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás vnímat bolest těch, kteří podklesávají pod tíhou života. Kteří už nevidí výhled a pro své okolí jsou únavní svojí skepsí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, dávej nám sílu k účasti s těmi, kdo museli utéct z domova, ke je válka nebo bída. Prosíme, uč nás jim pomáhat při hledání kotvy života v nových podmínkách. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás naslouchat zoufalství těch, kteří nevidí výhled pro budoucnost naší planety. Kteří mají strach kvůli svým dětem a vnoučatům. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás plakat pro životy, které jsou tak daleko a přece jsou Tvým darem a jsou člověkem ničeny. Prosíme za lidi v oblastech konfliktů a válek. Prosíme za oběti v Izraeli a v oblasti Gazy, za oběti na Ukrajině, za lidi v Jemenu, v Burkině Faso, Mali, Nigeru. Za ně všechny a za mnohé další Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby. … Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

1K 10,13

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.2Pt 3,18

Píseň: 408 Král věčný nás požehnej