O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 20.10.2019 Gn 12,1-8 VP bohoslužby vděčnosti dětské (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 20.10.2019

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve shromáždění, ve kterém chceme děkovat za dary, které z Boží milosti dostáváme.

Introit: Oči všech s nadějí vzhlížejí k Tobě a Ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.

Ž 145,15n

Píseň: 219

Modlitba: Pane Bože, dnes přicházíme děkovat. Za všechny zázraky kolem nás. Za společně strávené chvíle s blízkým člověkem, za chvíle, kdy jsme směli vnímat Tvé stvoření, za chvíle, kdy jsme směli přijímat povzbuzení a naději, kterou nabízíš. A to právě tehdy, kdy nám bylo smutno, kdy jsme byli zasaženi událostmi kolem nás.

Pane, chceme dnes zvlášť poděkovat za Tvé pozvání ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. Děkujeme, že smíme věřit, že ve společenství kolem stolu smíme odevzdat všechnu tíhu, kterou neseme a přijmout posilu z Tvé milostivé ruky.

Moc prosíme, abychom toto povzbuzení a naději dokázali předat těm, kdo je potřebují. Amen.

Čtení: Ž 100

Píseň: S 135 K svobodě je dlouhé putování

Text: Gn 12,1-8

Haleluja. Hospodine, ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Haleluja. Ž 104,13

Děti, budu vám vyprávět příběh jednoho kluka. Jeho začátek. Vzpomněl jsem si na něj, když jsem si přečetl příběh, který jsme dnes četli z Bible. Příběh člověka jménem Abram. Ale nejprve vám budu vykládat o tom klukovi. A to proto, abyste věděli, že každý z nás prožíváme příběh – ať už jsme malí nebo velicí. A ty příběhy jsou zvláštní a důležité. Nezačnou být důležité až ve chvíli, kdy se staneme dospělými.

Ten náš kluk se jmenoval Bastian. A víc se o něm můžete dočíst v knize Nekonečný příběh od Michaela Endeho. A teď mi, děti, řekněte – jak si představujete kluka, který je hlavní postavou knihy? Jak má vypadat, jaké má mít vlastnosti? …. No vidíte – a tenhle kluk byl tlustý, měl brýle, nebyl příliš šikovný, ani se moc dobře neučil. Děti se mu posmívaly a trápily ho.

»„A copak na tebe pokřikují, když se ti posmívají?“ „Měchuřina Bastián, to je děsnej mezulán.“ „To moc vtipné není. Co ještě?“ „Potrhlík, ňouma, vejtaha, švindlíř….“«

Prostě, Bastián to neměl jednoduché. Ani doma to neměl jednoduché – ale to bychom se do toho zamotali až moc. Prostě – Bastiánův příběh byl takový, že mu ho nikdo rozhodně nezáviděl.

A tomuhle Bastiánovi se stala zvláštní věc. Objevil knihu. A v té knize příběh, který ho jakoby vtahoval do sebe. Příběh, ve kterém měl mít důležitou úlohu v daleké zemi, v jiném světě. Co vy? Co byste mu poradili? Má jít nebo nemá jít? … Bastián moc a moc chtěl do toho příběhu vstoupit, ale zároveň se bál. Co myslíte, čeho se bál? ….

„Co když se to nepodaří? Co když nemluví o něm, ale o nějakém úplně jiném klukovi? Odkud by měl vědět, jestli mají v tom příběhu na mysli právě jeho?“ nebo „Co když se to opravdu podaří a on se v tom příběhu ocitne? Co by se tam z něho stalo? A jak to tam bude vypadat – vždyť tam určitě jsou ty příšery, o kterých četl!“

Ale to nejhorší, co ho napadalo, bylo: „Budu tam stát – v celé své tloušťce, s nohama do x a s tím svým sýrovitým obličejem. Přímo viděl celé to zklamání ve tváři Dětské císařovny, když by mu říkala: ‚Co ty tu pohledáváš?‘“

Teď si zazpíváme písničku.

Píseň: S 189 Modlitba krále Šalamouna

Tak. To jsem vám pověděl něco o klukovi, který se jmenoval Bastián. A teď vám ukážu tuto loutku. Nazveme ji Abram. A postavíme ji vedle loutky, které budeme říkat Bastián – i když se Bastiánovi evidentně nepodobá. Jaký je mezi nimi rozdíl? …. Abram už nebyl kluk. Byl muž. A dokonce starý muž. Měl manželku Sáru, měl mnoho majetku, byl odpovědný za mnoho lidí, kteří pro něj pracovali. Žil v úplně jiném příběhu než Bastián. V jiném příběhu než kdokoliv z nás. A přece si jeho příběh vyprávíme. Přece je pro nás důležitý. Věděli byste proč?

Abram totiž také uslyšel pozvání. Pojď, vstup do příběhu, do kterého tě zvu. Jemu se rozhodovalo dobře, ne? Vždyť byl dospělý? Nebo myslíte, že se mu dobře nerozhodovalo? Copak on si mohl říkat? No, mnoho věcí, které si říkal Bastián.

„Co když se Pán Bůh spletl? Co když si o mě myslí, že ten příběh, do kterého mám vstoupit, zvládnu, ale já selžu? Co když se pletu já a přeslechl jsem se?“ A další a další otázky mohly znít Abramovi hlavou.

Tak. A teď se ukáže, jestli jste pěkně poslouchali, když jsem vám četl z Bible. Vstoupil Abram do příběhu, do kterého ho Pán Bůh pozval? Ano, vstoupil. Uvěřil tomu, že ho pozval skutečně Pán Bůh, uvěřil tomu, že je to pozvání pro něj. A ještě něčemu uvěřil. Že jeho, Abramův, příběh není jenom o něm, o Abramovi. Že není jedno, jestli svůj příběh od Pána Boha přijme. Že tu je mnoho lidí, kterým svým příběhem může pomoci.

„Staň se požehnáním!“ Tak to Pán Bůh řekl Abramovi. A přesně to musí pochopit i Bastián, aby se rozhodl vstoupit do příběhu, který se před ním otevírá. Že on má být pomocí.

Píseň: BTS 19

Proč my si to ale vlastně povídáme? Proč tu máme tak ozdobený stůl Páně? Ostatně – co na něm vidíte? … A co by tam ještě mohlo být? … Protože? Co to všechno dohromady vlastně je? Jsou to plody, které jsme vypěstovali. Ale jsou to plody stvoření, které jsme dostali od Pána Boha. Dnes za ně chceme poděkovat. Chceme poděkovat za všechno, co od Pána Boha dostáváme darem.

To je důležité. To udělal i Abram, když došel se svou rodinou do země, kterou mu Pán Bůh slíbil. Postavil oltář a poděkoval. Učil se dívat kolem sebe a rozpoznávat, co mu všechno Pán Bůh nabízí. Učil se rozpoznávat, že Pán Bůh ho provází, že je s ním a neopustí ho. Tak jsme to slyšeli v žalmu, který nám četla Marie. „Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! Vězte, Hospodin je Bůh, on nás učinil, a ne my sami sebe, jsme jeho lid, ovce, které pase. Vstupte do jeho bran s díkůvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem! Vzdávejte mu chválu, dobrořečte jeho jménu, neboť Hospodin je dobrý, jeho milosrdenství je věčné, jeho věrnost do všech pokolení!“ A právě to si dnes připomínáme. Abychom neměli strach. Abychom dokázali žít příběh, do kterého nás Pán Bůh zve. Amen.

Píseň: Zp 5 Všechno co mám, je, Pane, Tvé

VP

Vyznání vin:

Všemohoucí Bože,

ty znáš všechny touhy našeho srdce i to, jak se projevují v našich slovech a činech.

Víš, co nám chybí i čeho je při nás až moc.

Tolikrát jsme už slyšeli tvé slovo, a přece je to na nás tak málo poznat.

A tak tě prosíme, skloň se k nám svou milostí.

Věříme, že oběť tvého Syna k tobě můžeme přicházet s prosbou o odpuštění.

Prosíme, daruj nám nový začátek. Amen.

Slovo milosti: Milosrdenství Hospodinovo od věků až na věky.

Všichni kdo se odevzdáváme do rukou Božího milosrdenství, řekněme k tomu své Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a oslavujeme tě skrze Krista, našeho Pána.

Ty jsi Stvořitel našeho světa,

jeho bohatství a jeho krása jsou tvé dary.

Ty jsi nám zachoval věrnost,

když jsme my lidé nedbali tebe a tvých darů.

V Kristu jsi k nám přišel,

sdílel jsi s námi samotu a bolesti,

nesl jsi následky naší viny a vytrpěl jsi smrt.

Skrze svého svatého Ducha při nás působíš,

ve tvé církvi

a v celém tvém světě.

Proto ti zpíváme náš chvalozpěv.

Oslavujeme tě i ve jménu těch,

kdo už tě zapomněli chválit

nebo to nikdy neuměli.

Chceme být hlasem němých pro tvou slávu.

Proto se připojujeme k chvalozpěvu tvého lidu

a voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Pozvání: Hospodin říká i nám: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je.

A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Radujte se v Pánu vždycky, opět pravím: Radujte se. Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko.

 

Jděte v pokoji.

Píseň: S186

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přijali jsme z Tvé ruky posilu, přijali jsme ujištění, že Ty stojíš proti chaosu v nás i kolem nás. A v tuto chvíli Ti chceme odevzdat ty, kdo v sobě mají bolest a zmatek, ale i ty, kdo s vděčností přijímají Tvé dary.

Moc Tě prosíme za ty, kdo ztratili blízkého člověka a musí se s tím vyrovnávat. A také Tě prosíme, abychom my, kteří jsme nablízku, dokázali potěšit a povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za ty, kterým se narodilo miminko. Moc Tě prosíme za ty, kdo narození miminka očekávají. Provázej je svým požehnáním a nám ukazuj, jak je ujistit, že je i jejich děti budeš provázet. Že jim nabídneš jejich životní příběh. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za Tvůj lid. Prosíme, abychom dokázali naslouchat lidem kolem sebe tak, abychom skutečně nabízeli svědectví o Tvé milosti a pomoci a ne snahu předělávat druhé podle svých představ. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí. Za ty, kdo se starají o své blízké, za ty, kdo se snaží pomáhat lidem kolem sebe. Za ty, kdo mají odvahu měnit věci, aby lidé mohli žít důstojný život. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvé stvoření. Prosíme, abychom se o ně uměli starat. Prosíme, abychom plody, které příroda vydává, dokázali rozdělit mezi všechny. Prosíme, dávej nám odvahu a fantazii, jak tento veliký úkol uskutečnit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, s hrůzou nasloucháme zprávám o novém válečném šílenství v Sýrii. Prosíme, proměňuj lidská srdce posedlá mocí. Prosíme, dávej zoufalým sílu pokračovat v naplňování Tvé představy o životě. Prosíme, dávej nám sílu být pomocí pro ty, kdo ji potřebují. Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 178 Krásná je modrá obloha